Žalm 105 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. 2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. 4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, 6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. 7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. 10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, 12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. 13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, 17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. 24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. 37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Gott hält sein Versprechen

1 Dankt dem HERRN! Macht seinen Namen überall bekannt; verkündet allen Völkern, was er getan hat! (Ž 96,3) 2 Singt und spielt zu seiner Ehre, ruft euch seine Wunder ins Gedächtnis! 3 Seid stolz auf ihn, den heiligen Gott! Seid voller Freude über ihn, ihr, die ihr nach ihm fragt! 4 Geht zum HERRN, denn er ist mächtig; sucht seine Nähe zu aller Zeit! (Ž 27,8) 5 Erinnert euch an seine machtvollen Taten, an seine Wunder und Gerichtsurteile, 6 ihr Nachfahren seines Dieners Abraham, ihr Nachkommen Jakobs, ihr seine Erwählten! 7 Er ist unser Gott, er, der HERR, seine Herrschaft umschließt die ganze Welt. 8 Niemals vergisst er seinen Bund mit uns, sein Versprechen gilt tausend Generationen. (Dt 7,9) 9 So hat er es Abraham zugesagt und es Isaak mit einem Schwur bestätigt. (Gn 15,18; Gn 26,3) 10 So hat er es Jakob fest versprochen, als ewigen Bund mit Israel. (Gn 28,13) 11 Er hat gesagt: »Ich gebe euch ganz Kanaan, ich teile es euch zu als Erbbesitz.« 12 Sie waren damals leicht zu zählen, nur eine Hand voll Leute waren sie, eingewanderte Fremde im Land. 13 Sie zogen von einem Volk zum andern, auf Wanderschaft in vieler Herren Länder. (Gn 12,10; Gn 20,1) 14 Doch Gott ließ sie von niemand unterdrücken, ihretwegen warnte er die Herrscher: 15 »Hände weg von meinen berufenen Dienern! Krümmt meinen Propheten kein Haar!« (Gn 20,7) 16 Als er den Hunger ins Land kommen ließ und kein Brot mehr zu finden war, (Gn 37,12; Gn 39,19; Gn 41,1) 17 da schickte er ihnen jemand voraus: Josef wurde als Sklave verkauft. 18 Man zwängte seine Füße in eiserne Fesseln, ein eiserner Ring umschloss seinen Hals, 19 bis dann seine Voraussage sich erfüllte und das Wort des HERRN seine Unschuld erwies. (Gn 39,11; Gn 40,9) 20 Der König befahl, seine Fesseln zu lösen; der Herrscher vieler Völker gab ihm die Freiheit. 21 Er vertraute ihm die Regierung an, die Verwaltung seines ganzen Eigentums, 22 damit er den Ministern Weisung erteilte und die königlichen Ratgeber Weisheit lehrte. 23 Dann kam Jakob nach Ägypten, Israel wurde Gast im Land der Nachkommen Hams. (Gn 47,5) 24 Der HERR ließ das Volk sehr zahlreich werden und mächtiger als seine Unterdrücker. (Ex 1,6) 25 So änderte er den Sinn der Ägypter: Sie begannen, die Israeliten zu hassen und Gottes Diener arglistig zu täuschen. 26 Er sandte Mose, seinen Vertrauten, und Aaron, den er ausgewählt hatte. (Ex 2,1) 27 Sie vollbrachten die Wunder, die er angekündigt hatte, seine Machterweise im Land der Hamiten. (Ex 7,1) 28 Er schickte die schwärzeste Finsternis – diesmal widersprachen Mose und Aaron ihm nicht.^[1] 29 Die Gewässer der Ägypter verwandelte er in Blut und ließ ihre Fische darin sterben. 30 Es wimmelte überall von Fröschen, sogar in den königlichen Gemächern. 31 Auf seinen Befehl kam das Ungeziefer, Schwärme von Mücken bedeckten Ägypten. 32 Statt Regen schickte er ihnen Hagel, im ganzen Land flammten Blitze. 33 Ihre Weinstöcke und Feigenbäume zerschlug er, er zerbrach alle Bäume in ihrem Gebiet. 34 Ein Befehl von ihm, und die Heuschrecken kamen in Riesenscharen ohne Zahl. 35 Die ließen keinen Grashalm stehen und fraßen alle Felder kahl. 36 Zuletzt erschlug er die Erstgeborenen, den Stolz der ägyptischen Familien. (Ex 12,29) 37 Dann führte er die Seinen aus dem Land, beladen mit Schätzen von Silber und Gold; niemand aus ihren Stämmen blieb zurück. (Ex 12,35) 38 Ganz Ägypten war froh über ihren Auszug, so groß war die Angst vor diesem Volk. 39 Durch eine Wolke schützte sie der HERR und Feuer erhellte für sie die Nacht. (Ex 13,21; Ex 14,19) 40 Als sie ihn baten, ließ er Wachteln kommen, mit Brot vom Himmel machte er sie satt. (Ex 16,13; Ex 16,31) 41 Er öffnete den Felsen und Wasser kam hervor, wie ein Strom ergoss es sich durch die Wüste. (Ex 17,3) 42 Das tat er wegen seines heiligen Versprechens, das er seinem Diener Abraham gegeben hatte. (Ž 105,9) 43 Als er sein erwähltes Volk befreite, da sangen und jubelten sie vor Freude. 44 Er gab ihnen die Länder anderer Völker, der Ertrag fremder Arbeit wurde ihr Besitz, (Jz 24,11) 45 damit sie nun seinen Anordnungen folgen und seinen Weisungen gehorchen. Preist den HERRN – Halleluja!