1Til korlederen: En sang af Koras slægt. Synges af sopranstemmer.[1]2Gud er vor tilflugt og styrke, parat til at hjælpe i svære tider.3Derfor behøver vi ikke at frygte, om jorden end ryster, og bjergene styrter i havet,4om end havene larmer og raser, om end bjergene skælver ved bølgernes brusen.5Kanaler med vand bringer glæde til byen, hvor Gud, den Almægtige, bor.6Den by går aldrig til grunde, for Guds bolig er der. Han redder den, når morgenen gryr.7Nationer går i krig, og riger styrter sammen, men når Gud taler, skælver hele jorden.8Den almægtige Gud er med os. Israels Gud er vores redning.9Kom og se, hvad Herren gør, når han kæmper imod sine fjender.10Han gør ende på alle krige i verden, han brækker buen og splintrer spyddet, alle skjolde bliver brændt.11„Stop,” råber han. „Accepter, at jeg er Gud! Alle folk på jorden skal ære mig.”12Herren, den Almægtige, er midt iblandt os. Israels Gud er vores tilflugt.
1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem. 2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. 3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. 4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou! - Sela- 5 Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. 6 Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra. 7 Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá. 8 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. -Sela- 9 Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! 10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy. 11 „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi.“ 12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. -Sela-