Žalm 107 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Das Danklied der Geretteten

1 Dankt dem HERRN, denn er ist gut zu uns, seine Liebe hört niemals auf! (Ž 118,1) 2 So sollen alle sprechen, die der HERR befreit hat! Er hat sie aus der Hand ihrer Bedränger gerettet 3 und aus fremden Ländern wieder heimgebracht, von Ost und West, von Nord und Süd.^[1] (Iz 43,5) 4 Die einen irrten umher in wegloser Wüste, fernab von jeder bewohnten Gegend. 5 Sie wurden gequält von Hunger und Durst und spürten, wie ihr Leben dahinschwand. 6 Sie schrien zum HERRN in ihrer Not, der rettete sie aus der Todesangst. (Ž 50,15) 7 Er brachte sie auf den richtigen Weg und ließ sie zu menschlichen Siedlungen finden. 8 Nun sollen sie dem HERRN danken für seine Güte, ihn preisen für ihre wunderbare Rettung! 9 Er hat den Verdurstenden zu trinken gegeben und den Hungernden reiche Nahrung verschafft. (L 1,53) 10 Andere hockten in finsteren Kerkern, gefangen in Elend und eisernen Ketten, ohne Hoffnung, die Sonne je wiederzusehen. 11 Sie hatten sich gegen Gott empört, die Weisungen des Höchsten in den Wind geschlagen. 12 Da zerbrach er ihren Trotz durch harte Schläge; sie lagen am Boden und niemand half ihnen auf. 13 Sie schrien zum HERRN in ihrer Not, der rettete sie aus der Todesangst. 14 Er holte sie aus dem finsteren Kerker und riss ihre Fesseln in Stücke. 15 Nun sollen sie dem HERRN danken für seine Güte, ihn preisen für ihre wunderbare Rettung! 16 Er hat die gepanzerten Türen zerschlagen, die eisernen Riegel hat er zerbrochen. 17 Andere waren so uneinsichtig, dass sie sich dem HERRN widersetzten; ihre Vergehen stürzten sie in schlimmes Unglück. 18 Sie ekelten sich vor jeder Speise, ihr Leben hing nur noch an einem Faden. 19 Sie schrien zum HERRN in ihrer Not, der rettete sie aus der Todesangst. 20 Er sprach ein Wort und sie waren geheilt; so bewahrte er sie vor dem Grab. 21 Nun sollen sie dem HERRN danken für seine Güte, ihn preisen für ihre wunderbare Rettung! 22 Sie sollen ihm danken mit Opfergaben und voll Freude verkünden, was er getan hat! 23 Andere wieder fuhren übers Meer und trieben Handel an vielen Küsten. 24 Sie erlebten voll Staunen, was der HERR kann und wie er die Elemente beherrscht. 25 Auf seinen Befehl erhob sich ein Sturm und haushoch türmten sich die Wellen. (Jon 1,4) 26 Ihr Schiff wurde zum Himmel hinaufgeschleudert und stürzte hinab in den gähnenden Abgrund. Sie vergingen vor Angst und Elend. 27 Wie Betrunkene schwankten und taumelten sie, sie waren mit ihrer Weisheit am Ende. (Př 23,34) 28 Sie schrien zum HERRN in ihrer Not, der rettete sie aus der Todesangst. 29 Er ließ den Sturm zur leichten Brise werden und die tobenden Wellen legten sich. (Ž 89,10) 30 Da wurde ihnen wieder leicht ums Herz und er brachte sie zum ersehnten Hafen. 31 Nun sollen sie dem HERRN danken für seine Güte, ihn preisen für ihre wunderbare Rettung! (Ž 22,23) 32 In der Gemeinde sollen sie davon erzählen, im Rat der Ältesten ihn dafür rühmen! 33 Gott kann Ströme versiegen lassen, wasserreiche Täler zu Steppen machen (Iz 42,15; Iz 50,2) 34 und fruchtbares Land zur salzigen Wüste, wenn die Bewohner das Recht nicht achten. 35 Er kann auch Wüsten zu Weiden machen und in Steppen Quellen aufbrechen lassen. (Iz 41,18) 36 Dort können die Ausgehungerten leben; sie bauen eine Stadt, in der sie wohnen. 37 Sie bestellen die Felder, legen Weinberge an und bringen reiche Ernte ein. 38 Gott schenkt ihnen Glück und Gelingen und sie bekommen viele Kinder, auch ihre Herden nehmen zu. – 39 Doch wenn sie immer geringer werden, gebeugt von Unglück und Unterdrückung, 40 dann bringt er die Vornehmen in Schande und lässt sie umherirren in wegloser Wüste. (Ž 75,8) 41 Die Armen aber befreit er aus der Not und lässt ihre Familien wachsen wie Herden. 42 Alle Rechtschaffenen werden es sehen und sich freuen; aber die Lästermäuler müssen verstummen. 43 Wer klug ist, achtet darauf und wird erkennen, wie gütig der HERR ist.