1Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč.2A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí.3Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je sežrala a zkazila.4A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v Jeruzalémě.5Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede?6Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje.7Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují.8Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle připadli na to město, i budou zděšeni.9Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin.10Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí.11I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení?12Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel?13Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé.14A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.15Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění.16Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.17Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne.18Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?19Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak neobracej se k nim.20Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou. Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin.21Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků.
1HERREN sa till mig: ”Inte ens om Mose och Samuel stod inför mig skulle jag känna något för detta folk. Låt dem försvinna ur min åsyn och gå!2Och om de frågar dig: ’Vart ska vi gå?’ säg då till dem: ’Så säger HERREN: Den som är bestämd att dö, till döden. Den som ska dö genom svärd, till svärdet. Den som ska svälta, till hungersnöd. Den som ska tillfångatas, till fångenskap.’3Jag ska låta dem drabbas av fyra olika plågor, säger HERREN – av svärd som dödar, hundar som släpar bort och himlens fåglar och markens djur som äter upp och gör slut på dem.4Jag ska göra dem till ett skräckexempel för alla riken på jorden på grund av det som Manasse, Hiskias son och kung över Juda, gjort i Jerusalem.5Vem kommer att tycka synd om dig, Jerusalem? Vem kommer att gråta för din skull? Vem kommer att ens fråga om allt är väl med dig?6Du har förkastat mig, säger HERREN, och vänt mig ryggen. Därför har jag lyft min hand mot dig för att krossa dig. Jag är trött på att visa medlidande.7Jag kastar dem med kastskovel vid landets portar. Jag gör dem barnlösa och förgör mitt folk, för de har inte vänt om från sina vägar.8Deras änkor blir inför mig fler än sandkornen i havet. Mitt på dagen sänder jag inkräktare mot de unga männens mödrar. Ångest och förskräckelse låter jag plötsligt komma över dem.9En kvinna som har sju söner sjunker ihop och ger upp andan. Hennes sol har gått ner medan det fortfarande är dag, hon har drabbats av skam och vanära. De av dem som överlever ska jag överlämna åt deras fienders svärd, säger HERREN.”
Jeremias klagan inför Herren
10”Ve mig, min mor, att du födde mig, en man som orsakar strid och oenighet i hela landet! Jag har varken lånat eller lånat ut pengar, men ändå förbannar alla mig.”11HERREN sa: ”Jag ska befria dig och låta det gå dig väl. Jag ska sannerligen få dina fiender att be med dig i nödens och olyckans tid.[1]12Kan man bryta sönder järn, järn från norr, eller koppar?13Dina rikedomar och skatter ska jag utlämna för plundring, utan betalning, på grund av alla dina synder överallt i ditt land.14Jag ska låta dig föras som slav till dina fiender i ett land som du inte känner. Min vrede brinner som eld mot er.”15HERRE, du vet detta. Tänk på mig, ta dig an mig, låt hämnd drabba mina förföljare. Du som är långmodig, ta inte bort mig. Tänk på att det är för din skull jag får lida förakt.16Jag fann dina ord och åt dem. Ditt ord blev mitt hjärtas glädje och fröjd,[2] för jag är uppkallad efter ditt namn, HERRE, härskarornas Gud.17Jag har inte fått glädjas i goda vänners sällskap, inte roat mig. Eftersom din hand legat över mig, har jag suttit ensam, och din vrede har uppfyllt mig.18Varför måste jag ständigt lida, varför kan inte mitt sår läkas? Det vill inte läka. Du har blivit för mig som en sinande bäck, som vatten man inte kan lita på.19Därför säger HERREN: ”Om du vänder om ska jag återupprätta dig, och du får tjäna mig. Om du talar värdigt, inte ovärdigt, ska du få vara min talesman. Folk ska återvända till dig, men du får inte gå tillbaka till dem.20Jag ska göra dig till en mur för detta folk, till en befäst kopparmur. De ska anfalla dig men inte kunna besegra dig, för jag är med dig för att befria och rädda dig, säger HERREN.21Jag ska rädda dig ur de ondas makt och befria dig ur de grymmas grepp.”