1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét) 2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel) 3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet) 4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé) 5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe. (Zajin) 6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. (Chet) 7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Tet) 8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Jod) 9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Kaf) 10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Lámed) 11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (Mém) 12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún) 13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek) 14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin) 15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé) 16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. (Çáde) 17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. (?) 18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. (Réš) 19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. (Šín) 20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Táv) 21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. 22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!
1Von David. Zu dir, HERR, erhebe ich meine Seele.2Mein Gott, auf dich vertraue ich; lass mich nicht zuschanden werden, lass meine Feinde nicht über mich jauchzen! (Ž 13,5; Ž 31,2; Ž 71,1; Ž 91,2; Žd 2,13)3Auch werden alle, die auf dich harren, nicht beschämt werden; es werden beschämt werden, die treulos handeln ohne Ursache. (Ž 22,6; Ž 31,18; Iz 49,23; Ř 10,11)4Deine Wege, HERR, tue mir kund, deine Pfade lehre mich! (Ž 27,11; Ž 86,11)5Leite mich in deiner Wahrheit[1] und lehre mich, denn du bist der Gott meines Heils[2]; auf dich harre ich den ganzen Tag[3]. (Jb 36,22; J 16,13)6Denke an deine Erbarmungen, HERR, und an deine Gnadenerweise; denn sie sind von Ewigkeit her. (Ž 103,17; L 1,54)7An die Sünden meiner Jugend und meine Vergehen denke nicht; nach deiner Gnade denke du an mich um deiner Güte willen, HERR! (Jb 13,26; Ž 106,3; Iz 43,25; Jr 31,34)8Gütig und gerade ist der HERR; darum unterweist er die Sünder in dem Weg.9Er leitet die Sanftmütigen im Recht und lehrt die Sanftmütigen seinen Weg.10Alle Pfade des HERRN sind Gnade und Treue[4] denen, die seinen Bund und seine Zeugnisse bewahren.11Um deines Namens willen, HERR, vergib mir meine Schuld, denn sie ist groß. (Ex 34,7; 1J 2,12)12Wer ist nun der Mann, der den HERRN fürchtet? Ihn wird er unterweisen in dem Weg, den er wählen soll. (Ž 32,8)13Seine Seele wird im Guten wohnen, und seine Nachkommen werden das Land besitzen. (Ž 37,29)14Der HERR zieht ins Vertrauen, die ihn fürchten[5], und sein Bund ⟨dient dazu⟩, sie zu unterweisen. (Př 3,32)15Meine Augen sind stets auf den HERRN ⟨gerichtet⟩; denn er, er wird meine Füße aus dem Netz herausziehen. (Ž 123,2; Ž 141,8)16Wende dich zu mir und sei mir gnädig, denn einsam und elend bin ich. (Ž 40,18; Ž 70,6; Ž 86,1; Ž 109,22; Ž 119,132)17Die Enge[6] meines Herzens[7] mache weit, und[8] zieh mich heraus aus meinen Bedrängnissen!18Sieh mein Elend an und meine Mühsal, und vergib alle meine Sünden! (Ž 32,5; Ž 132,1)19Sieh meine Feinde an, wie viele sie sind, mit gewalttätigem Hass hassen sie mich. (Ž 38,20)20Bewahre meine Seele und rette mich! Lass mich nicht zuschanden werden, denn ich berge mich bei dir. (Ž 143,8)21Lauterkeit und Redlichkeit mögen mich behüten, denn ich harre auf dich.22Erlöse Israel, Gott, aus allen seinen Nöten! (Iz 63,9)