Jób 12 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

JÓB ODPOVÍDÁ SÓFAROVI - — Jób odmítá Sófarovy řeči

1 Jób na to odpověděl: 2 „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost! 3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví? 4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný. 5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají! 6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci. 7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, 8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. 9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila 10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. 11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm? 12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?

— U Boha je všechna moc

13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum. 14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze. 15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi. 16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí. 17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce, 18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra, 19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody, 20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost, 21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť, 22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co jev šeru smrti, 23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je, 24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot, 25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Chci mluvit se Všemohoucím

1 Job na to řekl: 2 „Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi! 3 I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví. 4 Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘ 5 Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘ 6 Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi. 7 Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí; 8 anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí: 9 Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin? 10 V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla. 11 Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat? 12 Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku? 13 Bůh – ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost. 14 Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit. 15 Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší. 16 Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník. 17 Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat. 18 Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy. 19 I kněží svléká donaha, dávné opory strhává. 20 Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti. 21 I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné. 22 Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří. 23 Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání. 24 Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle. 25 Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.

Bible Kralická

1 Odpověděv pak Job, řekl: 2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost. 3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není? 4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý. 5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu. 6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich. 7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě. 8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě. 9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila? 10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského. 11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí? 12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost. 13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost. 14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno. 15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi. 16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí. 17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí. 18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich. 19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací. 20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře. 21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá. 22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti. 23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je. 24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné, 25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

od Biblica

Job

1 Then Job replied: 2 ‘Doubtless you are the only people who matter, and wisdom will die with you! 3 But I have a mind as well as you; I am not inferior to you. Who does not know all these things? 4 ‘I have become a laughing-stock to my friends, though I called on God and he answered – a mere laughing-stock, though righteous and blameless! 5 Those who are at ease have contempt for misfortune as the fate of those whose feet are slipping. 6 The tents of marauders are undisturbed, and those who provoke God are secure – those whom God has in his hand.^[1] 7 ‘But ask the animals, and they will teach you, or the birds in the sky, and they will tell you; 8 or speak to the earth, and it will teach you, or let the fish in the sea inform you. 9 Which of all these does not know that the hand of the Lord has done this? 10 In his hand is the life of every creature and the breath of all mankind. 11 Does not the ear test words as the tongue tastes food? 12 Is not wisdom found among the aged? Does not long life bring understanding? 13 ‘To God belong wisdom and power; counsel and understanding are his. 14 What he tears down cannot be rebuilt; those he imprisons cannot be released. 15 If he holds back the waters, there is drought; if he lets them loose, they devastate the land. 16 To him belong strength and insight; both deceived and deceiver are his. 17 He leads rulers away stripped and makes fools of judges. 18 He takes off the shackles put on by kings and ties a loincloth^[2] round their waist. 19 He leads priests away stripped and overthrows officials long established. 20 He silences the lips of trusted advisors and takes away the discernment of elders. 21 He pours contempt on nobles and disarms the mighty. 22 He reveals the deep things of darkness and brings utter darkness into the light. 23 He makes nations great, and destroys them; he enlarges nations, and disperses them. 24 He deprives the leaders of the earth of their reason; he makes them wander in a trackless waste. 25 They grope in darkness with no light; he makes them stagger like drunkards.