Jeremjáš 2 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána. 3 Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin. 4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského. 5 Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou, 6 Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil? 7 Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste. 8 Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili. 9 Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím. 10 Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového. 11 Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou. 12 Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin. 13 Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody. 14 Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež? 15 Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele. 16 Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé. 17 Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své? 18 A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky? 19 Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů. 20 Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko. 21 Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene? 22 Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin. 23 Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých. 24 Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím. 25 Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu. 26 Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich, 27 Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás. 28 I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo. 29 Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin. 30 Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví. 31 Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě? 32 Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné. 33 Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým. 34 Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích. 35 A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem. 36 Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš. 37 Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Der Herr tadelt sein untreues Volk Israel

1 Und das Wort des HERRN erging an mich folgendermaßen: (Jr 1,4) 2 Geh hin und rufe in die Ohren Jerusalems und sprich: So spricht der HERR: Ich denke noch an die Zuneigung deiner Jugendzeit, an deine bräutliche Liebe, als du mir nachgezogen bist in der Wüste, in einem Land ohne Aussaat. (Ex 15,2; Dt 2,7; Neh 9,21; Iz 58,1; Ez 16,8; Oz 2,16)

Ex 15,2Dt 2,7Neh 9,21Iz 58,1Ez 16,8Oz 2,16

3 Israel war [damals] dem HERRN geheiligt, der Erstling seines Ertrages; alle, die es verzehren wollten, machten sich schuldig; es kam Unheil über sie, spricht der HERR. (Ex 17,16; Ex 23,19; Dt 7,6; Ž 105,14; Ř 11,16; Jk 1,18)

Ex 17,16Ex 23,19Dt 7,6Ž 105,14Ř 11,16Jk 1,18

4 Hört das Wort des HERRN, ihr vom Haus Jakob, und alle Geschlechter des Hauses Israel! (Jr 5,21; Jr 7,2; Jr 11,3; Jr 31,1)

Jr 5,21Jr 7,2Jr 11,3Jr 31,1

5 So spricht der HERR: Was haben eure Väter denn Unrechtes an mir gefunden, dass sie sich von mir entfernt haben und dem Nichtigen^[1] nachgegangen und zunichtegeworden sind? (2Kr 17,15; Iz 5,3; Mi 6,3) 6 Und sie haben nicht gefragt: Wo ist der HERR, der uns aus dem Land Ägypten heraufgeführt und uns durch die Wüste geleitet hat, durch ein wildes und zerklüftetes Land, durch ein dürres und totes Land, durch ein Land, das niemand durchwandert und kein Mensch bewohnt? (Dt 8,14; Dt 32,9; 2Kr 2,14; Jb 35,10; Iz 63,11)

Dt 8,14Dt 32,92Kr 2,14Jb 35,10Iz 63,11

7 Und ich brachte euch in das fruchtbare Land, damit ihr dessen Früchte und Güter genießt; und ihr kamt hinein und habt mein Land verunreinigt, und mein Erbteil habt ihr zum Gräuel gemacht! (Lv 18,28; Dt 8,7; Neh 9,25; Ž 106,38; Ez 36,17)

Lv 18,28Dt 8,7Neh 9,25Ž 106,38Ez 36,17

8 Die Priester fragten nicht: Wo ist der HERR? Und die mit dem Gesetz umgingen, erkannten mich nicht; die Hirten fielen von mir ab, und die Propheten weissagten durch Baal und liefen denen nach, die nicht helfen können. (1S 2,12; 1S 12,21; Ž 105,4; Jr 2,6; Jr 8,8; Jr 23,1; Jr 23,13; Am 5,4; Abk 2,18; Mal 2,6)

1S 2,121S 12,21Ž 105,4Jr 2,6Jr 8,8Jr 23,1Jr 23,13Am 5,4Abk 2,18Mal 2,6

9 Darum will ich weiter mit euch rechten, spricht der HERR, und auch mit euren Kindeskindern will ich rechten! (Ex 20,5; Jb 40,1; Ž 50,4; Ž 50,7; Iz 1,18; Jr 12,1)

Ex 20,5Jb 40,1Ž 50,4Ž 50,7Iz 1,18Jr 12,1

10 Fahrt doch hinüber zu den Inseln der Kittäer und schaut, und sendet nach Kedar und erkundigt euch genau und seht, ob es dort so zugeht! (Gn 25,13; Iz 23,1; Iz 23,12) 11 Hat je ein Heidenvolk die Götter gewechselt, die doch nicht einmal Götter sind? Aber mein Volk hat seine Herrlichkeit vertauscht gegen das, was nicht hilft! (Ž 106,20; Iz 45,20; Jr 10,3; Jr 10,5; Jr 10,11; Mi 4,5; Ř 1,23)

Ž 106,20Iz 45,20Jr 10,3Jr 10,5Jr 10,11Mi 4,5Ř 1,23

12 Entsetzt euch darüber, ihr Himmel, und schaudert, werdet schreckensstarr!, spricht der HERR. (Iz 1,2; Mi 6,2; Zj 8,1) 13 Denn mein Volk hat eine zweifache Sünde begangen: Mich, die Quelle des lebendigen Wassers, haben sie verlassen, um sich Zisternen zu graben, löchrige Zisternen, die kein Wasser halten! (Ž 36,10; Iz 1,4; Jr 16,18; Jr 18,14; J 4,14; Zj 21,6)

Ž 36,10Iz 1,4Jr 16,18Jr 18,14J 4,14Zj 21,6

14 Ist denn Israel ein Knecht oder unfrei geboren? Warum ist es zur Beute geworden? (Ex 4,22; Dt 14,1; Kaz 2,7) 15 Junge Löwen brüllen es an mit lautem Gebrüll und machen sein Land zur Wüste, seine Städte zu Brandstätten, die niemand bewohnt. (Ž 57,5; Jr 4,7; Jr 5,6; Jr 9,11; Jr 50,17)

Ž 57,5Jr 4,7Jr 5,6Jr 9,11Jr 50,17

16 Auch weiden dir die Söhne von Noph und Tachpanches den Scheitel ab. (Iz 19,13; Jr 43,7; Jr 46,14; Jr 46,19)

Iz 19,13Jr 43,7Jr 46,14Jr 46,19

17 Hast du dir dies nicht selbst bereitet, indem du den HERRN, deinen Gott, verlassen hast zu der Zeit, als er dich auf dem Weg führte? (Ž 77,20; Jr 2,13; Jr 6,16) 18 Und nun, was soll dir die Reise nach Ägypten helfen, um die Wasser des Nil zu trinken? Oder was soll dir die Reise nach Assyrien helfen, um die Wasser des Euphrat zu trinken?^[2] (Gn 15,18; Dt 1,7; Iz 23,13; Iz 30,1; Iz 31,3; Iz 31,8)

Gn 15,18Dt 1,7Iz 23,13Iz 30,1Iz 31,3Iz 31,8

19 Deine Bosheit straft dich, und deine Abtrünnigkeit züchtigt dich! Erkenne doch und sieh, wie schlimm und bitter es ist, dass du den HERRN, deinen Gott, verlassen hast und dass keine Furcht vor mir in dir ist!, spricht der Herrscher, der HERR der Heerscharen. (Nu 32,23; Jz 24,20; Sd 10,13; 2Pa 12,5; Ž 36,2; Př 5,22; Př 23,17; Iz 1,28; Iz 3,9)

Nu 32,23Jz 24,20Sd 10,132Pa 12,5Ž 36,2Př 5,22Př 23,17Iz 1,28Iz 3,9

20 Denn vor langer Zeit habe ich dein Joch zerbrochen und deine Bande zerrissen; aber du hast gesagt: »Ich will nicht dienen!« Ja, du hast dich auf allen hohen Hügeln und unter allen grünen Bäumen als Hure hingestreckt! (Dt 12,2; Sd 10,6; Iz 57,5; Ez 20,28; 2P 2,19)

Dt 12,2Sd 10,6Iz 57,5Ez 20,282P 2,19

21 Und doch hatte ich dich gepflanzt als eine Edelrebe von ganz echtem Samen; wie hast du dich mir verwandeln können in wilde Ranken eines fremden Weinstocks? (Dt 32,32; Ž 80,9; Iz 5,2) 22 Denn wenn du dich auch mit Lauge waschen und viel Seife dazu nehmen würdest, so würde deine Schuld vor meinem Angesicht doch schmutzig bleiben! spricht GOTT, der Herr. (Jb 9,30; Jb 14,17; Ž 90,8; Am 8,7)

Jb 9,30Jb 14,17Ž 90,8Am 8,7

23 Wie kannst du sagen: »Ich habe mich nicht verunreinigt und bin den Baalen nicht nachgelaufen?« Schau doch deinen Weg im Tal an; erkenne, was du getan hast, du leichtfüßige Kamelin, die kreuz und quer läuft! (Ž 36,3; Ž 50,21; Př 5,6; Př 30,20)

Ž 36,3Ž 50,21Př 5,6Př 30,20

24 Die Wildeselin, welche die Wüste gewohnt ist, die in der Begierde ihrer Lust nach Luft schnappt, wer kann sie aufhalten in ihrer Brunst? Alle, die sie suchen, brauchen sich nicht abzumühen; in ihrem Monat finden sie sie. (Jb 39,5; Ez 16,33) 25 Bewahre deinen Fuß vor dem Barfußgehen und deine Kehle vor dem Durst! Aber du sprichst: Nein, da wird nichts daraus! Denn ich liebe die Fremden, und ihnen will ich nachlaufen! (Dt 29,19; 2Pa 28,22; Př 4,13; Kaz 4,17; Iz 57,10; Jr 13,22; Jr 18,12; Oz 2,7; Ř 2,4)

Dt 29,192Pa 28,22Př 4,13Kaz 4,17Iz 57,10Jr 13,22Jr 18,12Oz 2,7Ř 2,4

26 Wie ein Dieb sich schämen muss, wenn er ertappt wird, so ist das Haus Israel zuschanden geworden — sie, ihre Könige, ihre Fürsten, ihre Priester und ihre Propheten, (Ž 97,7; Iz 1,29; Jr 3,3; Jr 3,25; Ř 6,21)

Ž 97,7Iz 1,29Jr 3,3Jr 3,25Ř 6,21

27 die zum Holz sagen: »Du bist mein Vater!« und zum Stein: »Du hast mich geboren!« Denn sie haben mir den Rücken zugewandt und nicht das Angesicht; zur Zeit ihres Unglücks aber werden sie sagen: »Mache dich auf und rette uns!« (Sd 10,15; Ž 78,34; Iz 26,16; Iz 44,16; Jr 21,2; Jr 37,3; Abk 2,18)

Sd 10,15Ž 78,34Iz 26,16Iz 44,16Jr 21,2Jr 37,3Abk 2,18

28 Wo sind denn deine Götter, die du dir gemacht hast? Sie sollen sich aufmachen, wenn sie dich retten können zur Zeit deines Unglücks! Denn so viele Städte du hast, Juda, so viele Götter hast du auch! (Dt 32,37; Sd 10,14; Iz 2,8; Jr 11,13; Oz 10,1)

Dt 32,37Sd 10,14Iz 2,8Jr 11,13Oz 10,1

29 Warum wollt ihr denn mit mir rechten? Ihr seid ja alle von mir abgefallen!, spricht der HERR. (Jr 2,9; Jr 2,35; Jr 5,1; Ř 3,19)

Jr 2,9Jr 2,35Jr 5,1Ř 3,19

30 Vergeblich habe ich eure Kinder geschlagen — sie haben die Züchtigung nicht angenommen; euer Schwert hat eure Propheten gefressen wie ein reißender Löwe. (1Kr 19,10; 2Pa 26,16; Iz 9,12; Jr 5,3; Mt 23,37; Sk 7,52)

1Kr 19,102Pa 26,16Iz 9,12Jr 5,3Mt 23,37Sk 7,52

31 O du [verkehrtes] Geschlecht, achte doch auf das Wort des HERRN! Bin ich denn für Israel eine Wüste gewesen oder ein Land tiefer Finsternis? Warum spricht denn mein Volk: »Wir schweifen frei umher! Wir kommen nicht mehr zu dir!« (Dt 32,15; Jr 2,20; Jr 5,5; L 19,14)

Dt 32,15Jr 2,20Jr 5,5L 19,14

32 Vergisst auch eine Jungfrau ihren Schmuck, oder eine Braut ihren Schleier? Aber mein Volk hat mich vergessen seit unzähligen Tagen. (Dt 32,18; Ž 9,18; Jr 2,6; Jr 3,21; Jr 13,25)

Dt 32,18Ž 9,18Jr 2,6Jr 3,21Jr 13,25

33 Wie gut weißt du deinen Weg einzurichten, um Liebe zu suchen! Darum hast du dich auch an Verbrechen gewöhnt auf deinen Wegen. (2Pa 33,9; Jr 2,23; Jr 2,36; Jr 3,1; Ez 16,27; Ez 16,47; Oz 2,5; Oz 2,13)

2Pa 33,9Jr 2,23Jr 2,36Jr 3,1Ez 16,27Ez 16,47Oz 2,5Oz 2,13

34 Sogar an deinen [Kleider-]Säumen findet man das Blut armer, unschuldiger Seelen, die du nicht etwa beim Einbruch angetroffen hast, sondern auf all diesen [Wegen]. (2Kr 21,16; Ž 106,37; Jr 7,31; Jr 19,4)

2Kr 21,16Ž 106,37Jr 7,31Jr 19,4

35 Aber du sagst: »Ich bin doch unschuldig; gewiss hat sich sein Zorn schon von mir abgewandt!« — Siehe, ich will mit dir ins Gericht gehen, weil du sagst: »Ich habe nicht gesündigt!« (Př 28,13; Jr 2,9; Jr 2,23; 1J 1,8)

Př 28,13Jr 2,9Jr 2,231J 1,8

36 Was läufst du ständig hin und her und änderst deinen Weg? Du wirst an Ägypten ebenso zuschanden werden, wie du an Assyrien zuschanden geworden bist! (2Pa 28,21; Jr 2,18; Jr 2,23; Jr 2,33; Jr 37,7; Oz 12,1)

2Pa 28,21Jr 2,18Jr 2,23Jr 2,33Jr 37,7Oz 12,1

37 Auch von dort wirst du abziehen müssen, die Hände auf dem Kopf; denn der HERR hat die verworfen, auf welche du dein Vertrauen setzt, und es wird dir mit ihnen nicht gelingen! (2S 13,19; Iz 28,18; Pl 4,17)