1Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího;2Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.3Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.4Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.5I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a křtili se od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.6Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní.7A kázal, řka: Za mnou jde silnější mne, kteréhožto nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho.8Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým.9I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest v Jordáně od Jana.10A hned vystoupě z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jakožto holubici, sstupujícího na něj.11A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.12A ihned ho Duch vypudil na poušť.13I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu.14Když pak byl vsazen Jan do žaláře, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje evangelium království Božího,15Pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.16A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli.17I řekl jim Ježíš: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.18A oni hned opustivše síti své, šli za ním.19A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své;20A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním.21I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šel Ježíš do školy, a učil.22I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákoníci.23I byl v škole jejich člověk, posedlý duchem nečistým. I zvolal,24Řka: Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží.25I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho.26I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho.27I lekli se všickni, takže se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž jest toto nové učení, že tento mocně duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho?28I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské.29A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem.30Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní.31A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim.32Večer pak již při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky.33A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům.34I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopustil mluviti ďáblům; nebo znali ho.35A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil.36I šel za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli.37A když jej nalezli, řekli jemu: Všickni tě hledají.38I dí jim: Pojďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.39I kázal v školách jejich ve vší Galileji, a ďábelství vymítal.40Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti.41Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist.42A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest.43I pohroziv mu, hned ho odbyl,44A řekl mu: Viziž, abys nižádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví jim.45On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, takže již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad.
1Anfang des Evangeliums[1] von Jesus Christus[2], dem Sohn Gottes. (Mt 1,16; J 20,31; Ř 1,4; Žd 1,1)2Wie geschrieben steht in den Propheten: »Siehe, ich sende meinen Boten vor deinem Angesicht her, der deinen Weg vor dir bereiten wird.« (Mal 3,1; L 1,17; L 1,76; L 7,27)3»Die Stimme eines Rufenden [ertönt] in der Wüste: Bereitet den Weg des Herrn, macht seine Pfade eben!«[3] (Iz 40,3; Mal 3,1; J 1,23; J 1,31)4So begann Johannes in der Wüste, taufte und verkündigte eine Taufe der Buße[4] zur Vergebung der Sünden. (Mt 3,11; Sk 3,19)5Und es ging zu ihm hinaus das ganze Land Judäa und die Bewohner von Jerusalem, und es wurden von ihm alle im Jordan getauft, die ihre Sünden bekannten. (Ž 32,5; Př 28,13; Sk 2,37; 1J 1,9)6Johannes aber war bekleidet mit Kamelhaaren und trug einen ledernen Gürtel um seine Lenden, und er aß Heuschrecken und wilden Honig. (Lv 11,22; Sd 14,8; 1S 14,25; 2Kr 1,8; Ž 81,17)7Und er verkündigte und sprach: Es kommt einer nach mir, der stärker ist als ich, und ich bin nicht würdig, ihm gebückt seinen Schuhriemen zu lösen. (J 3,31)8Ich habe euch mit Wasser getauft; er aber wird euch mit Heiligem Geist taufen. (Jl 3,1; J 1,33; 1K 12,13)
Die Taufe Jesu Christi und die Versuchung in der Wüste
9Und es geschah in jenen Tagen, dass Jesus von Nazareth in Galiläa kam und sich von Johannes im Jordan taufen ließ. (Mt 2,23; J 7,41; J 7,52)10Und sogleich, als er aus dem Wasser stieg, sah er den Himmel zerrissen und den Geist wie eine Taube auf ihn herabsteigen. (J 1,32; J 3,34)11Und eine Stimme ertönte aus dem Himmel: Du bist mein geliebter Sohn, an dem ich Wohlgefallen habe! (Iz 42,1; 2P 1,17)12Und sogleich treibt ihn der Geist in die Wüste hinaus. (L 4,1)13Und er war 40 Tage dort in der Wüste und wurde von dem Satan versucht; und er war bei den wilden Tieren, und die Engel dienten ihm. (L 22,43; J 8,29; Žd 2,18)
Der Beginn des Wirkens Jesu in Galiläa
14Nachdem aber Johannes gefangen genommen worden war, kam Jesus nach Galiläa und verkündigte das Evangelium vom Reich Gottes (Iz 61,1; Mt 4,17; L 8,1)15und sprach: Die Zeit ist erfüllt, und das Reich Gottes ist nahe. Tut Buße[5] und glaubt an das Evangelium! (Ga 4,4; Ef 1,10)
Die Berufung der ersten Jünger
16Als er aber am See von Galiläa[6] entlangging, sah er Simon und dessen Bruder Andreas; die warfen das Netz aus im See, denn sie waren Fischer.17Und Jesus sprach zu ihnen: Folgt mir nach, und ich will euch zu Menschenfischern machen! (Mk 2,14; Mk 8,34; L 5,10)18Da verließen sie sogleich ihre Netze und folgten ihm nach. (Mk 10,28; Fp 3,8)19Und als er von dort ein wenig weiterging, sah er Jakobus, den Sohn des Zebedäus, und seinen Bruder Johannes, die auch im Schiff waren und die Netze flickten. (Mk 3,17)20Und sogleich berief er sie; und sie ließen ihren Vater Zebedäus samt den Tagelöhnern im Schiff und folgten ihm nach. (Mt 10,37)
Jesus treibt in Kapernaum einen unreinen Geist aus
21Und sie begaben sich nach Kapernaum; und er ging am Sabbat sogleich in die Synagoge und lehrte. (Př 15,2; Př 15,7; Da 12,3; Mt 4,13; L 4,23)22Und sie erstaunten über seine Lehre; denn er lehrte sie wie einer, der Vollmacht hat, und nicht wie die Schriftgelehrten. (Jr 23,39; Mt 7,29)23Und es war in ihrer Synagoge ein Mensch mit einem unreinen Geist, der schrie (Mt 8,16)24und sprach: Lass ab! Was haben wir mit dir zu tun, Jesus, du Nazarener? Bist du gekommen, um uns zu verderben? Ich weiß, wer du bist: der Heilige Gottes! (2Pa 35,21; Mt 8,29; J 3,17; J 6,69; Sk 3,14; Jk 2,19)25Aber Jesus befahl ihm und sprach: Verstumme und fahre aus von ihm!26Da zerrte ihn der unreine Geist hin und her, schrie mit lauter Stimme und fuhr von ihm aus. (L 9,39)27Und sie erstaunten alle, sodass sie sich untereinander fragten und sprachen: Was ist das? Was für eine neue Lehre ist dies? Mit Vollmacht gebietet er auch den unreinen Geistern, und sie gehorchen ihm! (Mt 9,33)28Und das Gerücht von ihm verbreitete sich sogleich in das ganze umliegende Gebiet von Galiläa.
Die Heilung der Schwiegermutter des Petrus und anderer Kranker
29Und sogleich verließen sie die Synagoge und gingen mit Jakobus und Johannes in das Haus des Simon und Andreas.30Simons Schwiegermutter aber lag krank am Fieber danieder, und sogleich sagten sie ihm von ihr. (Jk 5,14)31Und er trat hinzu, ergriff ihre Hand und richtete sie auf; und das Fieber verließ sie sogleich, und sie diente ihnen. (L 8,2; J 12,26)32Als es aber Abend geworden und die Sonne untergegangen war, brachten sie alle Kranken und Besessenen zu ihm. (Mt 4,24)33Und die ganze Stadt war vor der Tür versammelt. (Mk 1,5; Sk 13,44)34Und er heilte viele, die an mancherlei Krankheiten litten, und trieb viele Dämonen aus und ließ die Dämonen nicht reden, denn sie kannten ihn. (Mk 1,24; Mk 3,12; Sk 16,16; Jk 2,18)35Und am Morgen, als es noch sehr dunkel war, stand er auf, ging hinaus an einen einsamen Ort und betete dort. (Ž 5,4; Mk 6,46; L 9,18; L 9,28)36Und es folgten ihm Simon und die, welche bei ihm waren;37und als sie ihn gefunden hatten, sprachen sie zu ihm: Jedermann sucht dich!38Und er spricht zu ihnen: Lasst uns in die umliegenden Orte gehen, damit ich auch dort verkündige; denn dazu bin ich gekommen! (Iz 61,1; Mk 10,45; J 18,37)39Und er verkündigte in ihren Synagogen in ganz Galiläa und trieb die Dämonen aus. (Mk 1,14; Mk 1,21)
Die Heilung eines Aussätzigen
40Und es kam ein Aussätziger zu ihm, bat ihn, fiel vor ihm auf die Knie und sprach zu ihm: Wenn du willst, kannst du mich reinigen!41Da erbarmte sich Jesus über ihn, streckte die Hand aus, rührte ihn an und sprach zu ihm: Ich will; sei gereinigt! (Lv 13,44; L 7,13; 1Tm 2,4)42Und während er redete, wich der Aussatz sogleich von ihm, und er wurde rein. (Ž 33,9; J 15,3; Sk 15,9)43Und er ermahnte ihn ernstlich und schickte ihn sogleich fort44und sprach zu ihm: Hab acht, sage niemand etwas; sondern geh hin, zeige dich dem Priester und opfere für deine Reinigung, was Mose befohlen hat, ihnen zum Zeugnis! (Lv 14,1; Mt 5,16; Mt 9,30; Mt 12,16)45Er aber ging und fing an, es vielfach zu verkündigen, und breitete die Sache überall aus, sodass Jesus nicht mehr öffentlich in eine Stadt hineingehen konnte, sondern er war draußen an einsamen Orten; und sie kamen von allen Seiten zu ihm. (Ž 66,16; Kaz 3,7; Mk 5,20; L 19,40; Žd 13,15)