1Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.2Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.3Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.4Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.5Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.6Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.7Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.8Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.9Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?10A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.11Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.12V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.13Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]
Žalm 56
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Nach [der Melodie]: »Die stumme Taube unter den Fremden.« Ein Miktam Davids; als ihn die Philister in Gat ergriffen. (1S 21,11)2O Gott, sei mir gnädig, denn der Mensch wütet gegen mich; den ganzen Tag bekriegt und bedrängt er mich! (Ž 54,5; Ž 57,2)3Meine Widersacher wüten gegen mich den ganzen Tag, ja, viele bekriegen mich voller Hochmut. (Ž 55,19; Ž 86,14)4Wenn mir angst ist, vertraue ich auf dich! (1S 30,6; 2Pa 20,3)5In Gott will ich rühmen sein Wort; auf Gott vertraue ich und fürchte mich nicht; was kann ein Mensch mir antun? (Ž 56,11; Ž 71,22; Ž 118,6; Jr 5,14; L 12,4; Žd 13,6)6Täglich verdrehen sie meine Worte, auf mein Unglück gehen alle ihre Gedanken; (Ž 41,7; Ž 55,22; 2P 3,16)7sie rotten sich zusammen, verbergen sich; sie beobachten meine Tritte, weil sie auf mein Leben lauern. (Jb 16,10; Ž 37,32; Ž 54,5)8Sollten sie bei ihrer Bosheit entkommen? O Gott, stürze die Völker nieder im Zorn! (2S 3,39; Ž 28,4; Ž 78,30; Př 19,5; Jr 18,23; Ř 1,28)9Du zählst, wie oft ich fliehen muss; sammle meine Tränen in deinen Schlauch! Stehen sie nicht in deinem Buch? (2Kr 20,5; Mal 3,16)10An dem Tag, da ich rufe, weichen meine Feinde zurück; das weiß ich, dass Gott für mich ist. (2Pa 18,31; Ž 118,7; Ř 8,31)11In Gott will ich rühmen das Wort, im HERRN will ich rühmen das Wort. (Ž 56,4; Ž 71,22)12Auf Gott vertraue ich und fürchte mich nicht; was kann ein Mensch mir antun? (Ž 27,1; Ž 112,7)13Die Gelübde, die ich dir, o Gott, gelobte, liegen auf mir; ich will dir Dankopfer entrichten! (Ž 50,14; Ž 116,17; Kaz 5,3)14Denn du hast meine Seele vom Tod gerettet, meine Füße vom Gleiten, damit ich wandle vor dem Angesicht Gottes im Licht des Lebens. (Jb 33,30; Ž 86,11; Ž 116,8; Ž 116,9)