Přihlaste se zdarma

1. Korintským 15

Bible Kralická

1 Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte, 2 Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili. 3 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem, 4 A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem. 5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti. 6 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli. 7 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů. 8 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně. 9 Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží. 10 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest. 11 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili. 12 Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? 13 Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal. 14 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše. 15 A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají. 16 Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal. 17 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich. 18 A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli. 19 Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. 20 Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli. 21 Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých. 22 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. 23 Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho. 24 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc. 25 Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho. 26 Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt. 27 Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko. 28 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech. 29 Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé? 30 Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny? 31 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem. 32 Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme. 33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání. 34 Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím. 35 Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou? 36 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře. 37 A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné. 38 Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo. 39 Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí. 40 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských, 41 Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě. 42 Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné; 43 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; 44 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo. 45 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího. 46 Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní. 47 První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe. 48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští. 49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského. 50 Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží. 51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. 52 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. 53 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. 54 A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství. 55 Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? 56 Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon. 57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista. 58 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu. 

Public Domain

1. Korintským 15

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Ich erinnere euch aber, ihr Brüder, an das Evangelium, das ich euch verkündigt habe, das ihr auch angenommen habt, in dem ihr auch fest steht, (Mk 1,1; L 4,18; Sk 5,42; 2K 1,24; Ga 1,11) 2 durch das ihr auch gerettet werdet, wenn ihr an dem Wort festhaltet, das ich euch verkündigt habe — es sei denn, dass ihr vergeblich geglaubt hättet. (Ř 1,16; 1K 1,21; 1K 15,14; 2K 6,1; Ko 1,23) 3 Denn ich habe euch zuallererst das überliefert, was ich auch empfangen habe, nämlich dass Christus für unsere Sünden gestorben ist, nach den Schriften, (Ř 4,25; Ř 5,8; 1K 11,23) 4 und dass er begraben worden ist und dass er auferstanden ist am dritten Tag, nach den Schriften, (Iz 53,9; Mt 28,6; L 24,21; L 24,46; J 19,39) 5 und dass er dem Kephas erschienen ist, danach den Zwölfen. (L 24,34; J 20,19; J 20,26; Sk 10,40) 6 Danach ist er mehr als 500 Brüdern auf einmal erschienen, von denen die meisten noch leben, etliche aber auch entschlafen sind. (Mt 28,10) 7 Danach erschien er dem Jakobus, hierauf sämtlichen Aposteln. (J 20,19; Sk 1,3) 8 Zuletzt aber von allen erschien er auch mir, der ich gleichsam eine unzeitige Geburt bin. (1K 9,1) 9 Denn ich bin der geringste von den Aposteln, der ich nicht wert bin, ein Apostel zu heißen, weil ich die Gemeinde Gottes verfolgt habe. (Sk 8,3; Sk 22,4; Ga 1,13; Ef 3,8; 1Tm 1,15) 10 Aber durch Gottes Gnade bin ich, was ich bin; und seine Gnade, die er an mir erwiesen hat, ist nicht vergeblich gewesen, sondern ich habe mehr gearbeitet als sie alle; jedoch nicht ich, sondern die Gnade Gottes, die mit mir ist. (2K 11,23; Ef 3,7; 1Tm 1,12) 11 Ob es nun aber ich sei oder jene, so verkündigen wir, und so habt ihr geglaubt. 12 Wenn aber Christus verkündigt wird, dass er aus den Toten auferstanden ist, wieso sagen denn etliche unter euch, es gebe keine Auferstehung der Toten? (Sk 26,8; 2Tm 2,18) 13 Wenn es wirklich keine Auferstehung der Toten gibt, so ist auch Christus nicht auferstanden! (1K 15,16; 1K 15,20) 14 Wenn aber Christus nicht auferstanden ist, so ist unsere Verkündigung vergeblich, und vergeblich auch euer Glaube! (Ř 4,25; Ř 6,4; 1K 15,17) 15 Wir werden aber auch als falsche Zeugen Gottes erfunden, weil wir von Gott bezeugt haben, dass er Christus auferweckt hat, während er ihn doch nicht auferweckt hat, wenn wirklich Tote nicht auferweckt werden! (Sk 2,32; Sk 13,30; Sk 17,18; Sk 17,31) 16 Denn wenn Tote nicht auferweckt werden, so ist auch Christus nicht auferweckt worden. 17 Ist aber Christus nicht auferweckt worden, so ist euer Glaube nichtig, so seid ihr noch in euren Sünden; (Sk 13,34) 18 dann sind auch die in Christus Entschlafenen verloren. (1Te 4,14) 19 Wenn wir nur in diesem Leben auf Christus hoffen, so sind wir die elendesten unter allen Menschen! (J 16,2; 1K 4,9; 1K 4,13; 2Tm 3,12) 20 Nun aber ist Christus aus den Toten auferweckt; er ist der Erstling der Entschlafenen geworden. (Sk 26,23; Ř 8,29; Ko 1,18; Zj 1,5) 21 Denn weil der Tod durch einen Menschen kam, so kommt auch die Auferstehung der Toten durch einen Menschen; (J 11,25; Sk 26,23; Ř 5,12; Ř 5,17) 22 denn gleichwie in Adam alle sterben, so werden auch in Christus alle lebendig gemacht werden. (Gn 2,17; Gn 3,6; Gn 3,19; J 5,24; Ř 5,12; Ř 5,21; 1K 15,45) 23 Ein jeder aber in seiner Ordnung: Als Erstling Christus; danach die, welche Christus angehören, bei seiner Wiederkunft; (1K 15,20; 1Te 4,16) 24 danach das Ende, wenn er das Reich Gott, dem Vater, übergeben wird, wenn er jede Herrschaft, Gewalt und Macht beseitigt hat. (Ž 22,29; Da 2,44; Da 7,14; Da 7,25; Mt 28,18; Zj 11,15; Zj 20,1) 25 Denn er muss herrschen, bis er alle Feinde unter seine Füße gelegt hat. (Ž 2,6; Ž 110,1; Žd 10,13) 26 Als letzter Feind wird der Tod beseitigt. (2Tm 1,10; Zj 20,14) 27 Denn »alles hat er seinen Füßen unterworfen«[1]. Wenn es aber heißt, dass ihm alles unterworfen ist, so ist offenbar, dass derjenige ausgenommen ist, der ihm alles unterworfen hat. (Ž 8,7; Žd 2,8) 28 Wenn ihm aber alles unterworfen sein wird, dann wird auch der Sohn selbst sich dem unterwerfen, der ihm alles unterworfen hat, damit Gott alles in allen sei. (Ř 11,36; 1K 3,23; 1K 11,3; Ef 1,10; Ef 4,6; Fp 3,21) 29 Was würden sonst die tun, die sich für die Toten taufen lassen, wenn die Toten gar nicht auferweckt werden? Weshalb lassen sie sich denn für die Toten taufen? 30 Und warum begeben auch wir uns stündlich in Gefahr? (2K 1,9; 2K 4,10) 31 So wahr ihr mein Ruhm seid, den ich habe in Christus Jesus, unserem Herrn: Ich sterbe täglich! (Ř 8,36; 1K 4,9; 2K 1,14; 2K 3,2) 32 Wenn ich als Mensch in Ephesus mit wilden Tieren gekämpft habe, was nützt es mir, wenn die Toten nicht auferweckt werden? — »Lasst uns essen und trinken, denn morgen sind wir tot!«[2] (Iz 22,13; 2K 1,8) 33 Lasst euch nicht irreführen: Schlechter Umgang verdirbt gute Sitten! (Kaz 10,1; 2K 6,17; 2P 3,17) 34 Werdet doch wirklich nüchtern und sündigt nicht! Denn etliche haben keine Erkenntnis Gottes; das sage ich euch zur Beschämung. (Oz 4,1; Ř 13,11; Ef 5,14; 1Te 4,5; 1P 1,13; 1J 4,8) 35 Aber jemand könnte einwenden: Wie sollen die Toten auferstehen? Und mit was für einem Leib sollen sie kommen? (Ez 37,3; Sk 26,8) 36 Du Gedankenloser, was du säst, wird nicht lebendig, wenn es nicht stirbt! (J 12,24) 37 Und was du säst, das ist ja nicht der Leib, der werden soll, sondern ein bloßes Korn, etwa vom Weizen, oder von einer anderen Saat. (Gn 8,22; Mt 13,3; Mk 4,26) 38 Gott aber gibt ihm einen Leib, wie Er es gewollt hat, und zwar jedem Samen seinen besonderen Leib. (Gn 1,11) 39 Nicht alles Fleisch ist von gleicher Art; sondern anders ist das Fleisch der Menschen, anders das Fleisch des Viehs, anders das der Fische, anders das der Vögel. (Gn 1,11; Ž 104,14) 40 Und es gibt himmlische Körper und irdische Körper; aber anders ist der Glanz der Himmelskörper, anders der der irdischen; 41 einen anderen Glanz hat die Sonne und einen anderen Glanz der Mond, und einen anderen Glanz haben die Sterne; denn ein Stern unterscheidet sich vom anderen im Glanz. (Gn 1,14; Ž 19,1) 42 So ist es auch mit der Auferstehung der Toten: Es wird gesät in Verweslichkeit und auferweckt in Unverweslichkeit; (Da 12,2; Mt 13,43; L 20,34) 43 es wird gesät in Unehre und wird auferweckt in Herrlichkeit; es wird gesät in Schwachheit und wird auferweckt in Kraft; (Fp 3,21) 44 es wird gesät ein natürlicher Leib, und es wird auferweckt ein geistlicher Leib. Es gibt einen natürlichen Leib, und es gibt einen geistlichen Leib. (J 20,19; 1K 2,14) 45 So steht auch geschrieben: Der erste Mensch, Adam, »wurde zu einer lebendigen Seele«;[3] der letzte Adam zu einem lebendigmachenden Geist. (Gn 2,7; J 5,21; J 5,26; J 6,33; Ř 8,11) 46 Aber nicht das Geistliche ist das Erste, sondern das Natürliche, danach [kommt] das Geistliche. (Ř 6,6; Ef 4,22; Ko 3,4) 47 Der erste Mensch ist von der Erde, irdisch; der zweite Mensch ist der Herr aus dem Himmel. (Gn 2,7; J 13,13; J 13,31) 48 Wie der Irdische beschaffen ist, so sind auch die Irdischen; und wie der Himmlische beschaffen ist, so sind auch die Himmlischen. (Gn 5,3; Ez 16,44) 49 Und wie wir das Bild des Irdischen getragen haben, so werden wir auch das Bild des Himmlischen tragen. (Ř 8,29; 1J 3,2) 50 Das aber sage ich, Brüder, dass Fleisch und Blut das Reich Gottes nicht erben können; auch erbt das Verwesliche nicht die Unverweslichkeit. (Mt 16,17; J 3,3; J 6,63; Ř 8,7) 51 Siehe, ich sage euch ein Geheimnis: Wir werden zwar nicht alle entschlafen, wir werden aber alle verwandelt werden, (1Te 4,15) 52 plötzlich, in einem Augenblick, zur Zeit der letzten Posaune; denn die Posaune wird erschallen, und die Toten werden auferweckt werden unverweslich, und wir werden verwandelt werden. (Za 9,14; Mt 24,27; Mt 24,31; 1Te 4,17; 2P 3,10; Zj 11,15) 53 Denn dieses Verwesliche muss Unverweslichkeit anziehen, und dieses Sterbliche muss Unsterblichkeit anziehen. (2K 5,2) 54 Wenn aber dieses Verwesliche Unverweslichkeit anziehen und dieses Sterbliche Unsterblichkeit anziehen wird, dann wird das Wort erfüllt werden, das geschrieben steht: »Der Tod ist verschlungen in Sieg! (L 20,36) 55 Tod, wo ist dein Stachel? Totenreich, wo ist dein Sieg?«[4] (Iz 25,8; Oz 13,14; Fp 1,21) 56 Der Stachel des Todes aber ist die Sünde, die Kraft der Sünde aber ist das Gesetz. (Ř 4,15; Ř 6,23) 57 Gott aber sei Dank, der uns den Sieg gibt durch unseren Herrn Jesus Christus! (Ř 7,25; Ř 8,37; Žd 2,14) 58 Darum, meine geliebten Brüder, seid fest, unerschütterlich, nehmt immer zu in dem Werk des Herrn, weil ihr wisst, dass eure Arbeit nicht vergeblich ist im Herrn! (2Pa 15,7; Př 14,23; Ga 6,9; Ko 1,23; Žd 6,11; 2P 3,17) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.