1I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:2Nepojímej sobě ženy, aniž měj synů neb dcer na místě tomto.3Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místě tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích, kteříž zplodili je v zemi této:4Smrtmi přebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo hnoje na svrchku země budou, a mečem i hladem do konce zhubeni budou. I budou mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským.5Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž choď kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svůj od lidu tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin.6Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž kvíliti budou nad nimi, aniž se zřeží, aniž sobě lysiny zdělají pro ně.7Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potěšovali jich nad mrtvým, aniž jich napojí z číše potěšení po otci jejich neb matce jejich.8Tolikéž do domu hodování nechoď, abys sedati měl s nimi při jídle a pití.9Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já způsobím, aby nebývalo na místě tomto před očima vašima a za dnů vašich hlasu radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevěsty.10Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a řeknou-liť: Proč vyřkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost naše, aneb jaký hřích náš, jímž jsme hřešili proti Hospodinu Bohu svému?11Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klaněli se jim, mne pak opustili, a zákona mého neostříhali.12Vy pak mnohem jste hůře činili nežli otcové vaši; nebo aj, vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce mne.13Pročež hodím vámi z země této do země, o níž nevíte vy, ani otcové vaši, a sloužiti budete tam bohům cizím dnem i nocí, dokudž neučiním vám milosti.14Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské,15Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země půlnoční a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase přivedu do země jejich, kterouž jsem dal otcům jejich.16Aj, já pošli k rybářům mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom pošli i k mnohým lovcům, aby je zlapali na všeliké hoře, a na všelikém pahrbku, i v děrách skalních.17Hledím na všecky cesty jejich, nejsouť tajné přede mnou, aniž jest skryta nepravost jejich před očima mýma.18I odplatím jim prvé dvojnásobně za nepravost jejich a hřích jejich, proto že zemi mnou poškvrnili těly mrtvými ohyzdnými, a ohavnostmi svými naplnili dědictví mé.19Hospodine, sílo má a hrade můj, i útočiště mé v den ssoužení, k toběť přijdou národové od končin země, a řeknou: Jistě žeť se falše drželi otcové naši, marnosti a právě neužitečných věcí.20Zdaliž udělá sobě člověk bohy, poněvadž sami nejsou bohové?21Protož aj, já způsobím to, aby poznali té chvíle, způsobím, aby poznali ruku mou i moc mou, a zvědít, že jméno mé jest Hospodin.
1HERRENS ord kom till mig:2”Du ska inte gifta dig och skaffa dig barn på denna plats,3för så säger HERREN om de barn som föds på denna plats och deras föräldrar som de föds till:4’De ska dö av fruktansvärda sjukdomar. Man ska inte sörja dem eller begrava dem, utan de ska bli till gödsel på marken. De ska gå under genom svärd och hungersnöd, och deras kroppar ska bli till mat åt himlens fåglar och markens djur.’5För så säger HERREN: ’Gå inte in i något sorgehus, gå inte dit för att sörja med dem eller visa deltagande, för jag har tagit bort min frid, min nåd och min barmhärtighet från detta folk, säger HERREN.6Både stora och små i det här landet ska dö, utan att bli begravda eller sörjda, och ingen ska rispa sig eller raka sitt huvud för deras skull.7Ingen ska bryta bröd för att trösta någon som sörjer en död eller ge en bägare att dricka som tröst i sorgen efter far eller mor.8Gå inte heller till något hus där det är fest för att sitta med dem och äta och dricka.’9För så säger härskarornas HERRE, Israels Gud: ’Under er egen livstid, inför era egna ögon, ska jag på denna plats göra slut på alla glädjerop, allt jubel och all bröllopsglädje.’10När du talar om allt detta för folket, kommer de att fråga dig: ’Varför har HERREN bestämt något så fruktansvärt för oss? Vad har vi gjort för fel? På vad sätt har vi syndat mot HERREN, vår Gud?’11Då ska du svara dem: ’Era förfäder övergav mig, säger HERREN. De följde andra gudar och tjänade och tillbad dem. De övergav mig och höll inte min lag.12Själva har ni handlat ännu värre än era förfäder. Var och en har följt sitt onda och hårda hjärta och inte velat lyssna till mig.13Därför tänker jag kasta ut er ur detta land till ett land som varken ni eller era förfäder känt till. Där kan ni tjäna andra gudar dag och natt, och jag kommer inte att ha något förbarmande med er.’
Befrielse ur fångenskapen
14Därför ska det komma en tid, säger HERREN, när man inte längre ska säga: ’Så sant HERREN lever, han som räddade Israel ut ur Egypten’,15utan: ’Så sant HERREN lever, han som ledde israeliterna ut ur landet i norr och alla andra länder han hade drivit bort dem till.’ Jag ska leda dem tillbaka till deras land som jag gav deras förfäder.16Nu sänder jag bud efter många fiskare, säger HERREN, och de ska fiska upp dem. Därefter ska jag sända bud efter många jägare som ska jaga dem från alla berg och höjder och klippskrevor.17Jag håller ögonen på dem vad de än har för sig. De kan inte gömma sig för mig, och deras synd kan inte döljas för min blick.18Först ska jag vedergälla dem dubbelt för deras skuld och synd, för att de har orenat mitt land med sina vidriga avgudar och fyllt min egendom med sina avskyvärdheter.”19HERRE, min styrka och min fästning, min tillflykt på nödens dag, till dig ska folken komma från jordens ändar och säga: ”Lögner är allt vad våra förfäder ärvt, värdelösa avgudar, som inte har någon hjälp att ge.20Kan människan själv göra gudar åt sig? Då är de inga gudar!”21”Därför ska jag en gång för alla låta dem känna min styrka och min makt. Då ska de inse att mitt namn är HERREN.”