1Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.2Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.3Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.4Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:5Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.6Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.7Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.8Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.9A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.10Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.11Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.12Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.13Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]
1To the choirmaster: to Jeduthun. A Psalm of David. I said, “I will guard my ways, that I may not sin with my tongue; I will guard my mouth with a muzzle, so long as the wicked are in my presence.” (1Kr 2,4; 2Kr 10,31; 1Pa 16,41; 1Pa 25,1; Jb 2,10; Ž 34,13; Ž 62,1; Ž 77,1)2I was mute and silent; I held my peace to no avail, and my distress grew worse. (Jb 40,4; Ž 38,13; Ž 39,9)3My heart became hot within me. As I mused, the fire burned; then I spoke with my tongue: (Jb 32,18; Jr 20,9; L 24,32)4“O Lord, make me know my end and what is the measure of my days; let me know how fleeting I am! (Ž 90,12)5Behold, you have made my days a few handbreadths, and my lifetime is as nothing before you. Surely all mankind stands as a mere breath! (Jb 14,2; Ž 39,11; Ž 89,47; Ž 90,4)6Surely a man goes about as a shadow! Surely for nothing[1] they are in turmoil; man heaps up wealth and does not know who will gather! (Jb 27,16; Ž 49,10; Kaz 2,18; Kaz 2,21; Kaz 2,26; Jr 17,11; L 12,20; 1K 7,31; Jk 4,14)7“And now, O Lord, for what do I wait? My hope is in you. (Ž 38,15)8Deliver me from all my transgressions. Do not make me the scorn of the fool! (Ž 44,13)9I am mute; I do not open my mouth, for it is you who have done it. (2S 16,10; Jb 2,10; Ž 39,2)10Remove your stroke from me; I am spent by the hostility of your hand. (Jb 9,34; Jb 13,21)11When you discipline a man with rebukes for sin, you consume like a moth what is dear to him; surely all mankind is a mere breath! (Jb 13,28; Ž 39,5; Ž 49,14; Ž 80,16; Iz 50,9)12“Hear my prayer, O Lord, and give ear to my cry; hold not your peace at my tears! For I am a sojourner with you, a guest, like all my fathers. (Gn 47,9; Lv 25,23; 1Pa 29,15; Ž 102,1; Ž 119,19; Žd 11,13; 1P 2,11)13Look away from me, that I may smile again, before I depart and am no more!” (Jb 7,8; Jb 7,19; Jb 10,21; Jb 14,10; Jb 20,9)