Přísloví 5 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, 2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. 3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. 4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. 5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. 19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. 20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

VAROVÁNÍ A VÝSTRAHY - — Před cizí ženou

1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, 2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty. 3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej, 4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. 5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. 6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam. 7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. 8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, 9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, 10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí. 11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. 12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? 13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům. 14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“ 15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. 16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? 17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. 18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, 19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. 20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? 21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. 22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. 23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Rty svůdkyně

1 Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům; 2 tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění: 3 Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej, 4 pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne. 5 Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel. 6 O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam. 7 Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků! 8 Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit! 9 Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš. 10 Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího. 11 Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno: 12 „Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé! 13 Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál! 14 Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“

Pij vodu z vlastní studny

15 Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice. 16 Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé? 17 Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech. 18 Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj! 19 Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj! 20 Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně? 21 Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje. 22 Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne. 23 Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Mein Sohn, merke auf meine Weisheit, / neige meiner Einsicht dein Ohr zu, 2 damit du Besonnenheit bewahrst / und deine Lippen auf Klugheit achten! 3 Denn die Lippen der fremden Frau triefen von Honig, / glatter als Öl ist ihr Gaumen. (Př 7,1; Sír 26,9) 4 Doch zuletzt ist sie bitter wie Wermut, / scharf wie ein zweischneidiges Schwert. 5 Ihre Füße steigen zum Tod hinab, / ihre Schritte gehen der Unterwelt zu. (Př 2,18) 6 Den Pfad zum Leben verfehlt sie, / ihre Wege schwanken und sie merkt es nicht. 7 Nun denn, ihr Söhne, hört auf mich, / weicht nicht ab von den Worten, die mein Mund spricht! 8 Halte deinen Weg von ihr fern, / komm ihrer Haustür nicht nahe! 9 Sonst schenkst du anderen deinen Glanz, / deine Jahre einem Rücksichtslosen; 10 sonst sättigen sich Fremde an deinem Vermögen, / die Frucht deiner Arbeit kommt in das Haus eines andern 11 und am Ende wirst du stöhnen, / wenn dein Leib und dein Fleisch dahinsiechen. 12 Dann wirst du sagen: Ach, ich habe die Erziehung gehasst, / mein Herz hat die Zurechtweisung verschmäht; 13 ich habe nicht auf die Stimme meiner Erzieher gehört, / mein Ohr nicht meinen Lehrern zugeneigt. 14 Fast hätte mich alles Unheil getroffen / in der Versammlung und in der Gemeinde. 15 Trink Wasser aus deiner eigenen Zisterne, / Wasser, das aus deinem Brunnen quillt! 16 Sollen deine Quellen auf die Straße fließen, / auf die freien Plätze deine Bäche? 17 Dir allein sollen sie gehören, / keine Fremden sollen teilen mit dir. 18 Dein Brunnen sei gesegnet; / freu dich der Frau deiner Jugendtage, 19 der lieblichen Hindin, der anmutigen Gazelle! / Ihre Brüste sollen dich immer berauschen / und ihre Liebe dich allezeit betören! (Pís 4,5) 20 Warum solltest du dich an einer Fremden berauschen, / den Busen einer andern umfangen? 21 Denn der Weg eines jeden liegt offen vor den Augen des HERRN, / er achtet auf alle seine Pfade. 22 Die eigenen Verfehlungen überwältigen den Frevler, / die Stricke seiner Sünde halten ihn fest. 23 Er stirbt aus Mangel an Zucht, / wegen seiner großen Torheit stürzt er ins Verderben.

English Standard Version

od Crossway

Warning Against Adultery

1 My son, be attentive to my wisdom; incline your ear to my understanding, (Př 2,1; Př 4,20; Př 22,17) 2 that you may keep discretion, and your lips may guard knowledge. (Př 1,4; Mal 2,7) 3 For the lips of a forbidden^[1] woman drip honey, and her speech^[2] is smoother than oil, (Ž 55,21; Př 2,16) 4 but in the end she is bitter as wormwood, sharp as a two-edged sword. (Dt 29,18; Ž 55,21; Ž 57,4; Ž 149,6; Kaz 7,26; Jr 9,15; Pl 3,15; Pl 3,19; Zj 8,11)

Dt 29,18Ž 55,21Ž 57,4Ž 149,6Kaz 7,26Jr 9,15Pl 3,15Pl 3,19Zj 8,11

5 Her feet go down to death; her steps follow the path to^[3] Sheol; (Př 7,27) 6 she does not ponder the path of life; her ways wander, and she does not know it. (Př 4,26; Př 5,21) 7 And now, O sons, listen to me, and do not depart from the words of my mouth. (Př 4,1) 8 Keep your way far from her, and do not go near the door of her house, 9 lest you give your honor to others and your years to the merciless, 10 lest strangers take their fill of your strength, and your labors go to the house of a foreigner, (Ž 127,2) 11 and at the end of your life you groan, when your flesh and body are consumed, (Ez 24,23) 12 and you say, “How I hated discipline, and my heart despised reproof! (Ž 107,11; Př 1,22; Př 1,25; Př 1,29; Př 12,1)

Ž 107,11Př 1,22Př 1,25Př 1,29Př 12,1

13 I did not listen to the voice of my teachers or incline my ear to my instructors. 14 I am at the brink of utter ruin in the assembled congregation.” (Ž 94,17) 15 Drink water from your own cistern, flowing water from your own well. (Př 5,18; Př 9,17; Pís 4,12; Pís 4,15; Jr 2,13)

Př 5,18Př 9,17Pís 4,12Pís 4,15Jr 2,13

16 Should your springs be scattered abroad, streams of water in the streets? (Ž 68,26; Jr 9,21; Za 8,5) 17 Let them be for yourself alone, and not for strangers with you. (Př 14,10) 18 Let your fountain be blessed, and rejoice in the wife of your youth, (Dt 24,5; Př 5,15; Mal 2,14) 19 a lovely deer, a graceful doe. Let her breasts fill you at all times with delight; be intoxicated^[4] always in her love. (Pís 2,9; Pís 2,17; Pís 8,14; Jr 31,14)

Pís 2,9Pís 2,17Pís 8,14Jr 31,14

20 Why should you be intoxicated, my son, with a forbidden woman and embrace the bosom of an adulteress?^[5] (Př 2,16) 21 For a man’s ways are before the eyes of the Lord, and he ponders^[6] all his paths. (Jb 14,16; Ž 11,4; Ž 119,168; Př 5,6; Oz 7,2; Žd 4,13)

Jb 14,16Ž 11,4Ž 119,168Př 5,6Oz 7,2Žd 4,13

22 The iniquities of the wicked ensnare him, and he is held fast in the cords of his sin. (Ž 7,15; Př 6,2) 23 He dies for lack of discipline, and because of his great folly he is led astray. (Jb 4,21; Jb 12,24)

King James Version

1 My son, attend unto my wisdom, and bow thine ear to my understanding: 2 That thou mayest regard discretion, and that thy lips may keep knowledge. 3 For the lips of a strange woman drop as an honeycomb, and her mouth is smoother than oil: 4 But her end is bitter as wormwood, sharp as a twoedged sword. 5 Her feet go down to death; her steps take hold on hell. 6 Lest thou shouldest ponder the path of life, her ways are moveable, that thou canst not know them . 7 Hear me now therefore, O ye children, and depart not from the words of my mouth. 8 Remove thy way far from her, and come not nigh the door of her house: 9 Lest thou give thine honour unto others, and thy years unto the cruel: 10 Lest strangers be filled with thy wealth; and thy labours be in the house of a stranger; 11 And thou mourn at the last, when thy flesh and thy body are consumed, 12 And say, How have I hated instruction, and my heart despised reproof; 13 And have not obeyed the voice of my teachers, nor inclined mine ear to them that instructed me! 14 I was almost in all evil in the midst of the congregation and assembly. 15 Drink waters out of thine own cistern, and running waters out of thine own well. 16 Let thy fountains be dispersed abroad, and rivers of waters in the streets. 17 Let them be only thine own, and not strangers'with thee. 18 Let thy fountain be blessed: and rejoice with the wife of thy youth. 19 Let her be as the loving hind and pleasant roe; let her breasts satisfy thee at all times; and be thou ravished always with her love. 20 And why wilt thou, my son, be ravished with a strange woman, and embrace the bosom of a stranger? 21 For the ways of man are before the eyes of the LORD, and he pondereth all his goings. 22 His own iniquities shall take the wicked himself, and he shall be holden with the cords of his sins. 23 He shall die without instruction; and in the greatness of his folly he shall go astray.