1Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.2Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,3Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,4(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,5A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.6Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.7Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.8Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.9Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.10Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.11Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]
1Ein Psalm Davids. Als er in der Wüste Juda war. (1S 23,14)2Gott, mein Gott bist du, dich suche ich,
es dürstet nach dir meine Seele.
Nach dir schmachtet mein Fleisch
wie dürres, lechzendes Land ohne Wasser. (Ž 42,2)3Darum halte ich Ausschau nach dir im Heiligtum,
zu sehen deine Macht und Herrlichkeit. (Ž 26,8)4Denn deine Huld ist besser als das Leben.
Meine Lippen werden dich rühmen.5So preise ich dich in meinem Leben,
in deinem Namen erhebe ich meine Hände.6Wie an Fett und Mark wird satt meine Seele,
mein Mund lobt dich mit jubelnden Lippen. (Ž 23,5; Ž 43,4)7Ich gedenke deiner auf meinem Lager
und sinne über dich nach, wenn ich wache. (Ž 119,148; Iz 26,9)8Ja, du wurdest meine Hilfe,
ich juble im Schatten deiner Flügel. (Ž 17,7)9Meine Seele hängt an dir,
fest hält mich deine Rechte.10Die mir nach dem Leben trachten, um mich zu vernichten,
sie müssen hinabfahren in die Tiefen der Erde.11Man gibt sie preis der Gewalt des Schwerts,
sie werden den Schakalen zur Beute.12Der König aber freue sich an Gott! /
Wer bei ihm schwört, darf sich rühmen.
Doch allen Lügnern wird der Mund verschlossen. (Ž 21,2; Ž 107,42)