Žalm 79 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE, VTRHLY PRONÁRODY DO DĚDICTVÍ TVÉHO

1 Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin! 2 Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři. 3 Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil. 4 Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 5 Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň? 6 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno; 7 vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. 8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni. 9 Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno! 10 Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků. 11 Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti! 12 Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku. 13 My, tvůj lid – ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.

Bible Kralická

1 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. 2 Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. 3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. 4 Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. 5 Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? 6 Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. 7 Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. 8 Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. 9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. 10 Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. 11 Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. 12 A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. 13 My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.

King James Version

1 A Psalm of Asaph. O God, the heathen are come into thine inheritance; thy holy temple have they defiled; they have laid Jerusalem on heaps. 2 The dead bodies of thy servants have they given to be meat unto the fowls of the heaven, the flesh of thy saints unto the beasts of the earth. 3 Their blood have they shed like water round about Jerusalem; and there was none to bury them . 4 We are become a reproach to our neighbours, a scorn and derision to them that are round about us. 5 How long, LORD? wilt thou be angry for ever? shall thy jealousy burn like fire? 6 Pour out thy wrath upon the heathen that have not known thee, and upon the kingdoms that have not called upon thy name. 7 For they have devoured Jacob, and laid waste his dwelling place. 8 O remember not against us former iniquities: let thy tender mercies speedily prevent us: for we are brought very low. 9 Help us, O God of our salvation, for the glory of thy name: and deliver us, and purge away our sins, for thy name' sake. 10 Wherefore should the heathen say, Where is their God? let him be known among the heathen in our sight by the revenging of the blood of thy servants which is shed. 11 Let the sighing of the prisoner come before thee; according to the greatness of thy power preserve thou those that are appointed to die; 12 And render unto our neighbours sevenfold into their bosom their reproach, wherewith they have reproached thee, O Lord. 13 So we thy people and sheep of thy pasture will give thee thanks for ever: we will shew forth thy praise to all generations.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Volksklage über die Zerstörung Jerusalems

1 Ein Psalm Asafs. O Gott, Völker sind eingedrungen in dein Erbe, / sie haben deinen heiligen Tempel entweiht, sie legten Jerusalem in Trümmer. (2Kr 25,8; Pl 1,10) 2 Die Leichen deiner Knechte haben sie zum Fraß gegeben den Vögeln des Himmels, das Fleisch deiner Frommen den Tieren der Erde. (Jr 7,33; 1Mak 7,17) 3 Ihr Blut haben sie wie Wasser vergossen rings um Jerusalem und niemand hat sie begraben. (Jr 14,16) 4 Wir sind zum Hohn geworden unseren Nachbarn, zu Spott und Schimpf denen, die rings um uns wohnen. (Ž 31,12; Sf 2,8) 5 Wie lange noch, HERR? / Willst du für immer zürnen, wird brennen wie Feuer dein Eifer? (Ž 89,47) 6 Gieße deinen Zorn aus über die Völker, die dich nicht erkennen, und über die Königreiche, die deinen Namen nicht anrufen! (Ž 14,4; Jr 10,25; Sír 36,1) 7 Denn sie haben Jakob gefressen und seine Wohnstatt verwüstet. 8 Rechne uns die Schuld der Vorfahren nicht an! / Mit deinem Erbarmen komm uns eilends entgegen! Denn wir sind sehr erniedrigt. 9 Hilf uns, Gott unsres Heils, um der Herrlichkeit deines Namens willen! Reiß uns heraus und vergib uns die Sünden um deines Namens willen! (Ez 20,44; Ez 36,22) 10 Warum dürfen die Völker sagen: Wo ist nun ihr Gott? / Lass kund werden unter den Völkern vor unsern Augen, wie du das vergossene Blut deiner Knechte vergiltst! (Ž 42,11; Jl 4,21) 11 Das Stöhnen des Gefangenen komme vor dein Angesicht! Durch deinen mächtigen Arm erhalte die Kinder des Todes am Leben. (Ž 102,21) 12 Siebenfach vergilt unsern Nachbarn den Hohn, mit dem sie dich, mein Herr, verhöhnen!^[1] (Ž 137,7) 13 Wir aber, dein Volk und die Herde deiner Weide, / wir wollen dir danken auf ewig, von Geschlecht zu Geschlecht dein Lob verkünden. (Ž 95,7)

English Standard Version

od Crossway

How Long, O Lord?

1 A Psalm of Asaph. O God, the nations have come into your inheritance; they have defiled your holy temple; they have laid Jerusalem in ruins. (Ex 15,17; 2Kr 25,9; 2Pa 36,19; Ž 50,1; Ž 74,2; Ž 74,7; Jr 26,18; Pl 1,10; Mi 3,12)

Ex 15,172Kr 25,92Pa 36,19Ž 50,1Ž 74,2Ž 74,7Jr 26,18Pl 1,10Mi 3,12

2 They have given the bodies of your servants to the birds of the heavens for food, the flesh of your faithful to the beasts of the earth. (Dt 28,26; Ž 50,5; Ž 74,19; Jr 7,33; Jr 16,4; Jr 19,7; Jr 34,20)

Dt 28,26Ž 50,5Ž 74,19Jr 7,33Jr 16,4Jr 19,7Jr 34,20

3 They have poured out their blood like water all around Jerusalem, and there was no one to bury them. (2Kr 9,10; Jr 14,16) 4 We have become a taunt to our neighbors, mocked and derided by those around us. (Ž 44,13; Da 9,16) 5 How long, O Lord? Will you be angry forever? Will your jealousy burn like fire? (Ž 13,1; Ž 74,1; Ž 74,10; Ž 78,21; Ž 78,58; Ž 80,4; Ž 85,5; Ž 89,46)

Ž 13,1Ž 74,1Ž 74,10Ž 78,21Ž 78,58Ž 80,4Ž 85,5Ž 89,46

6 Pour out your anger on the nations that do not know you, and on the kingdoms that do not call upon your name! (Ž 14,4; Jr 10,25; Sf 3,8; 2Te 1,8)

Ž 14,4Jr 10,25Sf 3,82Te 1,8

7 For they have devoured Jacob and laid waste his habitation. 8 Do not remember against us our former iniquities;^[1] let your compassion come speedily to meet us, for we are brought very low. (Ž 116,6; Ž 142,6; Iz 64,9; Jr 11,10)

Ž 116,6Ž 142,6Iz 64,9Jr 11,10

9 Help us, O God of our salvation, for the glory of your name; deliver us, and atone for our sins, for your name’s sake! (2Pa 14,11; Ž 23,3; Ž 65,3; Jr 14,7; Jr 14,21)

2Pa 14,11Ž 23,3Ž 65,3Jr 14,7Jr 14,21

10 Why should the nations say, “Where is their God?” Let the avenging of the outpoured blood of your servants be known among the nations before our eyes! (Ž 42,3; Ž 94,1) 11 Let the groans of the prisoners come before you; according to your great power, preserve those doomed to die! (1S 20,31; Ž 102,20) 12 Return sevenfold into the lap of our neighbors the taunts with which they have taunted you, O Lord! (Gn 4,15; Gn 4,24; Lv 26,21; Lv 26,28; Ž 74,10; Př 6,31; Iz 65,6; Jr 32,18)

Gn 4,15Gn 4,24Lv 26,21Lv 26,28Ž 74,10Př 6,31Iz 65,6Jr 32,18

13 But we your people, the sheep of your pasture, will give thanks to you forever; from generation to generation we will recount your praise. (Ž 74,1; Iz 43,21)

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Klage über die Zerstörung Jerusalems

1 Ein Psalm Asafs. Gott, es sind Heiden in dein Erbe eingefallen; / die haben deinen heiligen Tempel entweiht und aus Jerusalem einen Steinhaufen gemacht. 2 Sie haben die Leichname deiner Knechte / den Vögeln unter dem Himmel zu fressen gegeben und das Fleisch deiner Heiligen den Tieren im Lande. 3 Sie haben ihr Blut vergossen um Jerusalem her wie Wasser, und da war niemand, der sie begrub. 4 Wir sind bei unsern Nachbarn zur Schmach geworden, zu Spott und Hohn bei denen, die um uns her sind. (Ž 44,14) 5 Wie lange, HERR, willst du immerfort zürnen? Wie lange wird dein Eifer brennen wie Feuer? 6 Schütte deinen Grimm auf die Völker, die dich nicht kennen, und auf die Königreiche, die deinen Namen nicht anrufen. (Jr 10,25) 7 Denn sie haben Jakob gefressen und seine Stätte verwüstet. 8 Rechne uns die Schuld der Väter nicht an, erbarme dich unser bald, denn wir sind sehr elend. 9 Hilf du uns, Gott, unser Helfer, um deines Namens Ehre willen! Errette uns und vergib uns unsre Sünden um deines Namens willen! 10 Warum lässt du die Heiden sagen: »Wo ist nun ihr Gott?« Lass unter den Heiden vor unsern Augen kundwerden die Vergeltung für das Blut deiner Knechte, das vergossen ist. (Ž 115,12; Jl 2,17) 11 Lass vor dich kommen das Seufzen der Gefangenen; durch deinen starken Arm erhalte die Kinder des Todes 12 und vergilt unsern Nachbarn siebenfach ihr Schmähen, mit dem sie dich, Herr, geschmäht haben. (Ž 137,7) 13 Wir aber, dein Volk, die Schafe deiner Weide, danken dir ewiglich und verkünden deinen Ruhm für und für.