Salme 119 | Bibelen på hverdagsdansk

Bibelen på hverdagsdansk

Guds bud

1 Velsignede er de, som gør Guds vilje,^[1] alle de, som adlyder Herrens love. 2 Velsignede er de, som holder fast ved hans bud, og søger ham af hele deres hjerte. 3 Vi ved, at han ønsker, vi skal følge hans vej, derfor vælger vi at gøre hans vilje. 4 Vi kender dine befalinger, Herre, som du forventer, vi følger til punkt og prikke. 5 Hvor ville jeg dog inderligt ønske, at jeg kunne følge dine bud uden at vakle. 6 Ved at fokusere på alle dine befalinger undgår jeg at blive gjort til skamme. 7 Vore hjerter bryder ud i tak, når vi forstår dine retfærdige love. 8 Vær tålmodig med mig, for jeg ønsker at adlyde dine bud.

Lydighed

9 Jeg opfordrer de unge til at følge dit ord, for det hjælper dem til at blive på din vej. 10 Jeg søger dig af hele mit hjerte, lad mig ikke fare vild fra dine bud. 11 Jeg gemmer dit ord i mit hjerte for ikke at synde imod dig. 12 Jeg lover og priser dig, Herre, lær mig alle dine lovbud. 13 Jeg gentager igen og igen alle de bud, du har givet mig. 14 Jeg glæder mig over dine befalinger, som var de alverdens rigdomme. 15 Jeg grunder over dine formaninger og holder fast ved dine forskrifter. 16 Jeg glæder mig over din vejledning og vil aldrig glemme dit ord.

At følge Guds lov giver glæde og styrke

17 Lad mig få øjnene op for din godhed, så jeg kan tjene dig hele mit liv. 18 Luk mine øjne op, så jeg kan se de vidunderlige ting i din lov. 19 Livet her på jorden er kort, og jeg har brug for dine love til at lede mig. 20 Længslen efter at kende dig ligger i mit hjerte, mind mig om dine love hver eneste dag. 21 Lovløse mennesker, der gør oprør mod dig, vil blive dømt for deres egenrådige stolthed. 22 Lad dem ikke hovere over mig, fordi jeg adlyder dine bud. 23 Lederne i samfundet bagtaler mig, men jeg vil tjene dig og handle på dit ord. 24 Lovene, du har givet mig, gør mig glad, og jeg ønsker at følge din vejledning.

Guds lov giver styrke i modgang

25 Jeg er nedslået og fortvivlet. Giv mig nyt mod ved dit ord. 26 Jeg fortalte dig det hele, og du hjalp mig. Lær du mig nu dine principper. 27 Jeg vil gerne forstå hensigten med dine bud, og jeg beundrer dine gode love. 28 Jeg føler mig så udkørt og trist. Styrk mig ved dit ord. 29 Jeg vil altid være ærlig over for dig, lad din lov forvandle min karakter. 30 Jeg har valgt at være trofast, sat mig for at følge dine lovbud. 31 Jeg klynger mig til dit ord, for jeg ved, du ikke skuffer mig, Herre. 32 Jeg vil ivrigt adlyde alle dine bud, for du har givet mig viljen til at gøre det.

Længslen efter at leve i lydighed mod Guds lov

33 Lær mig at følge dine love, Herre, så jeg altid er lydig imod dem. 34 Lad mig vokse i forståelsen af din lov, så jeg kan holde den af hele mit hjerte. 35 Led mig fremad på lydighedens vej, for at følge dine bud er min lyst. 36 Lad mit hjertes ønske være at følge dit ord i stedet for at stræbe efter penge og profit. 37 Livet uden dig er ikke andet end tomhed, men at følge dit ord giver mig indhold i livet. 38 Lad mig hvile i troen på dine løfter, som gælder alle, der adlyder dig. 39 Lad dem, der håner mig, blive til skamme, for jeg ved, at dine bud er gode. 40 Længslen efter dine love ligger i mit hjerte, hjælp mig til altid at efterleve dem.

Tillid til Guds hjælp og indgriben

41 Du har lovet at redde mig, Herre. Vis mig nu din trofasthed og grib ind. 42 Det er dit ord, jeg har sat min lid til. Giv mig et svar til dem, der håner mig. 43 Det, at du redder mig og griber ind, vil bevise, at det, jeg har sagt om dig, er sandt. 44 Da vil jeg altid holde din lov, både nu og til evig tid. 45 Det giver mig en vældig frimodighed, at jeg bygger mit liv på dine love. 46 Derfor skammer jeg mig ikke over dit ord, men forkynder det frimodigt selv for konger. 47 Det er en stor glæde at kende dine bud. Åh, hvor jeg elsker dem. 48 Dagligt rækker jeg hænderne ud efter dem. Det fryder mig at kunne meditere over dem.

Guds trøst under vanskelige forhold

49 Herre, jeg tjener dig i tillid til dine løfter, for det er dem, der giver mig håb. 50 Hver gang jeg kommer ud for modstand, giver dit ord mig nyt mod på livet. 51 Hån og spot hagler ned over mig, men jeg holder fast ved dit ord. 52 Herre, jeg holder mig dine bud for øje, de har stået deres prøve, og de giver mig trøst. 53 Harmen vælder op i mig, når de gudløse gør nar af dine bud. 54 Hvor jeg end opholder mig, hylder jeg dine befalinger med glæde. 55 Herre, selv om natten tænker jeg på dig, også da vil jeg adlyde dine bud. 56 Hver dag vil jeg følge dine bud, for det giver mig glæde i livet.

At handle på Guds bud

57 Jeg bygger mit liv på dig, Herre, og jeg har besluttet at følge dine bud. 58 Jeg beder dig af hele mit hjerte: vær nådig imod mig, som du har lovet. 59 Jeg har gjort status over mit liv og har valgt at rette mig efter dit ord. 60 Jeg vil ikke vente eller tøve, men straks gøre det, du siger, jeg skal. 61 Jeg vil aldrig glemme din lov, selv om de gudløse prøver at få mig i fælden. 62 Jeg kan stå op midt om natten for at takke dig for dine gode love. 63 Jeg er ven med alle, der tjener dig og overholder dine forordninger. 64 Jorden er fuld af din trofasthed, Herre, lær mig at forstå dine bud til bunds.

Guds bud og samvittigheden

65 Du har holdt dit løfte, Herre. Du har velsignet mig som din tjener. 66 Dine befalinger og bud er gode, lær mig at forstå dem og bruge dem ret. 67 Der var engang, hvor jeg gik mine egne veje, men du ydmygede mig, og nu følger jeg dit ord. 68 Du er god og gør altid det gode. Hjælp mig at adlyde dine befalinger. 69 Det kan godt være, de gudløse bagtaler mig, men jeg vil helhjertet holde din lov. 70 De er både tykhovedede og stivnakkede, men at adlyde dit ord giver mig glæde. 71 Det var godt, at du ydmygede mig, så jeg kunne lære at overholde dine bud. 72 Dit ord er mere værd for mig end guld og sølv i dynger.

En ren samvittighed

73 Dine hænder formede min krop. Giv mig nu forstand til at fatte dine bud. 74 De gudfrygtige hilser mig med glæde, for jeg har sat min lid til dit ord. 75 Dine domme er retfærdige, det ved jeg, du ydmygede mig for mit eget bedste. 76 Din nåde og barmhjertighed rejste mig op igen, akkurat som du havde lovet din tjener. 77 Din nåde gav mig nyt livsmod, for jeg elsker trods alt dine bud. 78 De hovmodige spottere bliver gjort til skamme, for de bagtaler mig uden grund. Men jeg vil grunde over dine befalinger. 79 De der kender dine bud og adlyder dig, dem vil jeg gerne have fællesskab med. 80 Din lov vil jeg følge af hele mit hjerte, så behøver jeg aldrig at skamme mig.

Bøn om hjælp og genoprettelse

81 Herre, jeg længes efter, at du redder mig. Jeg har sat min lid til dine løfter. 82 Hvornår griber du ind og hjælper mig? Jeg er snart træt af at vente. 83 Herre, jeg er som en indtørret, tilrøget lædersæk, men dine bud glemmer jeg aldrig. 84 Hvor mange dage skal der gå? Hvornår vil du straffe mine forfølgere? 85 Hovmodige mennesker, som hader din lov, har gravet en faldgrube for mig. 86 Hele din lov er troværdig og pålidelig, åh, hjælp mig mod de gudløses angreb. 87 Herre, de har næsten gjort det af med mig, men jeg vil ikke svigte dine bud. 88 Hold mig i live på grund af din trofasthed, så jeg kan adlyde de befalinger, du har givet mig.

Herrens evige ord

89 Dit ord, Herre, står ved magt til evig tid, det er fast forankret i Himlen. 90 Din trofasthed rækker fra slægt til slægt, du har grundfæstet jorden, så den ikke kan rokkes. 91 Dine love står fast til denne dag, for du er universets Herre. 92 Dit ord gav mig den trøst, jeg havde brug for, ellers var jeg for længst gået til grunde. 93 Dine love vil jeg aldrig glemme, for det er dem, der holder mig i live. 94 Dig tilhører jeg, for du er min Gud. Hjælp mig, for jeg ønsker at følge dine bud. 95 De gudløse lurer på at slå mig ihjel, men jeg har altid dine love i tanke. 96 De fleste ting har deres begrænsning, men dine befalinger har uanede dybder.

Kærlighed til Guds ord

97 Jeg elsker dine bud, Herre. Dagen igennem er de i mine tanker. 98 Jeg mediterer over dit ord hver dag, det giver mig et fortrin frem for mine fjender. 99 Jeg har altid dine bud i mine tanker, de gør mig visere end mine vejledere. 100 Ja, jeg er klogere end de gamle og erfarne, for jeg adlyder dine befalinger. 101 Jeg holder mig væk fra enhver form for ondskab, for jeg ønsker at adlyde dit ord. 102 Jeg går ikke vild, men følger dine bud, for du er den, der underviser mig. 103 Jeg elsker at smage på dit ord, det er sødere på tungen end honning. 104 Jo mere indsigt jeg får i dine bud, des mere hader jeg løgnens vej.

Guds ords lys

105 Dit ord er en lygte for min fod, et lys på vejen foran mig. 106 Dine love er gode og retfærdige, jeg har lovet mig selv altid at overholde dem. 107 Der er mange, som er imod mig, Herre, men du giver mig nyt mod, som du har lovet. 108 Du fortjener min lovsang og tak, Herre, fortsæt med at lære mig din vilje. 109 Dine bud vil jeg aldrig glemme, også selv om det bringer mig i livsfare. 110 De gudløse sætter fælder for mig, men jeg viger ikke en tomme fra dit ord. 111 Dine love er mit evige eje, de fylder mit hjerte med glæde. 112 Det er min faste beslutning at adlyde dit ord, indtil jeg drager mit sidste suk.

Helhjertet lydighed

113 Dem, der følger dig halvhjertet, hader jeg, men jeg elsker din lov af hele mit hjerte. 114 Du er min tilflugt og mit skjold, dit ord er det, der giver mig håb. 115 Der er ingen, der kan hindre mig i at adlyde Gud, de, der vil prøve, tager jeg afstand fra. 116 Du har lovet at give mig styrke til at leve efter dit ord. Jeg er overbevist om, at du ikke skuffer mig. 117 Den hjælp og støtte, jeg får fra dig, betyder, at jeg fortsat kan adlyde dine bud. 118 Du forkaster dem, der foragter dit ord, de er falske og fulde af løgn. 119 Du lader alle de gudløse ende som aske. Er det da mærkeligt, at jeg elsker dit ord? 120 Dine domme er retfærdige og kan ikke appelleres, derfor bæver jeg for dig i ærefrygt.

Om at følge Guds bud under modstand

121 Jeg forsøger altid at gøre det rigtige. Lad ikke mine fjender få bugt med mig. 122 Jag de stolte og overmodige mennesker væk, så de ikke har mulighed for at skade mig. 123 Jeg er træt af at vente på, at du redder mig, selv om jeg ved, at du altid holder dine løfter. 124 Jeg ved, at din kærlighed omslutter mig, lær mig at kende din vilje. 125 Jeg er din tjener, giv mig forstand til at fatte dine formaninger. 126 Jeg græmmes, når de gudløse overtræder dine bud. Herre, hvornår griber du ind? 127 Jeg foretrækker din lov frem for guld og grønne skove. 128 Jeg hader løgn og bedrag, men elsker at adlyde dine bud.

Velsignelsen ved at adlyde Guds vilje

129 Din vejledning er vidunderlig, jeg ønsker at rette mig efter den. 130 Dit ord bringer lys, når det bliver forstået, selv begyndere kan fatte det. 131 Dit ord skaber en længsel i mig, jeg kan aldrig få nok af det. 132 Din nåde og barmhjertighed gør mig godt, du er god mod alle, som elsker dig. 133 Dit ord viser mig den vej, jeg skal gå, så jeg ikke bliver overrumplet af det onde. 134 Der er mennesker, som vil føre mig på vildspor. Hjælp mig til at holde fast ved dine bud. 135 Du velsigner mig med dit nærvær. Hjælp mig at tjene dig bedre. 136 Der er mange, der ikke holder dine bud, derfor strømmer tårerne ned over mine kinder.

Ordet står fast for evigt

137 Du er en god Gud, Herre, alle dine love er retfærdige. 138 Dine principper er fuldkomne, og din trofasthed er stor. 139 Der er mange, som ignorerer din vejledning, og det skærer mig i hjertet at se det. 140 Dit ord er ædelt som renset sølv, derfor elsker jeg det så højt. 141 Der er ikke noget særligt ved mig, men jeg forsømmer ikke at adlyde dine bud. 142 Din retfærdighed varer evigt, din lov vil altid være sand. 143 Det sker, at jeg tynges af bekymring og uro, men dine bud gør mig glad igen. 144 Din lov står altid ved magt, lad mig forstå den bedre dag for dag.

En bøn om redning fra fjenderne

145 Jeg beder dig inderligt om hjælp, Herre. Svar mig, og jeg vil adlyde dine bud. 146 Jeg råber til dig: „Red mig, så jeg kan adlyde dine bud.” 147 Jeg er oppe før daggry for at råbe om hjælp, for jeg sætter min lid til løfterne i dit ord. 148 Jeg ligger vågen om natten og mediterer over dit ord. 149 Jeg beder dig, Herre, hør min bøn, vær mig nådig og red mit liv. 150 Jeg gruer for, hvad mine fjender vil gøre, for de er ligeglade med din lov. 151 Jeg ved dog, at du er mig nær, Herre, alle dine bud er grundet på sandheden. 152 Jeg har for længe siden lært, at dit ord står urokkeligt fast.

Guds løfter giver nyt mod

153 Vær nådig og fri mig fra mine lidelser, for jeg har ikke taget let på din lov. 154 Ved at høre dine løfter får jeg nyt mod. Kæmp på min side og red mig. 155 Ved at gøre oprør mod dig og dine bud, har de gudløse mistet håbet om frelse. 156 Hvor er din nåde dog stor, Herre, du har magt til at redde mit liv. 157 Vel er mine fjender og modstandere mange, men jeg holder fast ved dine lovbud. 158 Ved synet af de gudløse bliver jeg fyldt med foragt, for de gør oprør mod dine bud og befalinger. 159 Vis mig din kærlighed og red mit liv, Tænk dog på, hvor højt jeg elsker dine love. Giv mig liv, for du elsker mig med trofast kærlighed! 160 Værdien af dit ord er ubeskrivelig, det er troværdigt og står fast for evigt.

Lydighed og tryghed

161 Der er magtfulde mænd, som angriber mig uden grund, men jeg vil holde fast ved dit ord i mit hjerte. 162 Din vejledning fylder mig med glæde, som en, der har vundet en stor gevinst. 163 Det er løgn og bedrag, jeg hader, men jeg elsker dit ord. 164 Dag efter dag vil jeg takke dig for dine retfærdige lovbud. 165 De, der elsker din lov, lever trygt, intet kan rokke dem. 166 Der er en forvisning i mit hjerte om, at du vil redde mig, og jeg vil blive ved med at adlyde dine bud. 167 Dine befalinger har jeg altid for øje, jeg elsker dem af hele mit hjerte. 168 Du ved, at jeg har adlydt dine bud, for mit liv ligger udbredt for dig.

Råb om frelse

169 Jeg beder om hjælp, Herre, lyt til mit råb. Lad dit ord give mig råd og vejledning. 170 Ja, jeg beder så inderligt om nåde, grib ind og red mig, som du har lovet. 171 Jeg vil lovprise dig, Herre, for du har lært mig at forstå dine bud. 172 Jeg vil synge en sang om dit ord, for alle dine love er gode og retfærdige. 173 Jeg venter på, at du griber ind, for jeg har valgt at gøre din vilje. 174 Jeg længes efter, at du redder mig, Herre, og jeg glæder mig over dine lovbud. 175 Jeg ønsker at leve i lovprisning til dig. Lad dit ord være min støtte på livsvejen. 176 Jeg er som et får, der er faret vild. Kom og red mig, for jeg har holdt fast ved dine bud.

Český ekumenický překlad

fra Česká biblická společnost

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT

1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét) 9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel) 17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet) 25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé) 33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav) 41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin) 49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet) 57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet) 65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod) 73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf) 81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. 84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed) 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém) 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún) 105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek) 113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin) 121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé) 129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde) 137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf) 145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš) 153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín) 161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv) 169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!