Žalm 90 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Čtvrtá kniha žalmů - PANOVNÍKU, U TEBE JSME MĚLI DOMOV

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! 2 Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. 3 Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“ 4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. 5 Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: 6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. 7 Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením. 8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy. 9 Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. 10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. 11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? 12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. 13 Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat ? Měj se svými služebníky soucit, 14 nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. 15 Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. 16 Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! 17 Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!

Bible Kralická

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. 2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. 3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. 4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. 5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. 6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. 7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. 8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. 9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. 10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. 11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? 12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. 13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. 14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. 15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. 16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. 17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

King James Version

1 A Prayer of Moses the man of God. Lord, thou hast been our dwelling place in all generations. 2 Before the mountains were brought forth, or ever thou hadst formed the earth and the world, even from everlasting to everlasting, thou art God. 3 Thou turnest man to destruction; and sayest, Return, ye children of men. 4 For a thousand years in thy sight are but as yesterday when it is past, and as a watch in the night. 5 Thou carriest them away as with a flood; they are as a sleep: in the morning they are like grass which groweth up. 6 In the morning it flourisheth, and groweth up; in the evening it is cut down, and withereth. 7 For we are consumed by thine anger, and by thy wrath are we troubled. 8 Thou hast set our iniquities before thee, our secret sins in the light of thy countenance. 9 For all our days are passed away in thy wrath: we spend our years as a tale that is told . 10 The days of our years are threescore years and ten; and if by reason of strength they be fourscore years, yet is their strength labour and sorrow; for it is soon cut off, and we fly away. 11 Who knoweth the power of thine anger? even according to thy fear, so is thy wrath. 12 So teach us to number our days, that we may apply our hearts unto wisdom. 13 Return, O LORD, how long? and let it repent thee concerning thy servants. 14 O satisfy us early with thy mercy; that we may rejoice and be glad all our days. 15 Make us glad according to the days wherein thou hast afflicted us, and the years wherein we have seen evil. 16 Let thy work appear unto thy servants, and thy glory unto their children. 17 And let the beauty of the LORD our God be upon us: and establish thou the work of our hands upon us; yea, the work of our hands establish thou it.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

DAS VIERTE BUCH

Der ewige Gott – der vergängliche Mensch

1 Ein Bittgebet des Mose, des Mannes Gottes. O Herr, du warst uns Wohnung von Geschlecht zu Geschlecht. 2 Ehe geboren wurden die Berge, / ehe du unter Wehen hervorbrachtest Erde und Erdkreis, bist du Gott von Ewigkeit zu Ewigkeit. 3 Zum Staub zurückkehren lässt du den Menschen, du sprichst: Ihr Menschenkinder, kehrt zurück! (Ž 146,4) 4 Denn tausend Jahre sind in deinen Augen wie der Tag, der gestern vergangen ist, wie eine Wache in der Nacht. (2P 3,8) 5 Du raffst sie dahin, sie werden wie Schlafende. Sie gleichen dem Gras, das am Morgen wächst: (Jb 14,2; Ž 37,2; Ž 58,8; Ž 102,12; Ž 103,15; Iz 40,6)

Jb 14,2Ž 37,2Ž 58,8Ž 102,12Ž 103,15Iz 40,6

6 Am Morgen blüht es auf und wächst empor, am Abend wird es welk und verdorrt. 7 Ja, unter deinem Zorn schwinden wir hin, durch deine Zornesglut werden wir starr vor Schrecken. 8 Unsere Sünden hast du vor dich hingestellt, unsere verborgene Schuld in das Licht deines Angesichts. (Ž 109,15; Oz 7,2) 9 Ja, unter deinem Grimm gehen all unsere Tage dahin, wir beenden unsere Jahre wie einen Seufzer. (Jb 7,6; Jb 14,1; Ž 39,6; Ž 89,48; Ž 102,12; Ž 109,23; Ž 144,4; Kaz 6,12; Mdr 2,5)

Jb 7,6Jb 14,1Ž 39,6Ž 89,48Ž 102,12Ž 109,23Ž 144,4Kaz 6,12Mdr 2,5

10 Die Zeit unseres Lebens währt siebzig Jahre, wenn es hochkommt, achtzig. Das Beste daran ist nur Mühsal und Verhängnis, schnell geht es vorbei, wir fliegen dahin. (Gn 6,3; Sír 18,9) 11 Wer erkennt die Macht deines Zorns und fürchtet deinen Grimm?^[1] 12 Unsere Tage zu zählen, lehre uns! Dann gewinnen wir ein weises Herz. (Ž 39,5) 13 Kehre doch um, HERR! - Wie lange noch? Um deiner Knechte willen lass es dich reuen! 14 Sättige uns am Morgen mit deiner Huld! Dann wollen wir jubeln und uns freuen all unsre Tage. (Ž 46,6; Ž 143,8; Pl 3,23) 15 Erfreue uns so viele Tage, wie du uns gebeugt hast, so viele Jahre, wie wir Unheil sahn. 16 Dein Wirken werde sichtbar an deinen Knechten und deine Pracht an ihren Kindern. (Iz 5,12) 17 Güte und Schönheit des Herrn, unseres Gottes, sei über uns! / Lass gedeihen das Werk unserer Hände, ja, das Werk unserer Hände lass gedeihn!

English Standard Version

od Crossway

From Everlasting to Everlasting

1 A Prayer of Moses, the man of God. Lord, you have been our dwelling place^[1] in all generations. (Dt 33,1; Jz 14,6; Ezd 3,2; Ž 17,1; Ž 55,1; Ž 71,3)

Dt 33,1Jz 14,6Ezd 3,2Ž 17,1Ž 55,1Ž 71,3

2 Before the mountains were brought forth, or ever you had formed the earth and the world, from everlasting to everlasting you are God. (Dt 33,15; Jb 15,7; Jb 36,26; Př 8,25)

Dt 33,15Jb 15,7Jb 36,26Př 8,25

3 You return man to dust and say, “Return, O children of man!”^[2] (Gn 3,19; Kaz 12,7) 4 For a thousand years in your sight are but as yesterday when it is past, or as a watch in the night. (Ex 14,24; Sd 7,19; Ž 39,5; 2P 3,8)

Ex 14,24Sd 7,19Ž 39,52P 3,8

5 You sweep them away as with a flood; they are like a dream, like grass that is renewed in the morning: (2Kr 19,26; Jb 20,8; Ž 37,2; Ž 58,9; Ž 103,15; Iz 40,6; 1P 1,24)

2Kr 19,26Jb 20,8Ž 37,2Ž 58,9Ž 103,15Iz 40,61P 1,24

6 in the morning it flourishes and is renewed; in the evening it fades and withers. (Jb 4,20; Jb 14,2; Ž 92,7; Jk 1,11)

Jb 4,20Jb 14,2Ž 92,7Jk 1,11

7 For we are brought to an end by your anger; by your wrath we are dismayed. 8 You have set our iniquities before you, our secret sins in the light of your presence. (Ž 19,12; Jr 16,17; Žd 4,13) 9 For all our days pass away under your wrath; we bring our years to an end like a sigh. 10 The years of our life are seventy, or even by reason of strength eighty; yet their span^[3] is but toil and trouble; they are soon gone, and we fly away. 11 Who considers the power of your anger, and your wrath according to the fear of you? 12 So teach us to number our days that we may get a heart of wisdom. (Ž 39,4) 13 Return, O Lord! How long? Have pity on your servants! (Gn 6,6; Ex 32,12; Dt 32,36; Sd 2,18; Ž 6,4; Ž 74,9; Ž 106,45; Ž 135,14; Jon 3,10)

Gn 6,6Ex 32,12Dt 32,36Sd 2,18Ž 6,4Ž 74,9Ž 106,45Ž 135,14Jon 3,10

14 Satisfy us in the morning with your steadfast love, that we may rejoice and be glad all our days. (Ž 46,5; Ž 85,6) 15 Make us glad for as many days as you have afflicted us, and for as many years as we have seen evil. (Dt 8,2) 16 Let your work be shown to your servants, and your glorious power to their children. (Dt 32,4; Ž 77,12; Ž 92,4; Ž 95,9; Abk 3,2)

Dt 32,4Ž 77,12Ž 92,4Ž 95,9Abk 3,2

17 Let the favor^[4] of the Lord our God be upon us, and establish the work of our hands upon us; yes, establish the work of our hands! (Ž 27,4; Ž 128,2; Iz 26,12)

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Zuflucht in unserer Vergänglichkeit

1 Ein Gebet des Mose, des Mannes Gottes. Herr, du bist unsre Zuflucht für und für. / 2 Ehe denn die Berge wurden und die Erde und die Welt geschaffen wurden, bist du, Gott, von Ewigkeit zu Ewigkeit. 3 Der du die Menschen lässest sterben und sprichst: Kommt wieder, Menschenkinder! (Ž 146,4; Kaz 1,4) 4 Denn tausend Jahre sind vor dir / wie der Tag, der gestern vergangen ist, und wie eine Nachtwache. (2P 3,8) 5 Du lässest sie dahinfahren wie einen Strom, / sie sind wie ein Schlaf, wie ein Gras, das am Morgen noch sprosst, (Jb 14,2; Ž 102,12; Ž 103,15; Iz 40,6; 1P 1,24)

Jb 14,2Ž 102,12Ž 103,15Iz 40,61P 1,24

6 das am Morgen blüht und sprosst und des Abends welkt und verdorrt. 7 Das macht dein Zorn, dass wir so vergehen, und dein Grimm, dass wir so plötzlich dahinmüssen. 8 Denn unsre Missetaten stellst du vor dich, unsre unerkannte Sünde ins Licht vor deinem Angesicht. 9 Darum fahren alle unsre Tage dahin durch deinen Zorn, wir bringen unsre Jahre zu wie ein Geschwätz. 10 Unser Leben währet siebzig Jahre, und wenn’s hoch kommt, so sind’s achtzig Jahre, und was daran köstlich scheint, ist doch nur vergebliche Mühe;^[1] denn es fähret schnell dahin, als flögen wir davon. (Kaz 1,3) 11 Wer glaubt’s aber, dass du so sehr zürnest, und wer fürchtet sich vor dir in deinem Grimm? 12 Lehre uns bedenken, dass wir sterben müssen, auf dass wir klug werden. (Ž 39,5) 13 HERR, kehre dich doch endlich wieder zu uns und sei deinen Knechten gnädig! 14 Fülle uns frühe mit deiner Gnade, so wollen wir rühmen und fröhlich sein unser Leben lang. 15 Erfreue uns nun wieder, nachdem du uns so lange plagest, nachdem wir so lange Unglück leiden. 16 Zeige deinen Knechten deine Werke und deine Herrlichkeit ihren Kindern. (Iz 5,12) 17 Und der Herr, unser Gott, sei uns freundlich / und fördere das Werk unsrer Hände bei uns. Ja, das Werk unsrer Hände wollest du fördern!