1Přednímu z kantorů, žalm Davidův.2Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.3Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,4Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.5Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.6Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?7Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.8Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.9A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.10I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]
1Für den Chormeister. Ein Psalm Davids.2Höre, Gott, mein lautes Klagen,
schütze mein Leben vor dem Schrecken des Feindes!3Verbirg mich vor der Schar der Bösen,
vor dem Toben derer, die Unrecht tun![1]4Sie schärfen ihre Zunge wie ein Schwert,
schießen giftige Worte wie Pfeile, (Ž 55,22)5um einen Untadeligen von ihrem Versteck aus zu treffen.
Sie schießen auf ihn, plötzlich und ohne Scheu. (Ž 11,2)6Sie sind fest entschlossen zum Bösen. /
Sie reden davon, Fallen zu stellen,
sie sagten: Wer kann uns sehen?[2] (Ž 10,11; Př 1,11)7Sie planen Bosheit: Wir haben es erreicht!/
Der Plan ist gut geplant!
Das Innere eines Menschen und sein Herz - sie sind ein Abgrund!8Da trifft sie Gott mit Pfeilen,
sie werden jählings verwundet.9Ihre eigene Zunge bringt sie zu Fall.
Alle, die es sehen, schütteln den Kopf.[3]10Da fürchteten sich alle Menschen, /
sie verkündeten Gottes Taten,
sie verstanden sein Wirken.11Der Gerechte freut sich am HERRN /
und hat sich bei ihm geborgen.
Alle, die redlichen Herzens sind, werden sich rühmen.