1Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš.2Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.3Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.4Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.5Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.6Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.7Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.8Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.9Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.10Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním;aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.11Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.12Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?13Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?14S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?15Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje.16Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti.17Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.18K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?19Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá;20A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula.21Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?22Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,23Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,24Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.25K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?26Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.27Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?28Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?29On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.30Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,31Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.
1Trösta, trösta mitt folk, säger er Gud.2”Uppmuntra Jerusalem och säg att dess trältjänst är över, dess skuld är försonad, och HERREN har gett det dubbelt igen för alla dess synder.”3En röst ropar: ”Bana väg genom ödemarken för HERREN! Jämna en väg genom vildmarken för vår Gud!4Varje dal ska höjas, alla berg och höjder sänkas. Oländig mark ska jämnas och kullar bli till slätt.5HERRENS härlighet ska visa sig, och alla människor ska få se den.” HERREN har talat.6En röst säger: ”Förkunna!” Jag frågar: ”Vad ska jag förkunna?” ”Människan[1] är som gräset, och all hennes prakt är som ängsblomman.7Gräset torkar och blomman vissnar, när HERRENS vind blåser på dem. Ja, människorna är gräs.8Gräset torkar och blomman vissnar, men vår Guds ord består i evighet.”9Gå upp på ett högt berg, du Sion, som bringar glada nyheter, höj din röst, du som kommer med glädjebud, höj din röst, Jerusalem, ropa, var inte rädd! Tala om för städerna i Juda: ”Se, er Gud!”10Ja, Herren, HERREN kommer med kraft, och han ska regera med makt. Han har med sig sin lön, hans arbetslön går före honom.11Han vallar sin hjord som en herde. Lammen samlar han i sina armar och bär dem i sin famn, och varsamt leder han tackorna.12Vem kan mäta vattnen i sin kupade hand och himlarna med sina fingrar? Vem kan lägga jordens stoft i ett mått, och vem väger bergen och höjderna på en våg?13Vem kan granska HERRENS Ande? Vem kan ge honom råd?14Vem rådfrågar han för att få upplysning och undervisning om den rätta vägen? Vem kan ge honom kunskap och visa honom insiktens väg?15Folken är bara som en droppe i en spann, som damm i vågskålen. Han väger öar som om de var fint damm.16Libanons skogar räcker inte till ved, dess djur inte till brännoffer.17Folken på jorden är ingenting inför honom. I hans ögon betyder de ingenting.18Vem kan ni då likna Gud vid? Vad kan ni jämföra honom med?19Med en avgud som gjuts av en hantverkare och som guldsmeden drar över med guld och gör silverkedjor åt?[2]20Den fattige som inte kan ge ett sådant offer väljer ett stycke trä som inte ruttnar, och anlitar en skicklig hantverkare som ställer upp en avgudabild som inte faller omkull.21Förstår ni inte? Har ni inte hört? Har det inte berättats för er från början? Har ni inte insett det sedan jorden grundlades?22Han sitter högt ovanför jordens rund, och dess befolkning är som gräshoppor för honom. Han breder ut himlarna som en duk och spänner upp den som ett tält att bo i.23Han gör furstarna till intet och jordens domare till ingenting.24Knappt har de hunnit planteras, knappt sås, knappt slå rot, förrän han blåser på dem, och de vissnar och förs bort av stormvinden som agnar.25”Vem kan ni jämföra mig med? Vem är lik mig?” frågar den Helige.26Se upp mot himlen! Vem har skapat allt detta? Han leder stjärnornas skaror och kallar var och en av dem vid namn. Hans makt och styrka är så stor att inte en enda av dem fattas.27Hur kan du, Jakob, säga, och du, Israel, klaga: ”HERREN ser inte till mig, min Gud tar sig inte an min sak?”28Vet du inte, har du inte hört att HERREN är en evig Gud, som har skapat hela jorden? Han blir aldrig trött och svag. Ingen kan utforska hans förstånd.29Han ger kraft åt den trötte och styrka åt den svage.30Unga kan bli trötta och utmattade, och unga män kan falla.31Men de som hoppas på HERREN får ny kraft, de får vingar som örnar. De springer utan att bli trötta och vandrar utan att mattas.