1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
1Für den Chormeister. Von David. Ein Psalm.
HERR, du hast mich erforscht und kennst mich. / (Ž 33,15; Ž 44,22; Jr 12,3)2Ob ich sitze oder stehe, du kennst es.
Du durchschaust meine Gedanken von fern. (2Kr 19,27; Jb 31,4)3Ob ich gehe oder ruhe, du hast es gemessen.
Du bist vertraut mit all meinen Wegen.4Ja, noch nicht ist das Wort auf meiner Zunge,
siehe, HERR, da hast du es schon völlig erkannt.5Von hinten und von vorn hast du mich umschlossen,
hast auf mich deine Hand gelegt. (Jb 1,10)6Zu wunderbar ist für mich dieses Wissen,
zu hoch, ich kann es nicht begreifen. (Ž 92,6; Ž 131,1; Ř 11,33)7Wohin kann ich gehen vor deinem Geist,
wohin vor deinem Angesicht fliehen? (Jb 23,8; Jr 23,23; Am 9,2; Sír 16,17)8Wenn ich hinaufstiege zum Himmel - dort bist du;
wenn ich mich lagerte in der Unterwelt - siehe, da bist du. (Jb 11,8)9Nähme ich die Flügel des Morgenrots,
ließe ich mich nieder am Ende des Meeres, (Jon 1,3)10auch dort würde deine Hand mich leiten
und deine Rechte mich ergreifen.11Würde ich sagen: Finsternis soll mich verschlingen
und das Licht um mich soll Nacht sein! (Jb 26,6; Jb 34,22; Da 2,22)12Auch die Finsternis ist nicht finster vor dir, /
die Nacht leuchtet wie der Tag,
wie das Licht wird die Finsternis.13Du selbst hast mein Innerstes geschaffen,
hast mich gewoben im Schoß meiner Mutter. (Jb 10,8; Mdr 7,1)14Ich danke dir, dass ich so staunenswert und wunderbar gestaltet bin.
Ich weiß es genau: Wunderbar sind deine Werke.15Dir waren meine Glieder nicht verborgen,/
als ich gemacht wurde im Verborgenen,
gewirkt in den Tiefen der Erde. (Jb 1,21)16Als ich noch gestaltlos war,
sahen mich bereits deine Augen.
In deinem Buch sind sie alle verzeichnet: die Tage,
die schon geformt waren, als noch keiner von ihnen da war. (Jb 14,5; Ž 69,29)17Wie kostbar sind mir deine Gedanken, Gott!
Wie gewaltig ist ihre Summe! (Jb 11,7; Ž 92,6)18Wollte ich sie zählen, sie sind zahlreicher als der Sand.
Ich erwache und noch immer bin ich bei dir. (Ž 40,6; Sír 18,5)19Wolltest du, Gott, doch den Frevler töten!
Ihr blutgierigen Menschen, weicht von mir! (Ž 119,115)20Sie nennen dich in böser Absicht,
deine Feinde missbrauchen deinen Namen.21Sollen mir nicht verhasst sein, HERR, die dich hassen,
soll ich die nicht verabscheuen, die sich gegen dich erheben?22Ganz und gar sind sie mir verhasst,
auch mir wurden sie zu Feinden.23Erforsche mich, Gott, und erkenne mein Herz,
prüfe mich und erkenne meine Gedanken! (Ž 17,3; Ž 26,2)24Sieh doch, ob ich auf dem Weg der Götzen bin,
leite mich auf dem Weg der Ewigkeit! (Ž 25,4)