1Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.2Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.3Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.4Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.5Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.6Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.7Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.8Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,9Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,10Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.11Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.12Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.13Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,14Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.15Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
1En bön av David. Hör, HERRE, min rättfärdiga sak! Hör min bön, lyssna! Min bön kommer inte från oärliga läppar.2Jag väntar på min rätt från dig, för du ser vad som är rätt.3Du prövar mitt innersta, du utforskar mig om natten, du granskar mig men finner inget. Jag vill inte tillåta någon överträdelse komma ur min mun,4som människor gör. Jag har hållit de ord som du talat, jag har hållit mig borta från män som brukar våld.[1]5Jag har hållit mina steg på dina vägar, mina fötter har inte stapplat.6Jag ropar till dig, för du svarar mig, Gud. Lyssna på mig, hör vad jag säger.7Visa din underbara nåd, du som med din starka hand räddar dem som tar sin tillflykt till dig undan sina motståndare.8Bevara mig som din ögonsten, göm mig under dina vingars skugga,9för de gudlösa som anfaller mig, mina dödsfiender som omger mig.10De har förhärdat sina hjärtan, de tar stora ord i sin mun.11De omringar oss överallt där vi går, med sin blick följer de mig för att slå mig till marken.[2]12Han är som ett lejon, ivrigt att slita sönder sitt byte, som unga lejon som ligger på lur.13Stå upp, HERRE, gå emot honom! Slå ner honom! Rädda mig från de onda med ditt svärd!14HERRE, rädda mig med din hand från sådana, från världens människor, som har fått sin del här i livet, vilkas buk du fyller med din rikedom, vilkas söner är många och kan samla rikedom åt sina barn.[3]15I rättfärdighet ska jag se ditt ansikte, det ska ge mig tröst och tillfredsställelse att få se din likhet när jag vaknar.