1Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.2Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.3Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.4Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.5A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,6A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.7Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.8Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.
1Von David.
Ich will dir danken mit meinem ganzen Herzen,
vor Göttern will ich dir singen und spielen. (Ž 7,18; Ž 9,2; Ž 111,1)2Ich will mich niederwerfen zu deinem heiligen Tempel hin, /
will deinem Namen danken für deine Huld und für deine Treue.
Denn du hast dein Wort größer gemacht als deinen ganzen Namen. (Ž 5,8; Da 6,11)3Am Tag, da ich rief, gabst du mir Antwort,
du weckst Kraft in meiner Seele.[1]4Dir, HERR, sollen alle Könige der Erde danken,
wenn sie die Worte deines Munds hören. (Ž 68,33; Iz 2,3)5Sie sollen singen auf den Wegen des HERRN
Die Herrlichkeit des HERRN ist gewaltig.6Erhaben ist der HERR, doch er schaut auf den Niedrigen,
in der Höhe ist er, doch er erkennt von ferne. (Iz 57,15; L 1,51)7Muss ich auch gehen inmitten der Drangsal,
du erhältst mich am Leben trotz der Wut meiner Feinde.
Du streckst deine Hand aus,
deine Rechte hilft mir. (Ž 23,4)8Der HERR wird es für mich vollenden. /
HERR, deine Huld währt ewig.
Lass nicht ab von den Werken deiner Hände!