1 Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: „Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře! 2 Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce. 3 Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?“ 4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny. 5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí. 6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. 7 Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.
1Dem Chorleiter. Von David. Bei dem HERRN habe ich mich geborgen. Wie sagt ihr zu meiner Seele: »Flieh in die Berge wie ein Vogel[1]«? (Ž 7,2)2Denn siehe, die Gottlosen spannen den Bogen, haben ihren Pfeil auf der Sehne gerichtet, im Finstern zu schießen auf die von Herzen Aufrichtigen. (Ž 37,14; Ž 64,4; L 20,20; Jk 5,6)3Wenn die Grundpfeiler umgerissen werden, was richtet da der Gerechte aus? (Jb 17,9)4Der HERR ist in seinem heiligen Palast, der HERR – im Himmel ist sein Thron. Seine Augen schauen, seine Blicke prüfen[2] die Menschenkinder. (Ž 14,2; Ž 103,19; Ž 113,5; Abk 2,20; Mt 5,34)5Der HERR prüft den Gerechten; aber den Gottlosen und den, der Gewalttat liebt, hasst seine Seele. (Ž 5,6; Ž 139,23)6Er lässt Schlingen[3], Feuer und Schwefel regnen auf die Gottlosen. Glutwind ist ihres Bechers Anteil. (Gn 19,24; Ž 18,13; Ž 32,10)7Denn gerecht ist der HERR. Gerechte Taten[4] liebt er. Aufrichtige schauen sein[5] Angesicht. (Ž 33,5; Ž 37,28; Ž 45,8)