1Přednímu zpěváku, Davidův žalm.2Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.3A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.4A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.5Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.6Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.7Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.8Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.9Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.10Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.11Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.12Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.13Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.14Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.15Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.16Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.17Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. [ (Psalms 40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. ]
Žalm 40
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids. (Ž 3,1; Ž 41,1)2Beharrlich habe ich auf den HERRN geharrt, da neigte er sich zu mir und erhörte mein Schreien. (Ž 25,3; Ž 28,6; Ž 38,16; Ž 99,6; Ž 99,8; Př 20,22; Iz 40,31; Pl 3,56; Žd 5,7)3Er zog mich aus der Grube des Verderbens, aus dem schmutzigen Schlamm, und stellte meine Füße auf einen Fels; er machte meine Schritte fest (Dt 32,4; Ž 27,5; Ž 37,23; Ž 69,15; Jr 38,6; Jr 38,13; 1K 10,4)4und gab mir ein neues Lied in meinen Mund, ein Lob für unseren Gott. Das werden viele sehen und sich fürchten und werden auf den HERRN vertrauen. (Ž 33,3; Ž 96,1; Ž 98,1)5Wohl dem, der sein Vertrauen auf den HERRN setzt und sich nicht zu den Aufgeblasenen wendet und zu den abtrünnigen Lügnern. (Ž 2,12; Ž 84,6; Ž 84,13; Ž 146,5)6HERR, mein Gott, [wie] zahlreich sind die Wunder, die du getan hast, und deine Pläne, die du für uns gemacht hast; dir ist nichts gleich! Wollte ich sie verkündigen und davon reden — es sind zu viele, um sie aufzuzählen. (Gn 32,10; Ex 15,11; Dt 4,34; Jb 5,9; Ž 35,10; Ž 72,18; Ž 139,17; Iz 64,3; J 20,30; J 21,25; Sk 2,22; Žd 2,4)7Opfer und Gaben hast du nicht gewollt; Ohren aber hast du mir bereitet; Brandopfer und Sündopfer hast du nicht verlangt. (Iz 50,4; Oz 6,6; Žd 10,5; Žd 10,7; Zj 2,7)8Da sprach ich: Siehe, ich komme, in der Buchrolle steht von mir geschrieben; (L 24,44; J 5,39; J 5,46)9deinen Willen zu tun, mein Gott, begehre ich, und dein Gesetz ist in meinem Herzen. (Ž 37,31; Ž 51,8; Ž 143,10; Jr 31,33; L 22,42; J 4,34; J 5,30; Žd 10,7)10Ich habe Gerechtigkeit als frohe Botschaft verkündigt in der großen Gemeinde; siehe, ich will meine Lippen nicht verschließen, HERR, das weißt du! (L 24,19; J 18,20; Sk 20,27)11Deine Gerechtigkeit verbarg ich nicht in meinem Herzen, ich redete von deiner Wahrheit und von deinem Heil; deine Gnade und Wahrheit verschwieg ich nicht vor der großen Gemeinde. (J 1,17; Ř 15,8)12Du, HERR, wollest dein Herz nicht vor mir verschließen; lass deine Gnade und deine Wahrheit mich allezeit behüten! (Ž 61,8; Ž 89,25; Př 3,3; Mt 5,7; J 1,14; J 1,17; Jk 2,13)13Denn Übel ohne Zahl haben mich umringt, meine Verschuldungen haben mich ergriffen; ich kann sie nicht überschauen; sie sind zahlreicher als die Haare meines Hauptes, und mein Mut hat mich verlassen. (Ž 38,5)14HERR, lass es dir gefallen, mich zu retten; HERR, eile mir zu Hilfe! (Ž 70,2)15Es sollen sich alle schämen und schamrot werden, die mir nach dem Leben trachten, um es wegzuraffen; es sollen zurückweichen und zuschanden werden, die mein Unglück suchen! (Ž 35,4; Ž 35,26; Iz 41,11)16Erstarren sollen wegen ihrer eigenen Schmach, die zu mir sagen: »Haha, haha«! (Ž 35,21; Ž 70,4; Ez 25,3; Ez 26,2)17Es sollen fröhlich sein und sich freuen in dir alle, die dich suchen; die dein Heil lieben, sollen allezeit sagen: »Der HERR ist groß!« (Ž 69,7; Ž 69,33; Iz 25,9; Pl 3,25; L 2,29; Zj 12,10)18Bin ich auch elend und arm — für mich sorgt der Herr. Du bist meine Hilfe und mein Retter; mein Gott, säume nicht! (2Pa 14,10; Ž 19,15; Ž 69,30; Př 23,11; Iz 33,2; Iz 41,14; Mt 6,25; Žd 10,37; 1P 5,7; Zj 22,20)