Žalm 2

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2  Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3  „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4  Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5  Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6  „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7  Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8  Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9  Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10  Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11  Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12  Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají! 

Žalm 2

Elberfelder Bibel

od SCM Verlag
1 Warum toben die Nationen und sinnen Eitles die Völkerschaften? (Ž 46,7; Ž 83,3; Sk 4,25)2 Es treten auf Könige der Erde, und Fürsten tun sich zusammen gegen den HERRN und gegen seinen Gesalbten: (Ž 48,5; Ž 83,6; J 1,41; Zj 11,18)3 »Lasst uns zerreißen ihre Bande und von uns werfen ihre Stricke!« (Jr 2,20; Jr 5,5)4 Der im Himmel thront, lacht, der Herr spottet über sie. (Ž 37,13; Ž 59,9; Ž 123,1)5 Dann redet er sie an in seinem Zorn, in seiner Zornglut schreckt er sie: (Iz 34,2)6 »Habe doch ich meinen König geweiht auf Zion, meinem heiligen Berg!« (Zj 14,1)7 Lasst mich die Anordnung des HERRN bekannt geben! Er hat zu mir gesprochen: »Mein Sohn bist du, ich habe dich heute gezeugt. (L 1,32; J 1,49; Sk 13,33; Žd 1,5)8 Fordere von mir, und ich will dir die Nationen zum Erbteil geben und zu deinem Besitz die Enden der Erde. (Ž 82,8; Da 7,13; Žd 1,2)9 Mit eisernem Stab magst du sie zerschmettern, wie Töpfergeschirr sie zerschmeißen.« (Ž 110,5; L 19,27; Zj 2,27)10 Und nun, ihr Könige, handelt verständig; lasst euch zurechtweisen, ihr Richter der Erde!11 Dient dem HERRN mit Furcht, und[1] jauchzt mit Zittern! (Fp 2,12; Žd 12,28)12 Küsst den Sohn[2], dass er nicht zürne und ihr umkommt auf dem Weg; denn leicht entbrennt sein Zorn. Glücklich alle, die sich bei ihm bergen! (Ž 31,20; Ž 34,9; Ž 84,13; Př 16,20; Iz 30,18; Zj 6,16)