1V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti Judské,2A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské.3Totoť jest zajisté ten Předchůdce předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.4Měl pak Jan roucho z srstí velbloudových a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní.5Tedy vycházeli k němu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva, i ze vší krajiny ležící při Jordánu,6A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své.7Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu?8Protož čiňte ovoce hodné pokání.9A nedomnívejte se, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že by mohl Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi.10A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.11Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.12Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným.13Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také pokřtěn byl od něho.14Ale Jan zbraňoval mu, řka: Mně jest potřebí, abych od tebe pokřtěn byl, a ty pak jdeš ke mně?15A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopusť tak; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu.16A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici a přicházejícího na něj.17A aj, zavzněl hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.
1In jenen Tagen aber erscheint Johannes der Täufer und verkündigt in der Wüste von Judäa (Sd 1,16; Ž 63,1; L 1,76; J 1,6)2und spricht: Tut Buße,[1] denn das Reich der Himmel[2] ist nahe herbeigekommen! (Da 2,44; Mt 4,17; Mt 10,7; L 17,20; J 18,36; Sk 2,38)3Das ist der, von welchem geredet wurde durch den Propheten Jesaja, der spricht: »Die Stimme eines Rufenden [ertönt] in der Wüste: Bereitet den Weg des Herrn, macht seine Pfade eben!« (Iz 40,3; Iz 57,14; Iz 62,10; J 1,23)4Er aber, Johannes, hatte ein Gewand aus Kamelhaaren und einen ledernen Gürtel um seine Lenden, und seine Speise waren Heuschrecken und wilder Honig. (Lv 11,22; 2Kr 1,8; Př 24,13; Př 25,16)5Da zog zu ihm hinaus Jerusalem und ganz Judäa und das ganze umliegende Gebiet des Jordan, (Mt 11,7; J 5,35)6und es wurden von ihm im Jordan getauft, die ihre Sünden bekannten. (Ž 32,5; Př 28,13; J 1,28)7Als er aber viele von den Pharisäern[3] und Sadduzäern[4] zu seiner Taufe kommen sah, sprach er zu ihnen: Schlangenbrut! Wer hat euch eingeredet, ihr könntet dem zukünftigen Zorn entfliehen? (Mt 5,20; Mt 15,1; Mt 16,6; Mt 22,23; Mt 23,2; J 3,36; Ř 1,18; 1Te 1,10)8So bringt nun Früchte, die der Buße würdig sind!9Und denkt nicht, bei euch selbst sagen zu können: »Wir haben Abraham zum Vater«. Denn ich sage euch: Gott vermag dem Abraham aus diesen Steinen Kinder zu erwecken!10Es ist aber auch schon die Axt an die Wurzel der Bäume gelegt. Jeder Baum nun, der keine gute Frucht bringt, wird abgehauen und ins Feuer geworfen! (Mal 3,19; Mt 7,19; L 13,7)11Ich taufe euch mit Wasser zur Buße; der aber nach mir kommt, ist stärker als ich, sodass ich nicht würdig bin, ihm die Schuhe zu tragen; der wird euch mit Heiligem Geist und Feuer taufen. (Mal 3,2; Mt 19,4; L 3,16; J 1,26; J 1,33; Sk 1,5; Sk 2,3; Sk 11,16)12Er hat die Wurfschaufel in seiner Hand und wird seine Tenne gründlich reinigen und seinen Weizen in die Scheune sammeln; die Spreu aber wird er verbrennen mit unauslöschlichem Feuer. (L 3,17)
Die Taufe Jesu Christi
13Da kommt Jesus aus Galiläa an den Jordan zu Johannes, um sich von ihm taufen zu lassen. (Mt 2,22; Mk 1,5; Mk 1,9; Mk 1,10; J 1,28; J 3,26)14Johannes aber wehrte ihm und sprach: Ich habe es nötig, von dir getauft zu werden, und du kommst zu mir? (J 3,27)15Jesus aber antwortete und sprach zu ihm: Lass es jetzt so geschehen; denn so gebührt es uns, alle Gerechtigkeit zu erfüllen! Da gab er ihm nach. (Mt 5,17)16Und als Jesus getauft war, stieg er sogleich aus dem Wasser; und siehe, da öffnete sich ihm der Himmel, und er sah den Geist Gottes wie eine Taube herabsteigen und auf ihn kommen. (Iz 61,1; Mk 1,10; L 3,21; J 1,32; J 3,34)17Und siehe, eine Stimme [kam] vom Himmel, die sprach: Dies ist mein geliebter Sohn, an dem ich Wohlgefallen habe! (Iz 42,1; Mt 12,18; Mt 17,5; Mk 1,11; J 12,28; Ko 1,13)