1Til korlederen: En visdomssang af David i mahalat-stil.[1]2Tåberne mener, at Gud ikke findes. De er fordærvede i tanke og handling. Ingen gør det gode, ikke én eneste.3Fra himlen ser Gud på menneskene: Er der nogen, der er forstandige? Er der nogen, der søger ham?4Nej, alle er faldet fra, forgiftede af synd. Ingen gør noget godt, ikke én eneste.5„Fatter de da intet?” siger Gud. „De forsynder sig uden at blinke, og de regner slet ikke med mig.”6En dag skal de gribes af rædsel, fyldes af frygt som aldrig før. Gud vil udrydde dem, der angriber hans folk. De bliver slået, fordi Gud har forkastet dem.7Gid Gud ville sende sin frelse fra Zion og redde Israels folk. Når Gud griber ind og genrejser sit folk, da bliver der jubel og glæde i Israel.
1 Pro předního zpěváka, při tanečním reji. Poučující, Davidův. 2 Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá. 3 Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. 4 Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. 5 Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají, 6 že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl? Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl. 7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.