Ordsprogene 29 | Bibelen på hverdagsdansk

Bibelen på hverdagsdansk

1 Den, der aldrig tager en irettesættelse alvorligt, vil en dag opdage, at nu er det for sent. 2 Folk er glade, når de har gode ledere, men de stønner, når ondskaben hersker. 3 Den søn, der værdsætter visdom, glæder sin far, men den, der omgås løsagtige piger, mister sin formue. 4 En retfærdig konge styrker sit land, men den, der tager imod bestikkelse, ødelægger det. 5 Den, der lefler for andre, spreder et net for sine^[1] fødder. 6 Den onde bliver straffet for sine synder, men de retskafne synger af glæde. 7 Den retsindige beskytter de svages rettigheder, den onde er ligeglad. 8 Hån og spot kan sætte en hel by i oprør, men den vise beroliger gemytterne. 9 Man kan ikke diskutere med en tåbe, han vil enten blive vred eller fornærmet. 10 Voldsmænd hader en ærlig mand og prøver at gøre det af med ham. 11 En tåbe giver luft for sin vrede, den vise behersker sig. 12 En leder, der accepterer løgn, tiltrækker uærlige rådgivere. 13 Den undertrykte og undertrykkeren har én ting tilfælles: Herren gav dem begge øjne at se med. 14 Den konge, der forsvarer de svages ret, får lov at regere længe. 15 Et barn opdrages ved vejledning og irettesættelse, en uopdragen unge bringer skam over sin mor. 16 Hvis landets ledere er onde, sker der mange forbrydelser, men de retskafne holder ud og vil opleve regimets fald. 17 Opdrag dine børn godt, så vil de bringe dig glæde og fred. 18 Uden Guds ledelse vil et folk fare vild, velsignet er den, der følger hans vejledning. 19 Ord er ikke nok over for en modvillig slave, han retter sig ikke efter dem, selvom han forstår dem. 20 En tåbe er bedre stillet end den, der taler uden at tænke. 21 Giver du din slave, hvad han peger på, mens han er barn, vil han give dig store problemer, når han bliver voksen. 22 En ilter person kommer let i klammeri, hidsighed fører til meget ondt. 23 Hovmod fører et menneske til fald, ydmyghed fører til hæder og ære. 24 Er du medskyldig i en forbrydelse, er det værst for dig selv, når du indkaldes som vidne, tør du ikke røbe sandheden. 25 Menneskefrygt lukker dig inde i et bur, men at sætte sin lid til Herren giver tryghed. 26 Mange søger medhold hos dem, der har magten, men den fuldkomne retfærdighed finder du hos Herren. 27 De retskafne tager afstand fra de uærlige, og de onde foragter de gode.

Český ekumenický překlad

fra Česká biblická společnost

1 Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. 2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá. 3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek. 4 Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji. 5 Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům. 6 V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se. 7 Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění. 8 Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí. 9 Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání. 10 Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život. 11 Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne. 12 Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky. 13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin. 14 Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy. 15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. 16 Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád. 17 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. 18 Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon. 19 Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná. 20 Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on. 21 Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka. 22 Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků. 23 Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy. 24 Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí. 25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad. 26 Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin. 27 Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.