1Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.2Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.3A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:4Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
1Vid Babylons floder satt vi och grät, när vi tänkte på Sion.2Vi hängde upp våra harpor i pilträden,3för de som höll oss fångna bad oss sjunga, våra förtryckare[1] krävde glädjesånger av oss: ”Sjung för oss en sång från Sion!”4Men hur skulle vi kunna sjunga HERRENS sång i ett främmande land?5Om jag glömmer dig, Jerusalem, så låt min högra hand glömma att spela[2].6Låt min tunga fastna i gommen, om jag inte tänker på Jerusalem som min största glädje.7HERRE, tänk på Jerusalems dag, hur edoméerna ropade: ”Riv ner det! Jämna det med marken!”8Du Babylons dotter, du fördärvade, lycklig är den som får ge igen för allt du gjort oss.9Lycklig är den som tar dina spädbarn och krossar dem mot klipporna.