Žalm 39

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův. 2  Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. 3  Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. 4  Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto: 5  Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. 6  Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. 7  Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. 8  A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. 9  Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil! 10  Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. 11  Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! 12  Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek. 13  Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. 14  Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již. 

Žalm 39

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.2 Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.3 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.4 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:5 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.6 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.7 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.8 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.9 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.10 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.11 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.12 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.13 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

Žalm 39

King James Version

1 To the chief Musician, even to Jeduthun, A Psalm of David. I said, I will take heed to my ways, that I sin not with my tongue: I will keep my mouth with a bridle, while the wicked is before me.2 I was dumb with silence, I held my peace, even from good; and my sorrow was stirred.3 My heart was hot within me, while I was musing the fire burned: then spake I with my tongue,4 LORD, make me to know mine end, and the measure of my days, what it is; that I may know how frail I am .5 Behold, thou hast made my days as an handbreadth; and mine age is as nothing before thee: verily every man at his best state is altogether vanity. Selah.6 Surely every man walketh in a vain shew: surely they are disquieted in vain: he heapeth up riches , and knoweth not who shall gather them.7 And now, Lord, what wait I for? my hope is in thee.8 Deliver me from all my transgressions: make me not the reproach of the foolish.9 I was dumb, I opened not my mouth; because thou didst it .10 Remove thy stroke away from me: I am consumed by the blow of thine hand.11 When thou with rebukes dost correct man for iniquity, thou makest his beauty to consume away like a moth: surely every man is vanity. Selah.12 Hear my prayer, O LORD, and give ear unto my cry; hold not thy peace at my tears: for I am a stranger with thee, and a sojourner, as all my fathers were .13 O spare me, that I may recover strength, before I go hence, and be no more.

Žalm 39

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk
1 Für den Chormeister. Von Jedutun. Ein Psalm Davids.2 Ich sagte: Ich will auf meine Wege achten, damit ich nicht sündige mit meiner Zunge. Ich lege meinem Mund einen Zaum an, solange der Frevler vor mir steht.3 So blieb ich stumm und still; / ich schwieg, vom Glück verlassen, doch mein Schmerz war aufgerührt.4 Heiß wurde mir das Herz in der Brust, / bei meinem Grübeln brennt ein Feuer; da redete ich mit meiner Zunge.5 HERR, lass mich erkennen mein Ende und die Zahl meiner Tage! Ich will erkennen, wie vergänglich ich bin! (Ž 90,12)6 Siehe: Du machtest meine Tage nur eine Spanne lang, / meine Lebenszeit ist vor dir wie ein Nichts. Nur als Hauch steht jeder Mensch da. [Sela] (Jb 7,6; Jb 14,2; Ž 90,9; Ž 109,23; Ž 144,4; Jk 4,14)7 Nur wie ein Schattenbild wandelt der Mensch dahin, / um ein Nichts macht er Lärm. Er rafft zusammen und weiß nicht, wer es einheimst. (Ž 49,18)8 Und nun, HERR, worauf habe ich gehofft? Meine Hoffnung, sie gilt dir!9 Entreiß mich all meinen Sünden! Überlass mich nicht dem Spott des Toren!10 Ich bin verstummt, ich tue den Mund nicht mehr auf. Denn so hast du es gefügt.11 Nimm deine Plage weg von mir! Unter der Wucht deiner Hand bin ich vergangen.12 Du strafst und züchtigst den Mann wegen seiner Schuld, / der Motte gleich hast du zerstört, was er begehrt, ein Hauch nur ist jeder Mensch. [Sela] (Jb 13,28)13 Hör mein Gebet, HERR, vernimm mein Schreien, schweig nicht zu meinen Tränen! Denn ich bin ein Gast bei dir, ein Beisasse wie alle meine Väter. (Lv 25,23; Ž 119,19; Žd 11,13; 1P 2,11)14 Blick weg von mir, / sodass ich heiter blicken kann, bevor ich dahinfahre und nicht mehr da bin![1] (Jb 7,19; Jb 10,21; Jb 14,6)

Žalm 39

English Standard Version

od Crossway
1 To the choirmaster: to Jeduthun. A Psalm of David. I said, “I will guard my ways, that I may not sin with my tongue; I will guard my mouth with a muzzle, so long as the wicked are in my presence.” (1Kr 2,4; 2Kr 10,31; 1Pa 16,41; 1Pa 25,1; Jb 2,10; Ž 34,13; Ž 62,1; Ž 77,1)2 I was mute and silent; I held my peace to no avail, and my distress grew worse. (Jb 40,4; Ž 38,13; Ž 39,9)3 My heart became hot within me. As I mused, the fire burned; then I spoke with my tongue: (Jb 32,18; Jr 20,9; L 24,32)4 “O Lord, make me know my end and what is the measure of my days; let me know how fleeting I am! (Ž 90,12)5 Behold, you have made my days a few handbreadths, and my lifetime is as nothing before you. Surely all mankind stands as a mere breath! (Jb 14,2; Ž 39,11; Ž 89,47; Ž 90,4)6 Surely a man goes about as a shadow! Surely for nothing[1] they are in turmoil; man heaps up wealth and does not know who will gather! (Jb 27,16; Ž 49,10; Kaz 2,18; Kaz 2,21; Kaz 2,26; Jr 17,11; L 12,20; 1K 7,31; Jk 4,14)7 “And now, O Lord, for what do I wait? My hope is in you. (Ž 38,15)8 Deliver me from all my transgressions. Do not make me the scorn of the fool! (Ž 44,13)9 I am mute; I do not open my mouth, for it is you who have done it. (2S 16,10; Jb 2,10; Ž 39,2)10 Remove your stroke from me; I am spent by the hostility of your hand. (Jb 9,34; Jb 13,21)11 When you discipline a man with rebukes for sin, you consume like a moth what is dear to him; surely all mankind is a mere breath! (Jb 13,28; Ž 39,5; Ž 49,14; Ž 80,16; Iz 50,9)12 “Hear my prayer, O Lord, and give ear to my cry; hold not your peace at my tears! For I am a sojourner with you, a guest, like all my fathers. (Gn 47,9; Lv 25,23; 1Pa 29,15; Ž 102,1; Ž 119,19; Žd 11,13; 1P 2,11)13 Look away from me, that I may smile again, before I depart and am no more!” (Jb 7,8; Jb 7,19; Jb 10,21; Jb 14,10; Jb 20,9)

Žalm 39

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft
1 Ein Psalm Davids, vorzusingen, für Jedutun. (1Pa 25,1; 1Pa 25,3)2 Ich habe mir vorgenommen: Ich will mich hüten, dass ich nicht sündige mit meiner Zunge; ich will meinem Mund einen Zaum anlegen, solange ich den Frevler vor mir sehen muss.3 Ich bin verstummt und still und schweige fern der Freude und muss mein Leid in mich fressen. (Ž 38,14)4 Mein Herz ist entbrannt in meinem Leibe; / wenn ich seufze, brennt es wie Feuer. So rede ich mit meiner Zunge:5 »HERR, lehre doch mich, / dass es ein Ende mit mir haben muss und mein Leben ein Ziel hat und ich davon muss. (Jb 14,5; Ž 90,12)6 Siehe, meine Tage sind eine Handbreit bei dir, und mein Leben ist wie nichts vor dir. Ach, wie gar nichts sind alle Menschen, die doch so sicher leben! Sela. (Ž 90,5)7 Sie gehen daher wie ein Schatten / und machen sich viel vergebliche Unruhe; sie sammeln und wissen nicht, wer es kriegen wird.« (Ž 49,17; Kaz 2,18; Kaz 2,21; L 12,15)8 Nun, Herr, wes soll ich mich trösten? Ich hoffe auf dich.9 Errette mich von aller meiner Sünde und lass mich nicht den Narren zum Spott werden.10 Ich will schweigen und meinen Mund nicht auftun; denn du hast es getan.11 Wende deine Plage von mir; ich vergehe, weil deine Hand nach mir greift.12 Wenn du den Menschen züchtigst um der Sünde willen, / so verzehrst du seine Schönheit wie Motten ein Kleid. Ach, wie gar nichts sind doch alle Menschen. Sela.13 Höre mein Gebet, HERR, und vernimm mein Schreien, schweige nicht zu meinen Tränen; denn ich bin ein Gast bei dir, ein Fremdling wie alle meine Väter. (Lv 25,23; Ž 119,19; Žd 11,13; 1P 2,11)14 Lass ab von mir, dass ich mich erquicke, ehe ich dahinfahre und nicht mehr bin.