1. Samuelova 30 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Byl pak, když se navrátil David a muži jeho do Sicelechu, den třetí, jakž Amalechitští byli vpád učinili k straně polední i k Sicelechu, a vyhubili Sicelech, a vypálili jej. 2 A zajali ženy, kteréž byly v něm. Nezabili žadného, ani malého ani velikého, ale szajímali a odešli cestou svou. 3 A když přišel David a muži jeho k městu, aj, vypáleno bylo ohněm, a ženy jejich, též synové a dcery jejich zajati byli. 4 Tedy David i lid jeho, kterýž s ním byl, pozdvihše hlasu svého, plakali, až již více plakati nemohli. 5 Obě také manželky Davidovy zajaty jsou, Achinoam Jezreelitská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského. 6 I ssoužen jest David náramně, nebo se smlouval lid, aby ho ukamenovali, (hořkostí zajisté naplněna byla duše všeho lidu, jednoho každého pro syny jeho a pro dcery jeho). Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém. 7 I řekl David Abiatarovi knězi, synu Achimelechovu: Medle, vezmi na sebe efod. I vzal Abiatar efod pro Davida. 8 Tázal se pak David Hospodina, řka: Mám-li honiti lotříky ty? A dohoním-li se jich? I řekl jemu: Hoň, nebo se jich jistě dohoníš, a své mocně vysvobodíš. 9 A tak odšed David sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, přišli až ku potoku Bezor; někteří pak tu pozůstali. 10 I honil je David se čtyřmi sty mužů; nebo bylo pozůstalo dvě stě mužů, kteříž ustavše, nemohli přejíti potoka Bezor. 11 A nalezše muže Egyptského v poli, přivedli jej k Davidovi. I dali jemu chleba, aby pojedl; dali jemu také i vody píti. 12 Dali jemu též kus hrudy fíků a dva hrozny suché. A tak pojedl a okřál zase, (nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci). 13 Zatím řekl jemu David: Čí jsi ty? A odkud jsi? Kterýž odpověděl: Rodem jsem z Egypta, služebník muže Amalechitského, a opustil mne pán můj, proto že jsem stonal, dnes třetí den. 14 Byli jsme zajisté vpád učinili k straně polední Ceretejského, a v tu stranu, kteráž jest Judova, a ku poledni, kteráž jest Kálefova, a Sicelech jsme vypálili ohněm. 15 Tedy řekl jemu David: Mohl-li bys dovésti mne k těm lotříkům? Kterýž řekl: Přisáhni mi skrze Boha, že mne nezabiješ, a že mne nevydáš v ruku pána mého, a přivedu tě na ty lotříky. 16 I přivedl ho. (A aj, byli se rozprostřeli po vší té zemi, jedouce a pijíce a provyskujíce nade všemi kořistmi tak velikými, kteréž pobrali z země Filistinské a z země Judovy.) 17 Protož bil je David od večera až do večera druhého dne, aniž kdo z nich ušel, kromě čtyř set mládenců, kteříž vsedše na velbloudy, utekli. 18 A tak odjal David všecko, což byli pobrali Amalechitští; také obě ženy své vysvobodil David. 19 A nezhynulo jim nic, ani malého ani velikého, i z synů i ze dcer, i z loupeže a ze všeho, což jim vzato bylo; všecko zase David přivedl. 20 Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů, kteráž hnali před dobytkem svým, a pravili: Totoť jsou kořisti Davidovy. 21 Přišel pak David k těm dvěma stům mužů, kteříž byli ustali, tak že nemohli jíti za Davidem, jimž byli kázali zůstati při potoku Bezor; tedy vyšli vstříc Davidovi a lidu, kterýž byl s ním. A přistoupiv David k tomu lidu, pozdravil jich přátelsky. 22 Ale všickni, což jich koli bylo zlých a bezbožných mezi těmi muži, kteříž chodili s Davidem, mluvili, řkouce: Poněvadž nešli s námi, nedáme jim z kořistí, kteréž jsme odjali, toliko každému manželku jeho a syny jeho, aby vezmouce je, odešli. 23 David pak řekl: Nečiňte tak, bratří moji, s tím, což nám dal Hospodin, kterýž nás ostříhal a dal vojsko, jenž vytáhlo proti nám, v ruku naši. 24 A kdož vás uposlechne v té věci? Nebo jakýž bude díl toho, kterýž vyšel k bitvě, takovýž bude díl i toho, kterýž hlídal břemen; rovně se děliti budou. 25 A tak bývalo od toho dne i potom, nebo to za právo a obyčej uložil v Izraeli až do tohoto dne. 26 A když přišel David do Sicelechu, poslal z těch kořistí starším Juda, přátelům svým, řka: Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových. 27 Těm, kteříž byli v Bethel, a kteříž v Rámat ku poledni, a kteříž byli v Jeter; 28 Též kteříž v Aroer, a kteříž v Sefama, a kteříž v Estemo; 29 A kteříž v Rachal, a kteříž v městech Jerachmeelových, a kteříž v městech Cinejského; 30 I těm, kteříž v Horma, a kteříž v Korasan, a kteříž v Atach; 31 A kteříž byli v Hebronu, i po všech místech, na nichž býval David s lidem svým.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

David rettet die Seinen aus der Hand der Amalekiter

1 Als nun David samt seinen Männern am dritten Tag nach Ziklag kam, da waren die Amalekiter in das Südland und in Ziklag eingefallen, und sie hatten Ziklag geschlagen und es mit Feuer verbrannt; (1S 15,7; 1S 27,8) 2 und sie hatten die Frauen und alles, was dort war, weggeführt, vom Kleinsten bis zum Größten. Sie hatten aber niemand getötet, sondern sie weggetrieben, und waren ihres Weges gezogen. (Gn 14,16; 1S 30,19) 3 Als nun David samt seinen Männern zur Stadt kam, siehe, da war sie mit Feuer verbrannt, und ihre Frauen, ihre Söhne und Töchter waren gefangen weggeführt worden. (Ž 34,20; Žd 12,6; 1P 1,6) 4 Da erhoben David und das Volk, das bei ihm war, ihre Stimme und weinten, bis sie nicht mehr weinen konnten. (Sd 21,2; 1S 11,4) 5 Auch die beiden Frauen Davids, Achinoam, die Jesreelitin, und Abigail, die Frau Nabals, des Karmeliters, waren gefangen weggeführt worden. (1S 25,42) 6 Und David war sehr bedrängt, denn das Volk wollte ihn steinigen, weil die Seele des ganzen Volks erbittert war, jeder wegen seiner Söhne und wegen seiner Töchter. David aber stärkte sich in dem HERRN, seinem Gott. (Gn 32,7; Ex 17,4; 1S 28,15; Ž 18,7; Ž 25,15; Ž 25,17; Ž 25,18; Ž 27,14; Ž 42,8; Ž 42,12; Ž 56,4; Ž 62,2; Ž 116,3; Př 18,10; Iz 25,4; Jr 16,19; Ř 8,31; 2K 1,8; 2K 4,8; Žd 13,6)

Gn 32,7Ex 17,41S 28,15Ž 18,7Ž 25,15Ž 25,17Ž 25,18Ž 27,14Ž 42,8Ž 42,12Ž 56,4Ž 62,2Ž 116,3Př 18,10Iz 25,4Jr 16,19Ř 8,312K 1,82K 4,8Žd 13,6

7 Und David sprach zu Abjatar, dem Priester, dem Sohn Achimelechs: Bring mir doch das Ephod her! Und als Abjatar das Ephod zu David gebracht hatte, (1S 23,6; 1S 23,9) 8 da fragte David den HERRN und sprach: Soll ich dieser Horde nachjagen? Werde ich sie einholen? Er sprach zu ihm: Jage ihnen nach; denn du wirst sie gewiss einholen und wirst gewiss Rettung schaffen! (1S 23,2; 1S 23,4; 1S 23,10; 2S 5,19; 2S 5,23; Př 3,5; Fp 4,6)

1S 23,21S 23,41S 23,102S 5,192S 5,23Př 3,5Fp 4,6

9 Da zog David hin samt den 600 Mann, die bei ihm waren. Und als sie an den Bach Besor kamen, blieben die Zurückgebliebenen stehen. (1S 27,2) 10 Und David jagte nach, er und 400 Mann; und 200 Mann, die zu ermattet waren, um über den Bach Besor zu gehen, blieben zurück. (Iz 40,30) 11 Und sie fanden einen ägyptischen Mann auf dem Feld, den führten sie zu David und gaben ihm Brot zu essen und Wasser zu trinken; (Př 25,21; Mt 25,35; L 10,36; Ga 6,10)

Př 25,21Mt 25,35L 10,36Ga 6,10

12 und sie gaben ihm ein Stück Feigenkuchen und zwei Rosinenkuchen. Und als er gegessen hatte, kam er wieder zu sich selbst; denn er hatte während drei Tagen und drei Nächten kein Brot gegessen und kein Wasser getrunken. (Sd 15,19; 1S 14,27) 13 David sprach zu ihm: Wem gehörst du? Und woher bist du? Er sprach: Ich bin ein ägyptischer Bursche, der Knecht eines amalekitischen Mannes, und mein Herr hat mich verlassen, weil ich vor drei Tagen krank wurde. (Gn 24,52; Gn 41,12; Rt 1,16; 1Kr 2,39; Př 12,10; Př 19,4; 1K 7,23; Jk 2,13)

Gn 24,52Gn 41,12Rt 1,161Kr 2,39Př 12,10Př 19,41K 7,23Jk 2,13

14 Wir sind eingefallen in das Südland der Keretiter und in das Gebiet von Juda und in das Südland von Kaleb und haben Ziklag mit Feuer verbrannt. (Jz 14,13; Jz 15,13; 2S 8,18; Ez 25,16; Sf 2,5)

Jz 14,13Jz 15,132S 8,18Ez 25,16Sf 2,5

15 David sprach zu ihm: Willst du mich zu dieser Horde hinabführen? Er antwortete: Schwöre mir bei Gott, dass du mich nicht töten noch in die Hand meines Herrn ausliefern wirst, so will ich dich zu dieser Horde hinabführen! (Dt 23,15; Jz 2,12; 1S 20,42; Ez 17,13; Ez 17,16; Ez 17,19)

Dt 23,15Jz 2,121S 20,42Ez 17,13Ez 17,16Ez 17,19

16 So führte er ihn hinab, und siehe, sie lagen über das ganze Land zerstreut, aßen und tranken und feierten wegen all der großen Beute, die sie aus dem Land der Philister und aus dem Land Juda geraubt hatten. (Iz 22,13; Da 5,1; Mt 24,38; 1Te 5,3)

Iz 22,13Da 5,1Mt 24,381Te 5,3

17 Und David schlug sie von der Morgendämmerung an bis zum Abend des folgenden Tages, sodass keiner von ihnen entkam, außer 400 Burschen, die auf Kamele stiegen und entflohen. (Sd 4,16; 1S 11,11; 1Kr 20,29; Ž 18,41)

Sd 4,161S 11,111Kr 20,29Ž 18,41

18 So rettete David alles, was die Amalekiter genommen hatten; und seine beiden Frauen rettete David auch. (Gn 14,16) 19 Und es fehlte ihnen nichts, vom Kleinsten bis zum Größten, weder Söhne noch Töchter, noch von der Beute irgendetwas, das sie ihnen weggenommen hatten: David brachte alles zurück. (Gn 14,14; Nu 31,49; 1S 30,3; Jb 1,10; Ž 91,9; Mt 10,29)

Gn 14,14Nu 31,491S 30,3Jb 1,10Ž 91,9Mt 10,29

20 Und David nahm alle Schafe und Rinder, und sie trieben sie vor dem anderen Vieh her, und sie sprachen: Das ist Davids Beute! (Nu 31,9; 1S 30,26; Ř 8,37) 21 Und als David zu den 200 Männern kam, die so ermattet gewesen waren, dass sie David nicht nachfolgen konnten und am Bach Besor geblieben waren, da zogen sie David und dem Volk, das mit ihm war, entgegen. Und David trat zum Volk und grüßte sie freundlich. (Gn 25,5; Gn 43,27; Sd 18,15; 1S 30,10; 1Pa 18,10; Žd 13,1; 1P 3,8)

Gn 25,5Gn 43,27Sd 18,151S 30,101Pa 18,10Žd 13,11P 3,8

22 Da ergriffen alle Männer Belials unter denen, die mit David gezogen waren, das Wort und sprachen: Weil sie nicht mit uns gezogen sind, wollen wir ihnen nichts von der Beute geben, die wir gerettet haben, außer jedem seine Frau und seine Kinder; die sollen sie wegführen und gehen! (Dt 13,13; 1S 22,2; 1S 25,17; 1S 25,25; Mt 7,12; Mt 12,24; 2K 6,14)

Dt 13,131S 22,21S 25,171S 25,25Mt 7,12Mt 12,242K 6,14

23 Da sprach David: Ihr sollt nicht so handeln, meine Brüder, mit dem, was uns der HERR gegeben hat, der uns behütet und diese Horde, die gegen uns gekommen war, in unsere Hand gegeben hat. (Dt 8,17; Ž 44,4; Ž 118,23; Ž 124,1)

Dt 8,17Ž 44,4Ž 118,23Ž 124,1

24 Und wer könnte auf euren Vorschlag hören? Sondern wie der Anteil dessen ist, der in den Kampf hinabgezogen ist, so soll auch der Anteil dessen sein, der bei den Geräten geblieben ist; sie sollen miteinander teilen! (Nu 31,27; Jz 22,8; Ř 15,1) 25 Und so geschah es weiterhin von jenem Tag an, und er machte es in Israel zum Brauch und Recht bis zu diesem Tag. (2S 8,15; 1Kr 2,3; Př 8,15) 26 Als aber David nach Ziklag kam, sandte er von der Beute den Ältesten in Juda, seinen Freunden, und sprach: Seht, da habt ihr ein Geschenk von der Beute der Feinde des HERRN!, (Gn 32,14; Př 18,16; Př 21,14; 2K 9,9; 1Tm 6,18)

Gn 32,14Př 18,16Př 21,142K 9,91Tm 6,18

27 nämlich denen in Bethel, und denen in Ramot im Negev, und denen in Jattir, (Jz 15,48; Jz 19,8) 28 und denen in Aroer, und denen in Siphmoth, und denen in Estemoa, (Jz 15,50; 1Pa 11,44) 29 und denen in Rachal, und denen in den Städten der Jerachmeeliter, und denen in den Städten der Keniter; (1S 27,10) 30 und denen in Horma, und denen in Bor-Aschan, und denen in Athach, (Jz 15,30; Jz 15,42) 31 und denen in Hebron, und an allen Orten, wo David mit seinen Männern umhergezogen war. (Jz 14,13; 2S 2,1)