1Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?2Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,3U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:4Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.5Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.6Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.7Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.8Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.9Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.10Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.11Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.12Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.13Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.14Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.15Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.16Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.17Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.18Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.19Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.20Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,21Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.22Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.23Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.24Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.25Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;26Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.27Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;28Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;29Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:30Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;31Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.32A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.33Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.34Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.35Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.36Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
— Moudrost byla při stvoření
22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
1Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas?2Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává.3Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam:4„Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.5Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu!6Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.7Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví.8Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.9Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání.10Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato.11Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná!12Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám.13Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.14U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám!15S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují.16S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.[1]17Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.18Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt.19Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší.20Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám,21abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila!22Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem.23Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět.24Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny.25Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila,26ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach.27Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil,28oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly.29Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval,30po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám.31Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!32Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest!33Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní.34Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí!35Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.36Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“
Přísloví 8
Einheitsübersetzung 2016
od Katholisches Bibelwerk1Ruft nicht die Weisheit, / erhebt nicht die Klugheit ihre Stimme? (Př 1,20; Sír 24,1)2Oben auf den Höhen, auf der Straße, / an der Kreuzung der Wege steht sie;3neben den Toren, wo die Stadt beginnt, / am Zugang zu den Häusern ruft sie laut:4Euch, ihr Leute, lade ich ein, / meine Stimme ergeht an alle Menschen:5Ihr Unerfahrenen, werdet klug, / ihr Törichten, nehmt Vernunft an!6Hört her! Aufrichtig rede ich. / Redlichkeit ist, was meine Lippen öffnet.7Die Wahrheit spricht meine Zunge, / Unrechtes ist meinen Lippen ein Gräuel.8Alle Worte meines Mundes sind gerecht, / keines von ihnen ist hinterhältig und falsch.9Für den Verständigen sind sie alle klar / und richtig für den, der Erkenntnis fand.10Nehmt lieber meine Unterweisung an als Silber, / lieber Verständnis als erlesenes Gold!11Ja, Weisheit übertrifft die Perlen an Wert, / keine kostbaren Steine kommen ihr gleich. (Př 3,15)12Ich, die Weisheit, verweile bei der Klugheit, / ich entdecke umsichtige Erkenntnis.13Furcht des HERRN verlangt, Böses zu hassen. / Hochmut und Hoffart, schlechte Taten / und einen verlogenen Mund hasse ich.14Bei mir ist Rat und Hilfe; / ich bin die Einsicht, bei mir ist Macht.15Durch mich regieren die Könige / und entscheiden die Machthaber, wie es Recht ist;16durch mich versehen die Herrscher ihr Amt, / die Vornehmen und alle Verwalter des Rechts. (Mdr 6,20)17Ich liebe alle, die mich lieben, / und wer mich sucht, der wird mich finden. (Iz 55,6)18Reichtum und Ehre sind bei mir, / angesehener Besitz und Gerechtigkeit; (Mdr 8,5)19meine Frucht ist besser als Gold und Feingold, / mein Nutzen übertrifft wertvolles Silber.20Ich gehe auf dem Weg der Gerechtigkeit, / mitten auf den Pfaden des Rechts,21um denen, die mich lieben, Gaben zu verleihen / und ihre Schatzkammern zu füllen.22Der HERR hat mich geschaffen als Anfang seines Weges, / vor seinen Werken in der Urzeit;[1] (Jb 28,23; Mdr 6,22; Mdr 7,22)23in frühester Zeit wurde ich gebildet, / am Anfang, beim Ursprung der Erde.24Als die Urmeere noch nicht waren, wurde ich geboren, / als es die Quellen noch nicht gab, die wasserreichen.25Ehe die Berge eingesenkt wurden, / vor den Hügeln wurde ich geboren.26Noch hatte er die Erde nicht gemacht und die Fluren / und alle Schollen des Festlands.27Als er den Himmel baute, war ich dabei, / als er den Erdkreis abmaß über den Wassern,28als er droben die Wolken befestigte / und Quellen strömen ließ aus dem Urmeer,29als er dem Meer sein Gesetz gab / und die Wasser nicht seinen Befehl übertreten durften, / als er die Fundamente der Erde abmaß,30da war ich als geliebtes Kind bei ihm. / Ich war seine Freude Tag für Tag / und spielte vor ihm allezeit.[2] (Mdr 7,21; Mdr 8,6)31Ich spielte auf seinem Erdenrund / und meine Freude war es, bei den Menschen zu sein.32Nun, ihr Kinder, hört auf mich! / Selig, die auf meine Wege achten.33Hört die Mahnung und werdet weise, / lehnt sie nicht ab!34Selig der Mensch, der auf mich hört, / der Tag für Tag an meinen Toren wacht / und meine Türpfosten hütet.35Wer mich findet, findet Leben / und erlangt das Gefallen des HERRN. (Př 18,22)36Doch wer mich verfehlt, der schadet sich selbst; / alle, die mich hassen, lieben den Tod.
1Does not wisdom call? Does not understanding raise her voice? (Jb 28,12; Př 1,20)2On the heights beside the way, at the crossroads she takes her stand; (Př 9,3; Př 9,14)3beside the gates in front of the town, at the entrance of the portals she cries aloud: (Jb 29,7; Př 1,21)4“To you, O men, I call, and my cry is to the children of man. (Ž 49,1)5O simple ones, learn prudence; O fools, learn sense. (Př 1,4; Př 1,22; Př 8,12)6Hear, for I will speak noble things, and from my lips will come what is right, (Př 22,20; Př 23,16)7for my mouth will utter truth; wickedness is an abomination to my lips. (Ž 37,30)8All the words of my mouth are righteous; there is nothing twisted or crooked in them. (Dt 32,5)9They are all straight to him who understands, and right to those who find knowledge. (Př 14,6; 1K 2,10)10Take my instruction instead of silver, and knowledge rather than choice gold, (Ž 119,72; Ž 119,127; Př 3,14; Př 8,19)11for wisdom is better than jewels, and all that you may desire cannot compare with her. (Jb 28,12; Př 3,15; Př 16,16)12“I, wisdom, dwell with prudence, and I find knowledge and discretion. (Př 1,4)13The fear of the Lord is hatred of evil. Pride and arrogance and the way of evil and perverted speech I hate. (Ž 97,10; Př 2,12; Př 4,24; Př 6,17; Př 16,5; Př 16,6)14I have counsel and sound wisdom; I have insight; I have strength. (Ž 89,19; Př 2,7; Kaz 7,19; Iz 9,6; Iz 11,2)15By me kings reign, and rulers decree what is just; (Da 2,21; Ř 13,1; Zj 19,16)16by me princes rule, and nobles, all who govern justly.[1]17I love those who love me, and those who seek me diligently find me. (1S 2,30; Ž 91,14; Př 1,28; J 14,21; Jk 1,5)18Riches and honor are with me, enduring wealth and righteousness. (Ž 112,3; Př 3,16; Mt 6,33; L 16,11; Ef 3,8)19My fruit is better than gold, even fine gold, and my yield than choice silver. (Př 3,14; Př 8,10; Př 10,20)20I walk in the way of righteousness, in the paths of justice,21granting an inheritance to those who love me, and filling their treasuries.22“The Lord possessed[2] me at the beginning of his work,[3] the first of his acts of old. (Gn 14,19; Gn 14,22; Jb 28,25; Ž 93,2; Ž 104,24; Ž 136,5)23Ages ago I was set up, at the first, before the beginning of the earth. (Ž 2,6; J 17,5)24When there were no depths I was brought forth, when there were no springs abounding with water. (Gn 1,2; Jb 15,7; Ž 51,5; Př 3,20; Př 8,27)25Before the mountains had been shaped, before the hills, I was brought forth, (Jb 38,6; Ž 90,2)26before he had made the earth with its fields, or the first of the dust of the world.27When he established the heavens, I was there; when he drew a circle on the face of the deep, (Jb 26,10; Př 3,19)28when he made firm the skies above, when he established[4] the fountains of the deep, (Gn 1,6)29when he assigned to the sea its limit, so that the waters might not transgress his command, when he marked out the foundations of the earth, (Gn 1,9; Jb 26,10; Ž 104,5)30then I was beside him, like a master workman, and I was daily his[5] delight, rejoicing before him always, (Ž 16,3; Za 13,7; Mt 3,17; J 1,1)31rejoicing in his inhabited world and delighting in the children of man. (Gn 1,31; Ž 104,31; Iz 45,18)32“And now, O sons, listen to me: blessed are those who keep my ways. (Ž 119,1; Ž 128,1; Př 5,7; Př 7,24; L 11,28; 1J 3,1)33Hear instruction and be wise, and do not neglect it. (Př 4,1)34Blessed is the one who listens to me, watching daily at my gates, waiting beside my doors. (Př 3,13)35For whoever finds me finds life and obtains favor from the Lord, (Př 3,18; Př 4,22; Př 12,2; Př 18,22; J 1,4; J 17,3)36but he who fails to find me injures himself; all who hate me love death.” (Př 12,1; Př 15,32; Př 20,2; Př 21,6; Př 29,24)
Přísloví 8
King James Version
1Doth not wisdom cry? and understanding put forth her voice?2She standeth in the top of high places, by the way in the places of the paths.3She crieth at the gates, at the entry of the city, at the coming in at the doors.4Unto you, O men, I call; and my voice is to the sons of man.5O ye simple, understand wisdom: and, ye fools, be ye of an understanding heart.6Hear; for I will speak of excellent things; and the opening of my lips shall be right things.7For my mouth shall speak truth; and wickedness is an abomination to my lips.8All the words of my mouth are in righteousness; there is nothing froward or perverse in them.9They are all plain to him that understandeth, and right to them that find knowledge.10Receive my instruction, and not silver; and knowledge rather than choice gold.11For wisdom is better than rubies; and all the things that may be desired are not to be compared to it.12I wisdom dwell with prudence, and find out knowledge of witty inventions.13The fear of the LORD is to hate evil: pride, and arrogancy, and the evil way, and the froward mouth, do I hate.14Counsel is mine, and sound wisdom: I am understanding; I have strength.15By me kings reign, and princes decree justice.16By me princes rule, and nobles, even all the judges of the earth.17I love them that love me; and those that seek me early shall find me.18Riches and honour are with me; yea , durable riches and righteousness.19My fruit is better than gold, yea, than fine gold; and my revenue than choice silver.20I lead in the way of righteousness, in the midst of the paths of judgment:21That I may cause those that love me to inherit substance; and I will fill their treasures.22The LORD possessed me in the beginning of his way, before his works of old.23I was set up from everlasting, from the beginning, or ever the earth was.24When there were no depths, I was brought forth; when there were no fountains abounding with water.25Before the mountains were settled, before the hills was I brought forth:26While as yet he had not made the earth, nor the fields, nor the highest part of the dust of the world.27When he prepared the heavens, I was there: when he set a compass upon the face of the depth:28When he established the clouds above: when he strengthened the fountains of the deep:29When he gave to the sea his decree, that the waters should not pass his commandment: when he appointed the foundations of the earth:30Then I was by him, as one brought up with him : and I was daily his delight, rejoicing always before him;31Rejoicing in the habitable part of his earth; and my delights were with the sons of men.32Now therefore hearken unto me, O ye children: for blessed are they that keep my ways.33Hear instruction, and be wise, and refuse it not.34Blessed is the man that heareth me, watching daily at my gates, waiting at the posts of my doors.35For whoso findeth me findeth life, and shall obtain favour of the LORD.36But he that sinneth against me wrongeth his own soul: all they that hate me love death.