1Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.2Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,3Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.4Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.5V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.6Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.7Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,8Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.9Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.10A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,11Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?12Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.13Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.14Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.15Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.16Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.17Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.18Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.19Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,20Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.21Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,22Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.23A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.24Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.25Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.26Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.27Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.28Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Žalm 73
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Psalm Asaphs. Nur gut ist Gott gegen Israel, gegen die, welche reinen Herzens sind. (1Pa 15,7; 1Pa 16,5; 1Pa 16,7; 1Pa 16,37; Ž 18,25; Ž 18,27; Ž 50,1; Ž 74,1; Mt 5,8)2Ich aber — fast wäre ich gestrauchelt mit meinen Füßen, wie leicht hätte ich einen Fehltritt getan! (Ž 94,18)3Denn ich beneidete die Übermütigen, als ich das Wohlergehen der Gottlosen sah. (Jb 21,7; Jr 12,1)4Denn sie leiden keine Qual bis zu ihrem Tod, und ihr Leib ist wohlgenährt. (Jb 21,23; Ž 17,14; Kaz 7,15; L 16,22)5Sie leben nicht in der Not der Sterblichen und sind nicht geplagt wie andere Menschen. (Jb 21,9; Kaz 7,15; L 16,19; Žd 12,8)6Darum ist Hochmut ihr Halsschmuck, und Gewalttat ist das Gewand, das sie umhüllt. (Ž 10,3; Ž 75,11; Jr 6,7; Am 6,3)7Ihr Gesicht strotzt von Fett; sie bilden sich sehr viel ein. (Mk 7,21)8Sie höhnen und reden boshaft von Bedrückung, hochfahrend reden sie. (Ž 12,5; Př 17,5)9Sie reden, als käme es vom Himmel; was sie sagen, muss gelten auf Erden. (Jb 21,14; Jk 3,5; Zj 13,6)10Darum wendet sich auch sein Volk ihnen zu, und es wird von ihnen viel Wasser aufgesogen. (Ž 75,9)11Und sie sagen: »Wie sollte Gott es wissen? Hat denn der Höchste Kenntnis davon?« (Jb 22,13)12Siehe, das sind die Gottlosen; denen geht es immer gut, und sie werden reich! (Jr 5,27)13Ganz umsonst habe ich mein Herz rein erhalten und meine Hände in Unschuld gewaschen; (Jb 21,15; Ž 26,6; Mal 3,14)14denn ich bin doch den ganzen Tag geplagt worden, und meine Züchtigung war jeden Morgen da! (Jb 7,18; Př 3,11; Žd 12,5)15Wenn ich gesagt hätte: »Ich will ebenso reden!« — siehe, so hätte ich treulos gehandelt am Geschlecht deiner Söhne.16So sann ich denn nach, um dies zu verstehen; aber es war vergebliche Mühe in meinen Augen (Kaz 8,17; J 13,7)17— bis ich in das Heiligtum Gottes ging und auf ihr Ende achtgab. (Jb 27,8; Ž 63,3; Ž 119,130; L 16,24)18Fürwahr, du stellst sie auf schlüpfrigen Boden; du lässt sie fallen, dass sie in Trümmer sinken. (Ž 35,6)19Wie sind sie so plötzlich verwüstet worden! Sie sind untergegangen und haben ein Ende mit Schrecken genommen. (Jb 20,5; Ž 55,24; Kaz 8,13; Pl 1,9; 1Te 5,3)20Wie man einen Traum nach dem Erwachen verschmäht, so wirst du, o Herr, wenn du dich aufmachst, ihr Bild verschmähen. (Jb 20,8; Ž 78,65)21Als mein Herz verbittert war und ich in meinen Nieren das Stechen fühlte, (Ž 37,1; Ž 37,7; Ž 73,3)22da war ich töricht und verstand nichts; ich verhielt mich wie ein Vieh gegen dich. (Ž 92,7)23Und dennoch bleibe ich stets bei dir; du hältst mich bei meiner rechten Hand. (1S 30,7; Ž 3,6; Ž 16,8; Ž 37,24; Ž 140,14)24Du leitest mich nach deinem Rat und nimmst mich danach in Herrlichkeit auf! (Ž 32,8; Iz 48,17; L 23,43; Sk 7,59; 1P 1,4)25Wen habe ich im Himmel [außer dir]? Und neben dir begehre ich nichts auf Erden! (Ž 16,2; Fp 3,8)26Wenn mir auch Leib und Seele vergehen, so bleibt doch Gott ewiglich meines Herzens Fels und mein Teil. (Pl 3,24; 2K 4,16; Fp 1,20)27Denn siehe, die fern von dir sind, gehen ins Verderben; du vertilgst alle, die dir hurerisch die Treue brechen. (Jb 22,15; Ž 1,6; Iz 1,28; Žd 10,38)28Mir aber ist die Nähe Gottes köstlich; ich habe GOTT, den Herrn, zu meiner Zuflucht gemacht, um alle deine Werke zu verkünden. (Ž 27,4; Ž 66,5; Ž 66,16; J 17,24)