Jób 13 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Obvinění přátel ze lži

1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.

— Jób se chce odpovídat před Bohem

13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24 Proč skrýváš svou tvář a pokládáš mě za svého nepřítele? 25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 To vše už jsem viděl očima, slyšel ušima a rozpoznal. 2 Co víte vy, to také vím a nejsem v ničem za vámi. 3 Teď chci se Všemohoucím promluvit, s Bohem chci projednat svou při. 4 Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři. 5 Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti! 6 Moji námitku teď tedy poslyšte, věnujte pozornost mým stížnostem. 7 To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně? 8 Chcete snad nadržovat jemu? Chcete snad dělat obhájce Bohu? 9 Dopadnete dobře, až vás prozkoumá? Oklamete ho, jako klamete člověka? 10 Budete-li někomu tajně nadržovat, copak vás tvrdě neztrestá? 11 Jeho vznešenosti nebojíte se, nepadá na vás jeho děs? 12 Ta vaše moudra jsou slepená z popela, vaše odpovědi jsou hlína splácaná! 13 Mlčte, teď promluvit chci já, pak ať se stane, co má se stát. 14 Proč kůži na trh nosit chci a vlastní život nasadit? 15 I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit. 16 Jedině tak bych se mohl zachránit – vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník! 17 Dobře poslouchejte, co tu vypovím, můj výklad ať vám v uších zní. 18 Teď jsem připraven vést svou při vědom si toho, že jsem nevinný. 19 Kdo se to bude se mnou přít? Chci zemřít, když mě umlčí! 20 Žádám tě, Bože, jenom o dvojí, ať se před tebou skrývat nemusím: 21 Svou ruku ode mě odtáhni, ať nejsem zastrašen tvými hrůzami. 22 Potom mě vyzvi, ať se obhájím, anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš. 23 Kolik mám hříchů, kolik vin? Ukaž mi můj zločin a můj hřích! 24 Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš? 25 List větrem zmítaný chceš vyděsit, za suchou plevou chceš se hnát, 26 že na mě sepisuješ hořké žaloby a hříchy mládí že mi přičítáš? 27 Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty! 28 Člověk se rozpadá jak něco shnilého, jako když roucho žere mol.

Bible Kralická

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

od Biblica

1 ‘My eyes have seen all this, my ears have heard and understood it. 2 What you know, I also know; I am not inferior to you. 3 But I desire to speak to the Almighty and to argue my case with God. 4 You, however, smear me with lies; you are worthless physicians, all of you! 5 If only you would be altogether silent! For you, that would be wisdom. 6 Hear now my argument; listen to the pleas of my lips. 7 Will you speak wickedly on God’s behalf? Will you speak deceitfully for him? 8 Will you show him partiality? Will you argue the case for God? 9 Would it turn out well if he examined you? Could you deceive him as you might deceive a mortal? 10 He would surely call you to account if you secretly showed partiality. 11 Would not his splendour terrify you? Would not the dread of him fall on you? 12 Your maxims are proverbs of ashes; your defences are defences of clay. 13 ‘Keep silent and let me speak; then let come to me what may. 14 Why do I put myself in jeopardy and take my life in my hands? 15 Though he slay me, yet will I hope in him; I will surely^[1] defend my ways to his face. 16 Indeed, this will turn out for my deliverance, for no godless person would dare come before him! 17 Listen carefully to what I say; let my words ring in your ears. 18 Now that I have prepared my case, I know I will be vindicated. 19 Can anyone bring charges against me? If so, I will be silent and die. 20 ‘Only grant me these two things, God, and then I will not hide from you: 21 withdraw your hand far from me, and stop frightening me with your terrors. 22 Then summon me and I will answer, or let me speak, and you reply to me. 23 How many wrongs and sins have I committed? Show me my offence and my sin. 24 Why do you hide your face and consider me your enemy? 25 Will you torment a wind-blown leaf? Will you chase after dry chaff? 26 For you write down bitter things against me and make me reap the sins of my youth. 27 You fasten my feet in shackles; you keep close watch on all my paths by putting marks on the soles of my feet. 28 ‘So man wastes away like something rotten, like a garment eaten by moths.