Přísloví 7 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe. 2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. 3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. 4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj, 5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí. 6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, 7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. 8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, 9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. 10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, 11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její, 12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící. 13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu: 14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj. 15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě. 16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými, 17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí. 18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. 19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou. 20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého. 21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej. 22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl. 23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest. 24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých. 25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích. 26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní. 27 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Ještě o cizí ženě

1 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. 2 Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka. 3 Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce. 4 Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svou příbuznou, 5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi. 6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu 7 a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum. 8 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu 9 na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční. 10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem. 11 Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání. 12 Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí. 13 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne: 14 „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby. 15 Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla. 16 Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla. 17 Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí. 18 Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním. 19 Muž není doma, odešel na dalekou cestu. 20 Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“ 21 Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. 22 Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, 23 než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život. 24 Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst. 25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést. 26 Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni. 27 Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Jako vůl na porážku

1 Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj. 2 Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. 3 Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce. 4 Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou. 5 Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou. 6 Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel. 7 Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel. 8 Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil. 9 Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma. 10 Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost. 11 Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají. 12 Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť. 13 Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá: 14 „Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila. 15 To proto jsem ti naproti vyšla, sháněla jsem tě, a už tě mám. 16 Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských. 17 Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí. 18 Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním! 19 Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko; 20 měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!“ 21 Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala. 22 Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen,^[1] když se vrhá do pasti, 23 než padne skolen střelou do slabin. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život! 24 Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky. 25 Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej. 26 Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet! 27 Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Mein Sohn, achte auf meine Worte, / meine Gebote verwahre bei dir! 2 Bewahre meine Gebote, damit du am Leben bleibst, / hüte meine Unterweisung wie deinen Augapfel! 3 Binde sie dir an die Finger, / schreib sie auf die Tafel deines Herzens! (Dt 6,8) 4 Sag zur Weisheit: Du bist meine Schwester! / und nenne die Klugheit deine Freundin! 5 Sie bewahrt dich vor der fremden Frau, / vor der Fremden, die ihre Worte glatt macht. (Př 2,16; Př 6,24) 6 Vom Fenster meines Hauses, / durch das Gitter, habe ich ausgeschaut; 7 da sah ich bei den Unerfahrenen, / da bemerkte ich bei den Burschen / einen jungen Mann ohne Verstand: 8 Er ging über die Straße nahe ihrer Ecke / und nahm den Weg zu ihrem Haus, 9 als der Tag sich neigte, in der Abenddämmerung, / um die Zeit, da es dunkel wird und die Nacht kommt. 10 Da! Eine Frau kommt auf ihn zu, / im Kleid der Dirnen, mit listiger Absicht; 11 voll Leidenschaft ist sie und unbändig, / ihre Füße blieben nicht mehr im Haus; (Př 9,13) 12 bald auf den Gassen, bald auf den Plätzen, / an allen Straßenecken lauert sie. 13 Nun packt sie ihn, küsst ihn, / sagt zu ihm mit keckem Gesicht: 14 Ich war zu Heilsopfern verpflichtet / und heute erfüllte ich meine Gelübde. (Lv 7,15) 15 Darum bin ich ausgegangen, dir entgegen, / ich habe dich gesucht und gefunden. 16 Ich habe Decken über mein Bett gebreitet, / bunte Tücher aus ägyptischem Leinen; 17 ich habe mein Lager besprengt / mit Myrrhe, Aloe und Zimt. 18 Komm, wir wollen bis zum Morgen in Liebe schwelgen, / wir wollen die Liebeslust kosten. 19 Denn der Mann ist nicht zu Hause, / er ist auf Reisen, weit fort. 20 Den Geldbeutel hat er mitgenommen, / erst am Vollmondstag kehrt er heim. 21 So macht sie ihn willig mit viel Überredung, / mit schmeichelnden Lippen verführt sie ihn. (Př 2,16) 22 Sofort folgt er ihr, / wie ein Ochse, den man zum Schlachten führt, / wie ein Hirsch, den das Fangseil umschlingt,^[1] 23 bis ein Pfeil ihm die Leber zerreißt; / wie ein Vogel, der in das Netz fliegt / und nicht merkt, dass es um sein Leben geht. (Př 1,17) 24 Darum, ihr Söhne, hört auf mich, / achtet auf meine Reden! 25 Dein Herz schweife nicht ab auf ihre Wege, / verirre dich nicht auf ihre Pfade! 26 Denn zahlreich sind die Erschlagenen, die sie gefällt hat; / viele sind es, die sie getötet hat; 27 ihr Haus ist ein Weg zur Unterwelt, / er führt zu den Kammern des Todes. (Př 5,5; Př 9,18)

English Standard Version

od Crossway

Warning Against the Adulteress

1 My son, keep my words and treasure up my commandments with you; (Př 2,1) 2 keep my commandments and live; keep my teaching as the apple of your eye; (Dt 32,10; Př 4,4) 3 bind them on your fingers; write them on the tablet of your heart. (Př 3,3) 4 Say to wisdom, “You are my sister,” and call insight your intimate friend, 5 to keep you from the forbidden^[1] woman, from the adulteress^[2] with her smooth words. (Př 2,16) 6 For at the window of my house I have looked out through my lattice, (Sd 5,28) 7 and I have seen among the simple, I have perceived among the youths, a young man lacking sense, (Př 1,4; Př 6,32) 8 passing along the street near her corner, taking the road to her house (Př 7,12) 9 in the twilight, in the evening, at the time of night and darkness. (Jb 24,15; Př 20,20) 10 And behold, the woman meets him, dressed as a prostitute, wily of heart.^[3] (Gn 38,14) 11 She is loud and wayward; her feet do not stay at home; (Př 9,13; Oz 4,16; 1Tm 5,13; Tt 2,5)

Př 9,13Oz 4,161Tm 5,13Tt 2,5

12 now in the street, now in the market, and at every corner she lies in wait. (Př 7,8; Př 23,28) 13 She seizes him and kisses him, and with bold face she says to him, (Př 21,29) 14 “I had to offer sacrifices,^[4] and today I have paid my vows; (Lv 7,11; Ž 50,14) 15 so now I have come out to meet you, to seek you eagerly, and I have found you. 16 I have spread my couch with coverings, colored linens from Egyptian linen; (Př 31,22; Iz 19,9) 17 I have perfumed my bed with myrrh, aloes, and cinnamon. (Ex 30,23; Ž 45,8) 18 Come, let us take our fill of love till morning; let us delight ourselves with love. 19 For my husband is not at home; he has gone on a long journey; (Mt 20,11) 20 he took a bag of money with him; at full moon he will come home.” 21 With much seductive speech she persuades him; with her smooth talk she compels him. (Ž 12,2; Př 5,3; Př 6,24) 22 All at once he follows her, as an ox goes to the slaughter, or as a stag is caught fast^[5] 23 till an arrow pierces its liver; as a bird rushes into a snare; he does not know that it will cost him his life. (Kaz 9,12) 24 And now, O sons, listen to me, and be attentive to the words of my mouth. (Př 4,1) 25 Let not your heart turn aside to her ways; do not stray into her paths, 26 for many a victim has she laid low, and all her slain are a mighty throng. (Neh 13,26) 27 Her house is the way to Sheol, going down to the chambers of death. (Př 2,18; Př 5,5; Př 9,18)

King James Version

1 My son, keep my words, and lay up my commandments with thee. 2 Keep my commandments, and live; and my law as the apple of thine eye. 3 Bind them upon thy fingers, write them upon the table of thine heart. 4 Say unto wisdom, Thou art my sister; and call understanding thy kinswoman: 5 That they may keep thee from the strange woman, from the stranger which flattereth with her words. 6 For at the window of my house I looked through my casement, 7 And beheld among the simple ones, I discerned among the youths, a young man void of understanding, 8 Passing through the street near her corner; and he went the way to her house, 9 In the twilight, in the evening, in the black and dark night: 10 And, behold, there met him a woman with the attire of an harlot, and subtil of heart. 11 (She is loud and stubborn; her feet abide not in her house: 12 Now is she without, now in the streets, and lieth in wait at every corner.) 13 So she caught him, and kissed him, and with an impudent face said unto him, 14 I have peace offerings with me; this day have I payed my vows. 15 Therefore came I forth to meet thee, diligently to seek thy face, and I have found thee. 16 I have decked my bed with coverings of tapestry, with carved works , with fine linen of Egypt. 17 I have perfumed my bed with myrrh, aloes, and cinnamon. 18 Come, let us take our fill of love until the morning: let us solace ourselves with loves. 19 For the goodman is not at home, he is gone a long journey: 20 He hath taken a bag of money with him, and will come home at the day appointed. 21 With her much fair speech she caused him to yield, with the flattering of her lips she forced him. 22 He goeth after her straightway, as an ox goeth to the slaughter, or as a fool to the correction of the stocks; 23 Till a dart strike through his liver; as a bird hasteth to the snare, and knoweth not that it is for his life. 24 Hearken unto me now therefore, O ye children, and attend to the words of my mouth. 25 Let not thine heart decline to her ways, go not astray in her paths. 26 For she hath cast down many wounded: yea, many strong men have been slain by her. 27 Her house is the way to hell, going down to the chambers of death.