1En sang af David.[1] At de onde synes at klare sig godt må ikke få dig til at misunde dem,2for der kommer en dag, hvor det hele er forbi, og de vil falme og visne som blomster.3Bestræb dig på at leve ærligt og sandt. Sæt din lid til Herren og gør det gode.4Så vil du opleve glæden fra Herren, og han vil give dig, hvad dit hjerte ønsker.5Din fremtid skal du lægge i Herrens hænder, stol på ham, så griber han ind.6Bliver du udsat for falske anklager, vil Herren selv bevise din uskyld.7Er der en synder, som klarer sig godt, skal du ikke blive sur over det. Sæt dig stille i Herrens nærhed, vent tålmodigt, så griber han ind.8For selv om det ikke ser retfærdigt ud, skal du ikke fare op i vrede.9De onde får deres straf engang, men de, som adlyder Herren, har en lovende fremtid.10Glem ikke, at det snart er ude med de onde, går man ud og leder efter dem, finder man dem ikke.11Men de ydmyge har en fremtid i landet, de skal leve i fremgang og fred.12Hvorfor er de onde så fulde af had? De viger ikke tilbage for at angribe de uskyldige.13Men Herren ryster på hovedet ad dem, for han ved, at regnskabets time kommer.14Intet kan åbenbart standse deres ondskab, de griber sværdet og spænder buen. De overfalder de svage og værgeløse og udrydder uskyldige mennesker.15Men sværdet skal ramme deres egne hjerter, og deres buer skal brækkes itu.16Jeg foretrækker gudsfrygt og nøjsomhed frem for at få del i forbryderes overflod,17for de onde vil uvægerligt få deres straf, men Herren velsigner de retsindige.18Kun de gudfrygtige har et håb for fremtiden, for Herren er hos dem og hjælper dem.19I vanskelige tider svigter han dem ikke, midt i hungersnøden sørger han for dem.20Lovløse mennesker vil få deres straf, for Herrens fjender vil ende i en ovn, de vil forgå i flammer og røg.21Medlidenhed og gavmildhed kendetegner de gudfrygtige, mens de gudløse låner uden at betale tilbage.22De, som Herren vedkender sig, får landet i eje, mens de, som han forkaster, bliver udryddet.23Når vi vælger Herrens vej, vil han lede vore skridt.24Når vi snubler, falder vi ikke, for han holder os i hånden.25Overalt hvor jeg har færdedes i mit lange liv, har jeg aldrig set de gudfrygtige ladt i stikken eller deres børn tigge om brød.26For de er gavmilde og låner ud med glæde, deres børn er til velsignelse for mange.27Pas på at holde dig fra det onde og gøre det gode, så vil du opleve fremgang og fred.28For Herren er god, han svigter aldrig dem, der tjener ham. Han vil altid beskytte og hjælpe dem, men den gudløses slægt skal udryddes.29De gudfrygtige skal arve landet og bo der til evig tid.30Retsindige mennesker taler med visdom og handler ret.31Guds lov er skrevet i deres hjerter, derfor farer de aldrig vild.32Skurke lægger sig ofte i baghold og prøver at få ram på de uskyldige.33Men Herren svigter ikke dem, der stoler på ham, han får dem frikendt, hvis de stilles for retten.34Tålmodigt må du vente på Herren og vandre på hans vej. Så vil du få landet i eje. Du får lov at se de gudløses undergang.35Voldsmænd er store og stærke som mægtige knejsende træer.36Men går man senere forbi deres hus, er de væk. Det er forgæves at kigge efter dem.37Ydmyge og ærlige mennesker bør du lægge mærke til, for de, der skaber fred, har en lykkelig fremtid.38Men gudløse oprørere skal udryddes, de onde har ingen fremtid.39Herren beskytter dem, der adlyder ham, han redder dem ud af deres problemer.40Han hjælper dem og befrier dem, han redder dem fra de ondes angreb, for de søger tilflugt hos ham.
1 Davidův. (Álef) Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. 2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. (Bét) 3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. 4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. (Gimel) 5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. 6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. (Dálet) 7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. (Hé) 8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, 9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. (Vav) 10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. 11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. (Zajin) 12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. 13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. (Chet) 14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou. 15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. (Tet) 16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků, 17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. (Jod) 18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. 19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. (Kaf) 20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. (Lámed) 21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. 22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. (Mém) 23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. 24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. (Nún) 25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. 26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. (Sámek) 27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi, 28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. (Ajin) Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno. 29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. (Pé) 30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo. 31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. (Çáde) 32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. 33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. (Kóf) 34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. (Réš) 35 Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví; 36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. (Šín) 37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. 38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. (Táv) 39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. 40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.