1Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?2Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.3Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!4Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.5Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.6A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.7Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.8Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.9Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.10I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?11Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?12Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.13Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.14Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.15Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.16Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.17Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.18Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.19Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.20Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.21Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.22Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.23Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Žalm 74
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Maskil. Von Asaph. O Gott, warum hast du [uns] verworfen für immer, warum raucht dein Zorn gegen die Schafe deiner Weide? (Ž 44,25; Ž 73,1; Ž 95,7; Ž 100,3; Iz 64,8)2Gedenke an deine Gemeinde, die du vorzeiten erworben, an den Stamm deines Erbteils, den du erlöst hast, an den Berg Zion, auf dem du Wohnung genommen hast! (Dt 9,26; Ž 74,18; Ž 132,13)3Erhebe deine Schritte zu dem Ort, der so lange in Trümmern liegt! Alles hat der Feind verderbt im Heiligtum! (Da 9,17)4Deine Widersacher brüllen in deiner Versammlungsstätte; sie haben ihre Banner als Zeichen aufgestellt. (Iz 44,25; Jr 10,2; Pl 2,7)5Es sieht aus, als schwänge man oben im Dickicht des Waldes die Axt;6und jetzt zerschlagen sie all ihr Schnitzwerk mit Beilen und mit Hämmern. (1Kr 6,29)7Sie stecken dein Heiligtum in Brand, sie entweihen die Wohnung deines Namens bis auf den Grund! (Iz 64,10; Jr 52,13; Ez 24,21)8Sie sprechen in ihren Herzen: »Lasst uns sie alle unterdrücken!« Sie verbrennen alle Versammlungsstätten Gottes im Land. (Ž 83,5; Zj 13,5)9Unsere eigenen Zeichen sehen wir nicht; es ist kein Prophet mehr da, und niemand bei uns weiß, wie lange. (1S 3,1; Iz 8,18; Ez 7,26; Am 8,11; Mi 3,6; Za 3,8; Žd 2,4)10O Gott, wie lange darf der Widersacher schmähen? Soll der Feind deinen Namen immerfort lästern? (Ž 74,18; Ž 74,22; Iz 1,4; Da 7,25; Zj 6,10)11Warum ziehst du deine Hand zurück, deine Rechte? [Ziehe sie] hervor aus deinem Gewand, mache ein Ende! (Ž 74,1)12Gott ist ja mein König von Urzeit her, der Rettung gab in diesem Land. (Ž 77,12; Jr 10,10)13Du teiltest das Meer durch deine Kraft, du zerschlugst die Köpfe der Drachen auf dem Wasser; (Ž 66,6)14du zerschmettertest die Häupter des Leviathan, du gabst ihn dem Volk der Wüstenbewohner zur Speise. (Iz 51,9)15Du ließest Quellen und Bäche hervorbrechen, du legtest Ströme trocken, die sonst beständig fließen. (Ex 17,6; Nu 20,11; Jz 3,16; 2Kr 2,8; 2Kr 2,14)16Dein ist der Tag, dein ist auch die Nacht, du hast den Mond und die Sonne bereitet. (Ž 136,7; Ž 139,12; Jr 33,25)17Du hast alle Grenzen des Landes festgesetzt; Sommer und Winter hast du gemacht. (Gn 8,22; Ž 24,1; Sk 17,26)18Gedenke daran, HERR, wie der Feind dich schmäht, und wie ein schändliches Volk deinen Namen lästert! (Ž 74,10; Ž 74,22; Iz 37,23)19Gib die Seele deiner Turteltaube nicht dem Raubtier preis, und vergiss das Leben deiner Elenden nicht für immer! (Ž 10,12)20Schau hin auf den Bund! Denn die Schlupfwinkel des Landes sind voll Räuberhöhlen. (Lv 26,42; Jb 24,1; Ž 89,35; Ž 89,40; Jr 7,11; Mt 21,13)21Lass den Unterdrückten nicht beschämt davongehen, sondern lass die Elenden und Armen deinen Namen preisen! (Ž 9,19; Ž 74,18)22Steh auf, o Gott, führe deine Sache hinaus! Gedenke an die Schmach, die dir täglich von dem Schändlichen widerfährt! (Ž 68,2; Ž 74,2; Ž 74,18; Ž 82,8)23Vergiss nicht das Geschrei deiner Widersacher, den Lärm deiner Feinde, der ständig emporsteigt! (Ž 2,1; Zj 17,14)