1Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně.2Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.3Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.4Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.5Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.6Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.7Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.8Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.9Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.10Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.11Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. [ (Psalms 57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ]
Žalm 57
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. »Verdirb nicht.« Von David, ein Miktam, als er vor Saul in die Höhle floh. (Dt 9,26; 1S 22,1; 1S 24,3; 1S 24,8; Ž 58,1; Ž 59,1; Ž 75,1; Ž 142,1)2Sei mir gnädig, o Gott, sei mir gnädig! Denn bei dir birgt sich meine Seele, und ich nehme Zuflucht unter dem Schatten deiner Flügel, bis das Verderben vorübergezogen ist. (Ž 9,10; Ž 17,8; Ž 46,2; Ž 56,2; Ž 61,5; Iz 26,20)3Ich rufe zu Gott, dem Allerhöchsten, zu Gott, der meine Sache hinausführt. (Ž 55,17; Ž 138,8)4Er wird mir vom Himmel Rettung senden, wird den zum Hohn machen, der gegen mich wütet. (Sela.) Gott wird seine Gnade und Wahrheit senden. (Ž 18,17; Ž 43,3; Ž 57,11)5Meine Seele ist mitten unter Löwen, ich liege zwischen Feuerbränden, wohne unter Menschenkindern, deren Zähne Speere und Pfeile und deren Zungen scharfe Schwerter sind. (Ž 17,12; Ž 52,4; Ž 64,4; Př 16,27; Př 30,14; Jk 3,6)6Erhebe dich über die Himmel, o Gott, über der ganzen Erde sei deine Herrlichkeit! (1Pa 29,11; Ž 8,2; Ž 57,12; Ž 108,6)7Sie haben meinen Füßen ein Netz gestellt, meine Seele niedergebeugt; sie haben eine Grube gegraben vor mir — und sie sind selbst hineingefallen! (Sela.) (Ž 7,16; Ž 35,7)8Mein Herz ist getrost, o Gott, mein Herz ist getrost, ich will singen und spielen. (Ž 31,25; Ž 69,31; Ž 108,2; Ef 5,19)9Wach auf, meine Seele, Harfe und Laute, wacht auf! Ich will die Morgenröte wecken. (Ž 71,22; Ž 108,2; Ef 5,14)10Herr, ich will dich preisen unter den Völkern, ich will dir lobsingen unter den Nationen! (Ž 18,50; Ž 59,17)11Denn groß bis zum Himmel ist deine Gnade, und deine Treue bis zu den Wolken! (Ž 36,6)12Erhebe dich über die Himmel, o Gott, über der ganzen Erde sei deine Herrlichkeit! (Ž 57,6; Ž 113,4)