Přísloví 17 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem. 2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. 3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. 4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. 5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. 6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. 7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. 8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. 9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. 10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. 11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. 12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. 13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. 14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň. 15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně. 16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? 17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. 18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým. 19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření. 20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost. 21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. 22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. 23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu. 24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země. 25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své. 26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost. 27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný. 28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1 Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory. 2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví. 3 Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává. 4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku. 5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane. 6 Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. 7 Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé. 8 Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch. 9 Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele. 10 Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran. 11 Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel. 12 Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí. 13 Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu. 14 Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor. 15 Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. 16 K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum! 17 V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. 18 Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje. 19 Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu. 20 Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla. 21 Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost. 22 Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti. 23 Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva. 24 Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země. 25 Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost. 26 Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost. 27 Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk. 28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Lepší je suchý kus chleba v klidu než dům plný masa a sváru. 2 Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna, s jeho bratry se o dědictví podělí. 3 Na stříbro je tyglík a na zlato pec, lidské srdce však zkoumá Hospodin. 4 Zlý člověk dá na ničemné řeči, lhář poslouchá zlé jazyky. 5 Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde. 6 Korunou starců jsou jejich vnuci, ozdobou synů otcové. 7 Hlupáku nesluší vznešená slova, tím méně urozeným lživá řeč. 8 Úplatek působí jako zaříkadlo: úplatkáři se daří, kam se obrátí. 9 Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny, ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele. 10 Na rozumného více zapůsobí výtka, než kdyby tupci stokrát nařezal. 11 Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí, bude však navštíven poslem ukrutným. 12 Raději narazit na zuřivou medvědici nežli na hlupáka s jeho tupostí. 13 Kdo odplácí zlem za dobro, jeho dům nikdy neopustí zlo. 14 Začátek hádky je protržení hráze – raději přestaň, než spor propukne! 15 Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého – obojí se Hospodinu hnusí nastejno. 16 K čemu jsou peníze v rukou tupce? Když nemá rozum, moudrost nekoupí! 17 Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení. 18 Přišel o rozum, kdo rukou upíše se, kdo za bližního složí záruku. 19 Kdo se rád hádá, ten rád hřeší, kdo si otvírá ústa, říká si o potíž. 20 Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí, kdo má křivý jazyk, špatně dopadne. 21 Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu, hlupákův otec radost nepozná. 22 Radostné srdce – nejlepší lék, ztrápený duch je kostižer. 23 Darebák přijímá tajné dary, aby cesty práva podvrátil. 24 Rozumný má moudrost přímo před sebou, oči hlupáka ji v celém světě nenajdou. 25 K mrzutosti je otci tupý syn, svou matku naplňuje hořkostí. 26 Pokutovat nevinného jistě není dobré, natož bít urozené, když jednají poctivě. 27 Kdo získal poznání, ten šetří slova, rozumný člověk se umí ovládat. 28 I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán, rozumně vypadají ústa zavřená.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Besser ein trockenes Stück Brot und Ruhe dabei / als ein Haus voll Braten und dabei Streit. (Př 15,16) 2 Ein kluger Knecht wird Herr über einen missratenen Sohn / und mit den Brüdern teilt er das Erbe. 3 Der Schmelztiegel ist für Silber da, der Ofen für Gold, / die Herzen aber prüft der HERR. 4 Der Übeltäter achtet auf böse Lippen, / der Lügner horcht hin auf eine verderbte Zunge. 5 Wer den Armen verspottet, schmäht dessen Schöpfer, / wer sich über ein Unglück freut, bleibt nicht ungestraft. (Př 14,31) 6 Eine Krone der Alten sind Kindeskinder; / der Kinder Ruhm sind ihre Väter. 7 Dem Toren stehen hochtönende Worte nicht an, / noch viel weniger dem Edlen die Sprache der Lüge. 8 Bestechungsgeld ist ein Zauberstein in den Augen des Gebers; / wohin er sich wendet, hat er Erfolg. (Př 18,16; Př 19,6) 9 Wer Fehler zudeckt, sucht Freundschaft; / wer eine Sache weiterträgt, trennt Freunde. (Př 10,12) 10 Tadel erschüttert einen Verständigen / mehr als hundert Schläge einen Toren. 11 Der Böse trachtet nach Aufruhr, / aber ein strenger Gerichtsbote wird gegen ihn ausgesandt. 12 Lieber einer Bärin begegnen, der man die Jungen geraubt hat, / als einem Toren in seinem Unverstand. 13 Vergilt einer Gutes mit Bösem, / weicht das Unheil nicht von seinem Haus. 14 Der Anfang eines Streits entfesselt eine Wasserflut, / drum halt ein, ehe der Zank ausbricht. 15 Wer Schuldige freispricht und wer Unschuldige verurteilt, / beide sind dem HERRN ein Gräuel. (Dt 25,1) 16 Wozu denn Geld in der Hand des Toren? / Etwa um Weisheit zu kaufen, da ihm doch der Verstand fehlt? 17 Der Freund erweist zu jeder Zeit Liebe, / der Bruder ist für die Not geboren. (Př 18,24) 18 Ohne Verstand ist, wer Handschlag leistet, / wer Bürgschaft übernimmt für einen andern. (Př 6,1) 19 Verbrechen liebt, wer Streit liebt; / wer seine Tür zu hoch macht, will den Einsturz. 20 Wer ein unaufrichtiges Herz hat, findet kein Glück, / wer sich beim Reden verstellt, stürzt ins Unheil. 21 Wer einen Toren zeugt, dem bringt es Gram; / der Vater eines Narren kann sich nicht freuen. (Př 10,1) 22 Ein fröhliches Herz tut der Gesundheit gut, / ein bedrücktes Gemüt lässt die Glieder verdorren. (Př 15,13; Př 18,14) 23 Bestechung aus dem Gewandbausch nimmt der Frevler an, / um die Pfade des Rechts zu verkehren. (Ex 23,8; Př 21,14) 24 Vor dem Blick des Verständigen steht Weisheit, / doch die Augen des Toren schweifen bis ans Ende der Erde. 25 Ein törichter Sohn bereitet seinem Vater Verdruss / und Kummer seiner Mutter, die ihn geboren hat. (Př 10,1) 26 Schon eine Geldstrafe für den Unschuldigen ist nicht gut, / aber Edle schlagen zu lassen, ist gegen das Recht. 27 Wer sich zurückhält beim Reden hat tiefe Einsicht, / wer kühl überlegt, ist ein verständiger Mann. 28 Auch ein Tor kann als weise gelten, wenn er schweigt, / als einsichtig, wenn er seine Lippen verschließt.

English Standard Version

od Crossway

1 Better is a dry morsel with quiet than a house full of feasting^[1] with strife. (Př 15,17) 2 A servant who deals wisely will rule over a son who acts shamefully and will share the inheritance as one of the brothers. (2S 16,4; Př 10,5; Př 17,21; Př 17,25; Př 19,26)

2S 16,4Př 10,5Př 17,21Př 17,25Př 19,26

3 The crucible is for silver, and the furnace is for gold, and the Lord tests hearts. (1Pa 29,17; Ž 26,2; Př 27,21; Jr 17,10; Mal 3,3)

1Pa 29,17Ž 26,2Př 27,21Jr 17,10Mal 3,3

4 An evildoer listens to wicked lips, and a liar gives ear to a mischievous tongue. 5 Whoever mocks the poor insults his Maker; he who is glad at calamity will not go unpunished. (Jb 31,29; Př 14,31; Př 16,5; Př 24,17; Abd 1,12; Mt 25,40; Mt 25,45)

Jb 31,29Př 14,31Př 16,5Př 24,17Abd 1,12Mt 25,40Mt 25,45

6 Grandchildren are the crown of the aged, and the glory of children is their fathers. (Ž 127,3; Ž 128,6; Př 16,31) 7 Fine speech is not becoming to a fool; still less is false speech to a prince. (Př 6,17; Př 19,10; Př 26,1) 8 A bribe is like a magic^[2] stone in the eyes of the one who gives it; wherever he turns he prospers. (Ex 23,8; Př 17,23; Př 18,16; Př 19,6; Př 21,14; Iz 1,23; Am 5,12)

Ex 23,8Př 17,23Př 18,16Př 19,6Př 21,14Iz 1,23Am 5,12

9 Whoever covers an offense seeks love, but he who repeats a matter separates close friends. (Př 10,12; Př 16,28) 10 A rebuke goes deeper into a man of understanding than a hundred blows into a fool. 11 An evil man seeks only rebellion, and a cruel messenger will be sent against him. (1Kr 2,29) 12 Let a man meet a she-bear robbed of her cubs rather than a fool in his folly. (2S 17,8; Př 27,3; Oz 13,8) 13 If anyone returns evil for good, evil will not depart from his house. (2S 12,10; Ž 35,12; Ž 109,4; Př 20,22; Mt 5,39)

2S 12,10Ž 35,12Ž 109,4Př 20,22Mt 5,39

14 The beginning of strife is like letting out water, so quit before the quarrel breaks out. (Př 20,3; Př 25,8) 15 He who justifies the wicked and he who condemns the righteous are both alike an abomination to the Lord. (Ex 23,7; Jb 34,17; Ž 94,21; Př 17,26; Př 18,5; Př 24,24; Iz 5,23)

Ex 23,7Jb 34,17Ž 94,21Př 17,26Př 18,5Př 24,24Iz 5,23

16 Why should a fool have money in his hand to buy wisdom when he has no sense? (Př 23,23) 17 A friend loves at all times, and a brother is born for adversity. (Rt 1,16; Jb 6,14; Př 18,24; Př 27,10)

Rt 1,16Jb 6,14Př 18,24Př 27,10

18 One who lacks sense gives a pledge and puts up security in the presence of his neighbor. 19 Whoever loves transgression loves strife; he who makes his door high seeks destruction. (Př 11,2; Př 29,23) 20 A man of crooked heart does not discover good, and one with a dishonest tongue falls into calamity. (Př 11,20) 21 He who sires a fool gets himself sorrow, and the father of a fool has no joy. (Př 10,1; Př 19,13) 22 A joyful heart is good medicine, but a crushed spirit dries up the bones. (Ž 22,15; Př 12,25; Př 15,13) 23 The wicked accepts a bribe in secret^[3] to pervert the ways of justice. (Př 17,8; Mi 3,11; Mi 7,3) 24 The discerning sets his face toward wisdom, but the eyes of a fool are on the ends of the earth. (Dt 30,11; Př 14,6; Př 15,14; Kaz 2,14)

Dt 30,11Př 14,6Př 15,14Kaz 2,14

25 A foolish son is a grief to his father and bitterness to her who bore him. (Př 10,1; Př 17,21; Př 23,25) 26 To impose a fine on a righteous man is not good, nor to strike the noble for their uprightness. (Př 17,15) 27 Whoever restrains his words has knowledge, and he who has a cool spirit is a man of understanding. (Př 10,19; Jk 1,19) 28 Even a fool who keeps silent is considered wise; when he closes his lips, he is deemed intelligent. (Jb 13,5)

King James Version

1 Better is a dry morsel, and quietness therewith, than an house full of sacrifices with strife. 2 A wise servant shall have rule over a son that causeth shame, and shall have part of the inheritance among the brethren. 3 The fining pot is for silver, and the furnace for gold: but the LORD trieth the hearts. 4 A wicked doer giveth heed to false lips; and a liar giveth ear to a naughty tongue. 5 Whoso mocketh the poor reproacheth his Maker: and he that is glad at calamities shall not be unpunished. 6 Children' children are the crown of old men; and the glory of children are their fathers. 7 Excellent speech becometh not a fool: much less do lying lips a prince. 8 A gift is as a precious stone in the eyes of him that hath it: whithersoever it turneth, it prospereth. 9 He that covereth a transgression seeketh love; but he that repeateth a matter separateth very friends. 10 A reproof entereth more into a wise man than an hundred stripes into a fool. 11 An evil man seeketh only rebellion: therefore a cruel messenger shall be sent against him. 12 Let a bear robbed of her whelps meet a man, rather than a fool in his folly. 13 Whoso rewardeth evil for good, evil shall not depart from his house. 14 The beginning of strife is as when one letteth out water: therefore leave off contention, before it be meddled with. 15 He that justifieth the wicked, and he that condemneth the just, even they both are abomination to the LORD. 16 Wherefore is there a price in the hand of a fool to get wisdom, seeing he hath no heart to it ? 17 A friend loveth at all times, and a brother is born for adversity. 18 A man void of understanding striketh hands, and becometh surety in the presence of his friend. 19 He loveth transgression that loveth strife: and he that exalteth his gate seeketh destruction. 20 He that hath a froward heart findeth no good: and he that hath a perverse tongue falleth into mischief. 21 He that begetteth a fool doeth it to his sorrow: and the father of a fool hath no joy. 22 A merry heart doeth good like a medicine: but a broken spirit drieth the bones. 23 A wicked man taketh a gift out of the bosom to pervert the ways of judgment. 24 Wisdom is before him that hath understanding; but the eyes of a fool are in the ends of the earth. 25 A foolish son is a grief to his father, and bitterness to her that bare him. 26 Also to punish the just is not good, nor to strike princes for equity. 27 He that hath knowledge spareth his words: and a man of understanding is of an excellent spirit. 28 Even a fool, when he holdeth his peace, is counted wise: and he that shutteth his lips is esteemed a man of understanding.