Žalm 88 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, BOŽE, MÁ SPÁSO

1 Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského. 2 Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím; 3 kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování! 4 Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. 5 Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly. 6 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. 7 Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. 8 Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. -Sela- 9 Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska. 10 Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně. 11 Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? -Sela- 12 Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? 13 Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění? 14 Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě. 15 Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš? 16 Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady. 17 Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely, 18 ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují. 19 Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!

Bible Kralická

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. 2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. 3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. 4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. 5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. 6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. 7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. 8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. 9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. 10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. 11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah. 12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? 13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? 14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. 15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? 16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. 17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. 18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

King James Version

1 A Song or Psalm for the sons of Korah, to the chief Musician upon Mahalath Leannoth, Maschil of Heman the Ezrahite. O LORD God of my salvation, I have cried day and night before thee: 2 Let my prayer come before thee: incline thine ear unto my cry; 3 For my soul is full of troubles: and my life draweth nigh unto the grave. 4 I am counted with them that go down into the pit: I am as a man that hath no strength: 5 Free among the dead, like the slain that lie in the grave, whom thou rememberest no more: and they are cut off from thy hand. 6 Thou hast laid me in the lowest pit, in darkness, in the deeps. 7 Thy wrath lieth hard upon me, and thou hast afflicted me with all thy waves. Selah. 8 Thou hast put away mine acquaintance far from me; thou hast made me an abomination unto them: I am shut up, and I cannot come forth. 9 Mine eye mourneth by reason of affliction: LORD, I have called daily upon thee, I have stretched out my hands unto thee. 10 Wilt thou shew wonders to the dead? shall the dead arise and praise thee? Selah. 11 Shall thy lovingkindness be declared in the grave? or thy faithfulness in destruction? 12 Shall thy wonders be known in the dark? and thy righteousness in the land of forgetfulness? 13 But unto thee have I cried, O LORD; and in the morning shall my prayer prevent thee. 14 LORD, why castest thou off my soul? why hidest thou thy face from me? 15 I am afflicted and ready to die from my youth up: while I suffer thy terrors I am distracted. 16 Thy fierce wrath goeth over me; thy terrors have cut me off. 17 They came round about me daily like water; they compassed me about together. 18 Lover and friend hast thou put far from me, and mine acquaintance into darkness.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Klage eines Vereinsamten im Angesicht des Todes

1 Ein Lied. Ein Psalm der Korachiter. Für den Chormeister. Nach der Weise Krankheit zu singen. Ein Weisheitslied Hemans, des Esrachiters. 2 HERR, du Gott meiner Rettung, am Tag und in der Nacht schrei ich vor dir. (Ž 77,3) 3 Lass mein Bittgebet vor dein Angesicht kommen, neige dein Ohr meinem Rufen! (Ž 17,6; Ž 119,170) 4 Denn mit Leid ist meine Seele gesättigt, mein Leben berührt die Totenwelt. (Jb 17,1; Jb 33,22) 5 Schon zähle ich zu denen, die hinabsteigen in die Grube, bin wie ein Mensch, in dem keine Kraft mehr ist. (Ž 143,7) 6 Ausgestoßen unter den Toten, wie Erschlagene, die im Grab liegen, derer du nicht mehr gedenkst, abgeschnitten sind sie von deiner Hand.^[1] 7 Du brachtest mich in die unterste Grube, in Finsternisse, in Tiefen. 8 Auf mir lastet dein Grimm, mit all deinen Wogen drückst du mich nieder. [Sela]^[2] (Ž 42,8) 9 Entfernt hast du von mir meine Vertrauten, zum Abscheu machtest du mich ihnen. Gefangen bin ich und komm nicht heraus. (Ž 31,12) 10 Mein Auge erlischt vor Elend. Den ganzen Tag, HERR, ruf ich zu dir, ich strecke nach dir meine Hände aus. 11 Wirst du an den Toten Wunder tun, werden Schatten aufstehn, um dir zu danken? [Sela] (Ž 6,6) 12 Erzählt man im Grab von deiner Huld, von deiner Treue im Totenreich? 13 Werden deine Wunder in der Finsternis erkannt, deine Gerechtigkeit im Land des Vergessens? 14 Ich aber, HERR, ich schreie zu dir um Hilfe, am Morgen komme zu dir mein Bittgebet. (Ž 5,4) 15 Warum, HERR, verstößt du mich, verbirgst vor mir dein Angesicht? (Jb 13,24) 16 Elend bin ich, ein Sterbender von Jugend an, ich trage deine Schrecken und erstarre. (Jb 6,4; Jb 20,25) 17 Über mich fuhr dahin die Glut deines Zorns, deine Schrecken haben mich vernichtet. 18 Sie umfluten mich den ganzen Tag wie Wasser, sie dringen auf mich ein von allen Seiten. (Ž 42,8) 19 Entfernt hast du von mir Freunde und Nachbarn, mein Vertrauter ist nur noch die Finsternis. (Jb 17,13; Ž 31,12)

English Standard Version

od Crossway

I Cry Out Day and Night Before You

1 A Song. A Psalm of the Sons of Korah. To the choirmaster: according to Mahalath Leannoth. A Maskil^[1] of Heman the Ezrahite. O Lord, God of my salvation, I cry out day and night before you. (1Kr 4,31; 1Pa 2,6; Ž 22,2; Ž 24,5; Ž 42,1; Ž 53,1; L 18,7)

1Kr 4,311Pa 2,6Ž 22,2Ž 24,5Ž 42,1Ž 53,1L 18,7

2 Let my prayer come before you; incline your ear to my cry! (Ž 31,2) 3 For my soul is full of troubles, and my life draws near to Sheol. (Ž 16,10; Ž 107,18) 4 I am counted among those who go down to the pit; I am a man who has no strength, (Ž 28,1) 5 like one set loose among the dead, like the slain that lie in the grave, like those whom you remember no more, for they are cut off from your hand. (Ž 31,12; Iz 53,8) 6 You have put me in the depths of the pit, in the regions dark and deep. (Ž 63,9; Ž 69,15; Ž 88,12; Ž 88,18; Ž 143,3; Pl 3,6)

Ž 63,9Ž 69,15Ž 88,12Ž 88,18Ž 143,3Pl 3,6

7 Your wrath lies heavy upon me, and you overwhelm me with all your waves. (Ž 32,4; Ž 42,7) 8 You have caused my companions to shun me; you have made me a horror^[2] to them. I am shut in so that I cannot escape; (Jb 19,13; Jb 30,10; Ž 88,18; Ž 142,4; Jr 32,2)

Jb 19,13Jb 30,10Ž 88,18Ž 142,4Jr 32,2

9 my eye grows dim through sorrow. Every day I call upon you, O Lord; I spread out my hands to you. (Jb 11,13; Ž 6,7) 10 Do you work wonders for the dead? Do the departed rise up to praise you? (Ž 6,5) 11 Is your steadfast love declared in the grave, or your faithfulness in Abaddon? 12 Are your wonders known in the darkness, or your righteousness in the land of forgetfulness? (Jb 10,21; Ž 88,6; Ž 89,5; Kaz 9,5)

Jb 10,21Ž 88,6Ž 89,5Kaz 9,5

13 But I, O Lord, cry to you; in the morning my prayer comes before you. (Ž 5,3; Ž 30,2) 14 O Lord, why do you cast my soul away? Why do you hide your face from me? (Jb 13,24; Ž 44,9) 15 Afflicted and close to death from my youth up, I suffer your terrors; I am helpless.^[3] 16 Your wrath has swept over me; your dreadful assaults destroy me. (Jb 6,4; Jb 9,34) 17 They surround me like a flood all day long; they close in on me together. (Ž 18,4; Ž 22,16; Ž 86,3; Ž 118,10)

Ž 18,4Ž 22,16Ž 86,3Ž 118,10

18 You have caused my beloved and my friend to shun me; my companions have become darkness.^[4] (Jb 19,13)

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Gebet in Verlassenheit und Todesnähe

1 Ein Psalmlied der Korachiter, vorzusingen, zum Reigentanz im Wechsel, eine Unterweisung Hemans, des Esrachiters. (1Pa 6,18) 2 HERR, Gott, mein Heiland, ich schreie Tag und Nacht vor dir. 3 Lass mein Gebet vor dich kommen, neige deine Ohren zu meinem Schreien. 4 Denn meine Seele ist übervoll an Leiden, und mein Leben ist nahe dem Totenreich. 5 Ich bin denen gleich geachtet, die in die Grube fahren, ich bin wie ein Mann, der keine Kraft mehr hat. 6 Ich liege unter den Toten verlassen, wie die Erschlagenen, die im Grabe liegen, derer du nicht mehr gedenkst und die von deiner Hand geschieden sind. 7 Du hast mich hinunter in die Grube gelegt, in die Finsternis und in die Tiefe. 8 Dein Grimm drückt mich nieder, du bedrängst mich mit allen deinen Fluten. Sela. 9 Meine Freunde hast du mir entfremdet, du hast mich ihnen zum Abscheu gemacht. Ich liege gefangen und kann nicht heraus, (Ž 38,12) 10 mein Auge vergeht vor Elend. HERR, ich rufe zu dir täglich; ich breite meine Hände aus zu dir. 11 Wirst du an den Toten Wunder tun, oder werden die Verstorbenen aufstehen und dir danken? Sela. (Ž 6,6; Iz 38,18) 12 Wird man im Grabe erzählen deine Güte und deine Treue bei den Toten? 13 Werden denn deine Wunder in der Finsternis erkannt oder deine Gerechtigkeit im Lande des Vergessens? 14 Aber ich schreie zu dir, HERR, und mein Gebet kommt frühe vor dich: 15 Warum verstößt du, HERR, meine Seele und verbirgst dein Antlitz vor mir? 16 Ich bin elend und dem Tode nahe von Jugend auf; ich erleide deine Schrecken, dass ich fast verzage. 17 Dein Grimm geht über mich, deine Schrecken vernichten mich. 18 Sie umgeben mich täglich wie Fluten und umringen mich allzumal. 19 Meine Freunde und Nächsten hast du mir entfremdet, und mein Vertrauter ist die Finsternis.