Jób 11 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ SÓFAROVA - — Chvála Boží moudrosti

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy: 2 „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu? 3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí? 4 Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘ 5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě, 6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti. 7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného, 8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš? 9 Její míra je delší než země, širší nežli moře. 10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí? 11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není. 12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?

— Vyhlídka na nový život

13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu, 14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, 15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně, 16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula. 17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro. 18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí. 19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí, 20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Naprav své srdce

1 Sofar Naámský mu na to řekl: 2 „Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za pravdu mluvkovi? 3 Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš? Že nikdo neztrestá tvé rouhání? 4 Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před tebou zcela bez vady.‘^[1] 5 Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s tebou dal do rozpravy! 6 Kéž by ti prozradil taje moudrosti, potřebuješ totiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil! 7 Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit? 8 Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš? 9 Delší než země, širší než moře! 10 Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání? 11 Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout? 12 ‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘ 13 Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně, 14 zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví, 15 tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy. 16 Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti. 17 Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání. 18 Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš. 19 Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet. 20 Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“

Bible Kralická

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl: 2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? 3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil. 4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma. 5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě, 6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou. 7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? 8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? 9 Delší jest míra její než země, a širší než moře. 10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? 11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? 12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. 13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; 14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. 19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. 20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

od Biblica

Zophar

1 Then Zophar the Naamathite replied: 2 ‘Are all these words to go unanswered? Is this talker to be vindicated? 3 Will your idle talk reduce others to silence? Will no-one rebuke you when you mock? 4 You say to God, “My beliefs are flawless and I am pure in your sight.” 5 Oh, how I wish that God would speak, that he would open his lips against you 6 and disclose to you the secrets of wisdom, for true wisdom has two sides. Know this: God has even forgotten some of your sin. 7 ‘Can you fathom the mysteries of God? Can you probe the limits of the Almighty? 8 They are higher than the heavens above – what can you do? They are deeper than the depths below – what can you know? 9 Their measure is longer than the earth and wider than the sea. 10 ‘If he comes along and confines you in prison and convenes a court, who can oppose him? 11 Surely he recognises deceivers; and when he sees evil, does he not take note? 12 But the witless can no more become wise than a wild donkey’s colt can be born human.^[1] 13 ‘Yet if you devote your heart to him and stretch out your hands to him, 14 if you put away the sin that is in your hand and allow no evil to dwell in your tent, 15 then, free of fault, you will lift up your face; you will stand firm and without fear. 16 You will surely forget your trouble, recalling it only as waters gone by. 17 Life will be brighter than noonday, and darkness will become like morning. 18 You will be secure, because there is hope; you will look about you and take your rest in safety. 19 You will lie down, with no-one to make you afraid, and many will court your favour. 20 But the eyes of the wicked will fail, and escape will elude them; their hope will become a dying gasp.’