1 Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem. 2 Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají! 3 Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: „Ten u Boha spásu nenalezne.“ -Sela- 4 Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu. 5 Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. -Sela- 6 Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. 7 Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. 8 Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby. 9 V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání! -Sela-
1Ein Psalm. Von David. Als er vor seinem Sohn Absalom floh. (2S 15,14)2HERR! Wie zahlreich sind meine Bedränger! Viele erheben sich gegen mich; (2S 16,7; Ž 124,2)3viele sagen von mir: Es gibt keine Rettung für ihn bei Gott! //[1] (Mt 27,42)4Du aber, HERR, bist ein Schild um mich her, meine Ehre, und der mein Haupt emporhebt. (Gn 15,1; Ž 5,13; Ž 18,3; Ž 27,6; Ž 28,7; Ž 47,10; Ž 62,8; Ž 84,12; Ž 89,19; Ž 119,114; Př 2,7)5Mit meiner Stimme rufe ich zum HERRN, und er antwortet mir von seinem heiligen Berg. // (Ž 34,5)6Ich legte mich nieder und schlief; ich erwachte, denn der HERR stützt mich. (Ž 4,9; Př 3,24)7Ich fürchte mich nicht vor Zehntausenden ⟨Kriegs⟩volks, die ringsum mich belagern. (Ž 27,3)8Steh auf, HERR! Rette mich, mein Gott! Denn du hast alle meine Feinde auf die Backe geschlagen; die Zähne der Gottlosen hast du zerschmettert. (Nu 10,35; Ž 31,16; Ž 58,7; Ž 119,94)9Bei dem HERRN ist die Rettung. Dein Segen ⟨komme⟩ auf dein Volk. // (Ž 37,39; Ž 115,12)