Žalm 77 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

ÚPĚNLIVĚ VOLÁM K BOHU

1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm. 2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu! 3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. 4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. -Sela- 5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova. 6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta. 7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá: 8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví? 9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních? 10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? - Sela- 11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího. 12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. 13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. 14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš? 15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. 16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy. -Sela- 17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly. 18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy. 19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla. 20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy. 21 Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

Bible Kralická

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. 2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. 3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. 4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. 5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. 6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. 7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: 8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? 9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? 10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. 11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. 12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. 13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. 14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? 15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. 16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. 17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. 18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. 19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. 20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

King James Version

1 To the chief Musician, to Jeduthun, A Psalm of Asaph. I cried unto God with my voice, even unto God with my voice; and he gave ear unto me. 2 In the day of my trouble I sought the Lord: my sore ran in the night, and ceased not: my soul refused to be comforted. 3 I remembered God, and was troubled: I complained, and my spirit was overwhelmed. Selah. 4 Thou holdest mine eyes waking: I am so troubled that I cannot speak. 5 I have considered the days of old, the years of ancient times. 6 I call to remembrance my song in the night: I commune with mine own heart: and my spirit made diligent search. 7 Will the Lord cast off for ever? and will he be favourable no more? 8 Is his mercy clean gone for ever? doth his promise fail for evermore? 9 Hath God forgotten to be gracious? hath he in anger shut up his tender mercies? Selah. 10 And I said, This is my infirmity: but I will remember the years of the right hand of the most High. 11 I will remember the works of the LORD: surely I will remember thy wonders of old. 12 I will meditate also of all thy work, and talk of thy doings. 13 Thy way, O God, is in the sanctuary: who is so great a God as our God? 14 Thou art the God that doest wonders: thou hast declared thy strength among the people. 15 Thou hast with thine arm redeemed thy people, the sons of Jacob and Joseph. Selah. 16 The waters saw thee, O God, the waters saw thee; they were afraid: the depths also were troubled. 17 The clouds poured out water: the skies sent out a sound: thine arrows also went abroad. 18 The voice of thy thunder was in the heaven: the lightnings lightened the world: the earth trembled and shook. 19 Thy way is in the sea, and thy path in the great waters, and thy footsteps are not known. 20 Thou leddest thy people like a flock by the hand of Moses and Aaron.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Nachsinnen über Gottes Weg mit seinem Volk

1 Für den Chormeister. Nach Jedutun. Ein Psalm Asafs. 2 Ich rufe zu Gott, ich schreie, ich rufe zu Gott, dass er mich hört. 3 Am Tag meiner Not suchte ich den Herrn;/ unablässig erhob ich nachts meine Hände, meine Seele ließ sich nicht trösten.^[1] (Ž 50,15; Ž 88,2) 4 Denke ich an Gott, muss ich seufzen; sinne ich nach, dann will mein Geist verzagen. [Sela] 5 Offen gehalten hast du die Lider meiner Augen; ich war aufgewühlt und konnte nicht reden. (Ž 119,148) 6 Ich sann nach über die Tage der Vorzeit, über längst vergangene Jahre. (Ž 143,5) 7 Ich denke an mein Saitenspiel, / während der Nacht sinne ich nach in meinem Herzen, es grübelt mein Geist. 8 Wird der Herr denn auf ewig verstoßen und niemals mehr erweisen seine Gunst? (Ž 13,2; Ž 74,1; Ž 85,6; Ž 89,47; Pl 3,31)

Ž 13,2Ž 74,1Ž 85,6Ž 89,47Pl 3,31

9 Hat seine Huld für immer ein Ende? Hat aufgehört sein Wort für alle Geschlechter? 10 Hat Gott vergessen, dass er gnädig ist? Oder hat er im Zorn sein Erbarmen verschlossen? [Sela] (Iz 49,14) 11 Da sagte ich: Das ist mein Schmerz, dass die Rechte des Höchsten so anders handelt. (Mal 3,6) 12 Ich denke an die Taten des HERRN, ja, ich will denken an deine früheren Wunder. 13 Ich erwäge all deine Taten und will nachsinnen über dein Tun. (Ž 143,5) 14 Gott, dein Weg ist heilig. Welche Gottheit ist groß wie Gott? (Ž 18,31; Ž 35,10) 15 Du bist die Gottheit, die Wunder tut, du hast deine Macht unter den Völkern kundgetan. (Ž 98,1) 16 Du hast mit starkem Arm dein Volk erlöst, die Kinder Jakobs und Josefs. [Sela] (Neh 1,10) 17 Die Wasser sahen dich, Gott, / die Wasser sahen dich und bebten, ja, die Urfluten gerieten in Wallung. (Ž 18,16; Ž 114,3; Na 1,4) 18 Die Wolken gossen Wasser aus, / das Gewölk ließ den Donner dröhnen, auch deine Pfeile flogen dahin. (Ž 18,15; Abk 3,9) 19 Dröhnend rollte dein Donner, / Blitze erhellten den Erdkreis, die Erde bebte und wankte. (Ž 68,9; Ž 97,4) 20 Durch das Meer ging dein Weg, / dein Pfad durch gewaltige Wasser; doch deine Spuren erkannte man nicht. (Ex 14,21; Neh 9,11; Iz 43,16; Iz 51,10)

Ex 14,21Neh 9,11Iz 43,16Iz 51,10

21 Du führtest dein Volk wie eine Herde durch die Hand von Mose und Aaron. (Ž 78,52; Iz 63,11; Mi 6,4)

English Standard Version

od Crossway

In the Day of Trouble I Seek the Lord

1 To the choirmaster: according to Jeduthun. A Psalm of Asaph. I cry aloud to God, aloud to God, and he will hear me. (Ž 3,4; Ž 39,1; Ž 50,1) 2 In the day of my trouble I seek the Lord; in the night my hand is stretched out without wearying; my soul refuses to be comforted. (Gn 37,35; Ž 20,1; Ž 50,15; Ž 63,6; Ž 86,7; Ž 143,6; Iz 26,9; Iz 26,16)

Gn 37,35Ž 20,1Ž 50,15Ž 63,6Ž 86,7Ž 143,6Iz 26,9Iz 26,16

3 When I remember God, I moan; when I meditate, my spirit faints. (Ž 42,5; Ž 42,11; Ž 43,5) 4 You hold my eyelids open; I am so troubled that I cannot speak. (Gn 41,8) 5 I consider the days of old, the years long ago. (Dt 32,7; Ž 44,1; Ž 77,10; Ž 143,5; Iz 51,9)

Dt 32,7Ž 44,1Ž 77,10Ž 143,5Iz 51,9

6 I said,^[1] “Let me remember my song in the night; let me meditate in my heart.” Then my spirit made a diligent search: (Ž 4,4; Ž 42,8) 7 “Will the Lord spurn forever, and never again be favorable? (Ž 44,9; Ž 85,1) 8 Has his steadfast love forever ceased? Are his promises at an end for all time? (Ř 9,6) 9 Has God forgotten to be gracious? Has he in anger shut up his compassion?” (Iz 49,15; Abk 3,2) 10 Then I said, “I will appeal to this, to the years of the right hand of the Most High.”^[2] (Ž 118,15) 11 I will remember the deeds of the Lord; yes, I will remember your wonders of old. (Ž 77,5; Ž 105,5) 12 I will ponder all your work, and meditate on your mighty deeds. (Ž 9,11; Ž 90,16) 13 Your way, O God, is holy. What god is great like our God? (Ž 35,10; Ž 73,17) 14 You are the God who works wonders; you have made known your might among the peoples. (Ž 72,18; Ž 106,8) 15 You with your arm redeemed your people, the children of Jacob and Joseph. (Ex 6,6; Dt 9,29; Ž 74,2) 16 When the waters saw you, O God, when the waters saw you, they were afraid; indeed, the deep trembled. (Ex 14,21; Jz 3,15; Ž 114,3; Abk 3,10)

Ex 14,21Jz 3,15Ž 114,3Abk 3,10

17 The clouds poured out water; the skies gave forth thunder; your arrows flashed on every side. (Ž 18,14; Ž 68,33) 18 The crash of your thunder was in the whirlwind; your lightnings lighted up the world; the earth trembled and shook. (Ž 18,7; Ž 97,4; Ž 104,7) 19 Your way was through the sea, your path through the great waters; yet your footprints were unseen.^[3] (Ž 36,6; Abk 3,15) 20 You led your people like a flock by the hand of Moses and Aaron. (Ex 13,21; Ex 14,19; Ž 78,52; Ž 80,1; Iz 63,11)

Ex 13,21Ex 14,19Ž 78,52Ž 80,1Iz 63,11

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Trost aus Gottes früheren Taten

1 Ein Psalm Asafs, vorzusingen, für Jedutun. 2 Ich rufe zu Gott und schreie um Hilfe, zu Gott rufe ich, und er erhört mich. 3 In der Zeit meiner Not suche ich den Herrn; / meine Hand ist des Nachts ausgereckt und lässt nicht ab; denn meine Seele will sich nicht trösten lassen. 4 Ich denke an Gott – und bin betrübt; ich sinne nach – und mein Geist verzagt. Sela. 5 Meine Augen hältst du, dass sie wachen müssen; ich bin so voll Unruhe, dass ich nicht reden kann. 6 Ich gedenke der uralten Zeiten, der längst vergangenen Jahre. (Ž 143,5) 7 Ich denke des Nachts an mein Saitenspiel / und rede mit meinem Herzen, mein Geist muss forschen. 8 Wird denn der Herr auf ewig verstoßen und keine Gnade mehr erweisen? 9 Ist’s denn ganz und gar aus mit seiner Güte, und hat die Verheißung für immer ein Ende? 10 Hat Gott vergessen, gnädig zu sein, hat er sein Erbarmen im Zorn verschlossen? Sela. 11 Ich sprach: Darunter leide ich, dass die rechte Hand des Höchsten sich so ändern kann. 12 Darum gedenke ich an die Taten des HERRN, ja, ich gedenke an deine früheren Wunder 13 und sinne über alle deine Werke und denke deinen Taten nach. 14 Gott, dein Weg ist heilig. Wo ist ein so mächtiger Gott, wie du, Gott, bist? (Ex 15,11) 15 Du bist der Gott, der Wunder tut, du hast deine Macht bewiesen unter den Völkern. 16 Du hast dein Volk erlöst mit starkem Arm, die Kinder Jakobs und Josefs. Sela. 17 Die Wasser sahen dich, Gott, / die Wasser sahen dich und ängstigten sich, ja, die Tiefen tobten. 18 Die dicken Wolken gossen Wasser, / die Wolken donnerten, und deine Pfeile fuhren einher. 19 Dein Donner rollte, Blitze erhellten den Erdkreis, die Erde erbebte und wankte. 20 Dein Weg ging durch das Meer / und dein Pfad durch große Wasser; doch niemand sah deine Spur. (Ex 14,21) 21 Du führtest dein Volk wie eine Herde durch die Hand von Mose und Aaron.