1Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.2Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,3Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.4Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.5V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.6Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.7Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,8Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.9Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.10A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,11Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?12Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.13Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.14Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.15Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.16Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.17Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.18Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.19Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,20Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.21Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,22Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.23A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.24Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.25Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.26Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.27Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.28Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Anfechtung durch Frevler und Erfahrung der Nähe Gottes
1Ein Psalm Asafs.
Fürwahr, Gott ist gut für Israel,
für alle, die reinen Herzens sind.2Ich aber - fast wären meine Füße gestrauchelt,
beinahe wären ausgeglitten meine Schritte. (Ž 37,1; Jr 12,1)3Denn ich habe mich über die Prahler ereifert,
als ich das Wohlergehen der Frevler sah: (Jb 21,7)4Sie leiden ja keine Qualen,
ihr Leib ist gesund und wohlgenährt.[1]5Sie kennen nicht die Mühsal der Sterblichen,
sind nicht geplagt wie andere Menschen.6Darum ist Hochmut ihr Halsschmuck,
wie ein Gewand umhüllt sie Gewalttat. (Ž 17,10)7Sie sehen kaum aus den Augen vor Fett,
ihr Herz läuft über von bösen Plänen. (Jb 15,27; Jr 5,28)8Sie höhnen und reden Böses,
Unterdrückung reden sie von oben herab.9Sie reißen ihr Maul bis zum Himmel auf
und lassen auf Erden ihrer Zunge freien Lauf.10Darum wendet sich das Volk ihnen zu,
das Wasser ihrer Worte schlürfen sie gierig.[2]11Sie sagen: Wie sollte Gott davon wissen?
Gibt es Wissen beim Höchsten? (Ž 10,11)12Siehe, so sind die Frevler:
Immer im Glück, häufen sie Reichtum auf Reichtum. (Ž 17,14)13Fürwahr, umsonst bewahrte ich lauter mein Herz
und wusch meine Hände in Unschuld. (Ž 26,6; Mal 3,14)14Und doch war ich alle Tage geplagt
und wurde jeden Morgen gezüchtigt. (Jb 7,18)15Hätte ich gesagt: Ich will reden wie sie,
siehe, ich hätte das Geschlecht deiner Kinder verraten.16Ich dachte nach, um dies zu begreifen,
Mühsal war es in meinen Augen,17bis ich eintrat in Gottes Heiligtum
und einsah, wie es mit ihnen zu Ende geht.18Fürwahr, du stellst sie auf schlüpfrigen Grund,
du lässt sie in Täuschungen fallen.19Wie werden sie in einem Augenblick zum Entsetzen,
werden dahingerafft, nehmen ein Ende mit Schrecken. (Ž 49,15)20Wie einen Traum, nach dem Erwachen, mein Herr,
verachtest du ihr Schattengebilde, wenn du aufstehst.[3] (Jb 20,8)21Ja, mein Herz war bitter
und Schmerz bohrte mir in den Nieren.22Ich war ein Tor ohne Einsicht,
wie Vieh bin ich gewesen bei dir;23aber ich bin doch beständig bei dir,
du hast meine Rechte ergriffen. (Ž 121,5; Ř 8,35)24Du leitest mich nach deinem Ratschluss,
danach nimmst du mich auf in Herrlichkeit. (Ž 16,10; Ž 49,16)25Wen habe ich im Himmel außer dir?
Neben dir erfreut mich nichts auf Erden.[4]26Mag mein Fleisch und mein Herz vergehen,
Fels meines Herzens und mein Anteil ist Gott auf ewig. (Nu 18,20; Dt 10,9; Ž 142,6; Pl 3,24)27Denn siehe: Die fern sind von dir, gehen zugrunde,
du vernichtest alle, die dich treulos verlassen.28Ich aber - Gott nahe zu sein, ist gut für mich, /
ich habe GOTT, den Herrn, zu meiner Zuflucht gemacht.
Ich will erzählen von all deinen Taten.