Přísloví 14 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej. 2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím. 3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich. 4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů. 5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež. 6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest. 7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění. 8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti. 9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle. 10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí. 11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne. 12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti. 13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek. 14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho. 15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého. 16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest. 17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá. 18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním. 19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého. 20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou. 21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest. 22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré. 23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi. 24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím. 25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež. 26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude. 27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti. 28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce. 29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství. 30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist. 31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým. 32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý. 33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se. 34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům. 35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Wahre Weisheit im menschlichen Leben

1 Die Weisheit der Frauen baut ihr Haus,^[1] die Torheit reißt es ein mit eigenen Händen. (Př 24,3; Př 31,10; 1Tm 5,12) 2 Wer in seiner Redlichkeit wandelt, der fürchtet den HERRN, wer aber verkehrte Wege geht, der verachtet ihn. (2S 12,10; Jb 1,1; Př 16,6; Mal 2,5)

2S 12,10Jb 1,1Př 16,6Mal 2,5

3 Im Mund des Narren ist eine Rute für [seinen] Hochmut, aber die Lippen der Weisen behüten sie. (Ž 64,9; Př 12,6; Př 13,3; Př 18,7)

Ž 64,9Př 12,6Př 13,3Př 18,7

4 Wo keine Rinder sind, da bleibt die Krippe sauber, die Kraft des Ochsen aber verschafft großen Gewinn. (Dt 25,4; 1K 9,9; 1Tm 5,18) 5 Ein treuer Zeuge lügt nicht, aber ein falscher Zeuge spricht Lügen aus. (Ex 20,16; Př 6,19; Př 14,25) 6 Ein Spötter sucht Weisheit und findet sie nicht, doch für den Verständigen ist Erkenntnis leicht. (Př 8,8; Př 8,17; Př 9,8; Př 15,12; Mt 13,12)

Př 8,8Př 8,17Př 9,8Př 15,12Mt 13,12

7 Geh weg von dem dummen Menschen! Du hörst doch nichts Gescheites von ihm. (Př 13,20; Iz 32,6) 8 Die Weisheit lässt den Klugen erkennen, welchen Weg er gehen soll, aber die Torheit der Narren betrügt sie selbst. (Ž 32,8; Př 4,26; Př 12,5; Př 14,1; Př 14,15)

Ž 32,8Př 4,26Př 12,5Př 14,1Př 14,15

9 Die Toren treiben Gespött mit ihrer Schuld, unter den Redlichen aber ist [Gottes] Wohlgefallen. (Př 8,35; Př 10,23; Sk 27,3) 10 Das Herz allein kennt seinen eigenen Kummer, und auch in seine Freude kann sich kein Fremder mischen. (1S 1,10; 2Kr 4,27; Jb 6,2; Ž 31,8; Mt 26,40)

1S 1,102Kr 4,27Jb 6,2Ž 31,8Mt 26,40

11 Das Haus der Gottlosen wird zerstört, aber das Zelt der Redlichen wird aufblühen. (Př 3,33) 12 Mancher Weg erscheint dem Menschen richtig, aber zuletzt führt er ihn doch zum Tod. (Př 16,25; Ř 6,21) 13 Auch beim Lachen kann das Herz Kummer empfinden, und die Freude endet in Traurigkeit. (Kaz 2,2) 14 Wer ein abtrünniges Herz hat, bekommt genug von seinen eigenen Wegen, und ebenso ein guter Mensch von dem, was in ihm ist. (Př 1,31; Jr 2,19) 15 Der Unverständige glaubt jedem Wort, aber der Kluge gibt auf seine Schritte acht. (Př 4,26; Př 14,8) 16 Der Weise fürchtet sich und weicht vom Bösen, aber der Tor ist übermütig und sorglos. (Př 1,32; Př 3,7; Př 22,3; 1Te 5,22)

Př 1,32Př 3,7Př 22,31Te 5,22

17 Ein Jähzorniger handelt töricht, und ein Mensch, der Böses plant, macht sich verhasst. (Př 14,29; Př 15,3; Př 16,30; Kaz 7,9)

Př 14,29Př 15,3Př 16,30Kaz 7,9

18 Torheit ist das Erbteil der Unverständigen, Erkenntnis die Krone der Klugen. (Př 1,4; Př 1,22; Př 4,9; Př 14,15; Da 12,3)

Př 1,4Př 1,22Př 4,9Př 14,15Da 12,3

19 Die Bösen müssen sich beugen vor den Guten und die Gottlosen an den Toren des Gerechten. (Iz 60,14; Zj 3,9) 20 Ein Armer wird sogar von seinem Nächsten gehasst, ein Reicher aber hat viele Freunde. (Př 19,4) 21 Wer seinen Nächsten verachtet, der sündigt, aber wohl dem, der sich über den Elenden erbarmt! (Ž 41,2; Př 11,12; Př 14,31; Př 22,9; Iz 58,7)

Ž 41,2Př 11,12Př 14,31Př 22,9Iz 58,7

22 Werden nicht irregehen, die nach Bösem trachten? Aber Gnade und Wahrheit wird denen zuteil, die nach Gutem trachten! (Jz 2,14; Ž 37,3; Př 3,27; Př 12,26)

Jz 2,14Ž 37,3Př 3,27Př 12,26

23 Wo man sich alle Mühe gibt, da ist Überfluss, aber wo man nur Worte macht, da herrscht Mangel. (Př 12,11; Př 12,24; 2Te 3,10) 24 Für die Weisen ist ihr Reichtum eine Krone, aber die Narren haben nichts als Torheit. (Př 12,4; Př 14,18; Př 27,22) 25 Ein Zeuge der Wahrheit rettet Seelen; wer aber Lügen vorbringt, der ist ein Betrüger. (Př 12,17) 26 In der Furcht des HERRN liegt starkes Vertrauen, Er wird auch seinen Kindern eine Zuflucht sein. (Ž 102,29; Ž 112,7; Př 10,9; Př 20,7; Kaz 7,18)

Ž 102,29Ž 112,7Př 10,9Př 20,7Kaz 7,18

27 Die Furcht des HERRN ist eine Quelle des Lebens; man meidet durch sie die Fallstricke des Todes. (Př 13,14; Př 19,23; Iz 33,6) 28 In der Menge des Volkes besteht die Herrlichkeit des Königs, aber das Schwinden der Bevölkerung ist der Untergang des Fürsten. (1Kr 4,20) 29 Der Langmütige ist reich an Einsicht, der Jähzornige aber begeht große Torheiten. (Př 14,17; Př 16,32; Jk 1,19) 30 Ein gelassenes Herz ist das Leben des Leibes, aber Eifersucht ist Fraß in den Gebeinen. (Ž 131,1; Př 12,4; Př 17,22) 31 Wer den Schwachen unterdrückt, der lästert seinen Schöpfer, wer Ihn aber ehren will, der erbarmt sich über den Armen. (Jb 31,16; Př 17,5; Př 22,2; Mt 25,35)

Jb 31,16Př 17,5Př 22,2Mt 25,35

32 Der Gottlose wird durch seine Bosheit gestürzt, der Gerechte aber ist auch im Tod getrost. (Ž 23,4; Př 5,22; Př 13,6; Jr 2,19; Fp 1,21; Zj 14,13)

Ž 23,4Př 5,22Př 13,6Jr 2,19Fp 1,21Zj 14,13

33 Die Weisheit wohnt ruhig im Herzen des Verständigen, aber was im Inneren des Toren ist, das wird offenbar. (Př 12,23) 34 Gerechtigkeit erhöht ein Volk, die Sünde aber ist die Schande der Völker. (Dt 4,6; 2Pa 28,19; Př 29,4) 35 Ein König hat Wohlgefallen an einem verständigen Knecht, aber einen schändlichen trifft sein Zorn. (Mt 24,45)