1Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.2Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.3Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.4Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:5Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.6Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.7Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.8Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.9A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.10Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.11Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.12Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.13Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]
Žalm 39
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger, dem Jeduthun. Ein Psalm Davids. (1Pa 16,41; Ž 62,1)2Ich habe gesagt: Ich will auf meine Wege achten, dass ich nicht sündige mit meiner Zunge; ich will meinen Mund im Zaum halten, solange der Gottlose vor mir ist. (Ž 34,14; Ž 141,3; Př 4,25; Př 10,19; Př 16,17; Jk 1,26)3Ich war gänzlich verstummt, schwieg auch vom Guten, aber mein Schmerz fraß in mir. (Jb 32,19; Ž 38,14; Ž 39,10; Am 5,13)4Mein Herz entbrannte in mir, durch mein Nachsinnen wurde ein Feuer entzündet, da redete ich mit meiner Zunge: (Jb 32,2; Jr 20,9)5Lass mich mein Ende wissen, o HERR, und was das Maß meiner Tage ist, damit ich erkenne, wie vergänglich ich bin! (Ž 90,3; Ž 90,9; Ž 90,12)6Siehe, nur Handbreiten lang hast du meine Tage gemacht, und die Dauer meines Lebens ist wie nichts vor dir. Wahrlich, jeder Mensch, wie fest er auch steht, ist nur ein Hauch! (Sela.) (Ž 39,12; Ž 90,4; Ž 90,9)7Ja, als Schattenbild geht der Mensch einher; nur um Nichtigkeit machen sie so viel Lärm! Er häuft auf und weiß nicht, wer es einsammeln wird. (1Pa 29,15; Jb 14,1; Ž 102,12; Ž 144,4; Kaz 2,21; Kaz 6,12; L 12,20)8Und nun, Herr, worauf soll ich hoffen? Meine Hoffnung gilt dir allein! (Ž 40,2; Ž 130,5; Ž 146,5; Jr 29,11; Ko 1,27)9Errette mich von allen meinen Übertretungen, mache mich nicht dem Narren zum Gespött! (Ž 25,11; Ž 25,18; Ž 69,11; Ž 119,22; Jl 2,17)10Ich schweige und tue meinen Mund nicht auf; denn du hast es getan. (Lv 10,3; Est 7,1; Ž 39,3)11Nimm deine Plage von mir, denn ich vergehe wegen der Schläge deiner Hand! (Jb 9,34; Ž 32,4; Ž 119,22; Ž 119,39; L 21,26)12Wenn du jemand züchtigst mit Strafen um der Sünde willen, so lässt du seine Schönheit vergehen wie die Motte — jeder Mensch ist nur ein Hauch! (Sela.) (Gn 2,7; Dt 8,5; Jb 13,28; Jb 33,4; Ž 39,6; Ž 104,29; Ž 150,6; Am 3,2; Mt 6,19; Žd 12,5)13HERR, höre mein Gebet und vernimm mein Schreien! Schweige nicht zu meinen Tränen; denn ich bin ein Fremdling bei dir, ein Gast wie alle meine Väter. (1Pa 29,15; Ž 6,7; Ž 119,19; Ž 126,5; Kaz 4,1; L 7,38; Žd 11,13; 1P 2,11; Zj 7,17; Zj 21,4)14Blicke weg von mir, damit ich wieder froh werde, bevor ich dahinfahre und nicht mehr bin! (Jb 7,21)