Numeri 9 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, léta druhého po vyjití z země Egyptské, měsíce prvního, řka: 2 Slaviti budou synové Izraelští velikunoc v čas svůj vyměřený. 3 Čtrnáctého dne měsíce toho u večer budete ji slaviti jistým časem svým, vedlé všech ustanovení jejích, a podlé všech řádů jejích slaviti ji budete. 4 I mluvil Mojžíš k synům Izraelským, aby slavili Fáze. 5 Tedy slavili Fáze v měsíci prvním, čtrnáctého dne u večer na poušti Sinai; vedlé všeho toho, což přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští. 6 I byli někteří muži, ješto se poškvrnili při mrtvém, kteříž nemohli slaviti Fáze toho dne. I přistoupili před Mojžíše a Arona v ten den, 7 A promluvili muži ti k němu: My jsme se poškvrnili nad mrtvým. Nebude-liž nám zbráněno obětovati oběti Hospodinu v jistý čas spolu s syny Izraelskými? 8 I řekl jim Mojžíš: Počekejte, až uslyším, co vám učiniti rozkáže Hospodin. 9 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 10 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by koli byl poškvrněný nad mrtvým, aneb byl by na cestě daleké, buď z vás aneb z potomků vašich, budeť slaviti Fáze Hospodinu. 11 Měsíce druhého, čtrnáctého dne u večer slaviti budou je, s chleby nekvašenými, a s řeřichami jísti je budou. 12 Nezanechajíť ho nic až do jitra, a kosti v něm nezlámí; vedlé všelikého ustanovení Fáze budou je slaviti. 13 Ale člověk ten, kterýž by byl čistý, a nebyl na cestě, a však by zanedbal slaviti Fáze, vyhlazena bude duše ta z lidu svého; nebo oběti Hospodinu neobětoval v jistý čas její; hřích svůj ponese člověk ten. 14 Jestliže by s vámi bydlil příchozí, a slavil by Fáze Hospodinu, vedlé ustanovení Fáze, a vedlé řádu jeho bude je slaviti. Ustanovení jednostejné bude vám, tak příchozímu, jako obyvateli v zemi. 15 Toho pak dne, v kterémž vyzdvižen jest příbytek, přikryl oblak příbytek, a stál nad stánkem svědectví; u večer pak bývalo nad příbytkem na pohledění jako oheň až do jitra. 16 Tak bývalo ustavičně, oblak přikrýval jej ve dne, záře pak ohnivá v noci. 17 A když se zdvihl oblak od stánku, hned také hýbali se synové Izraelští; a na kterém místě pozůstal oblak, tu také kladli se synové Izraelští. 18 K rozkazu Hospodinovu hýbali se synové Izraelští, a k rozkazu Hospodinovu kladli se; po všecky dny, dokudž zůstával oblak nad příbytkem, i oni leželi. 19 Když pak trval oblak nad příbytkem po mnohé dny, tedy drželi synové Izraelští stráž Hospodinovu, a netáhli odtud. 20 A když oblak byl nad příbytkem po nemnohé dny, k rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se. 21 Kdyžkoli byl oblak od večera až do jitra, a v jitře se vznesl, hned i oni šli; buď že trval přes den a noc, (jakž kdy vznášel se oblak, tak oni táhli,) 22 Buď že za dva dni, aneb za měsíc, aneb za rok prodléval oblak nad příbytkem, zůstávaje nad ním, synové Izraelští také leželi,a nehnuli se; když pak on vznášel se, též i oni táhli. 23 K rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se, stráž Hospodinovu držíce podlé rozkazu jeho skrze Mojžíše.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Řád pro slavnost beránka - Stanovení náhradního termínu pro ty, kdo se nemohou pro vnější překážky zúčastnit velikonočního hodu beránka v určený čas.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti v prvním měsíci, druhého roku po jejich vyjití z egyptské země: 2 „Ať Izraelci slaví ve stanovený čas hod beránka. 3 Budete jej slavit ve stanovený čas čtrnáctého dne tohoto měsíce navečer, budete jej slavit podle všech příslušných nařízení a směrnic.“ 4 I vyzval Mojžíš Izraelce, aby slavili hod beránka. 5 A slavili hod beránka prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer, na Sínajské poušti. Izraelci učinili všechno tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 6 Byli tu však muži, kteří se poskvrnili při mrtvém člověku a nemohli onoho dne hod beránka slavit. Proto předstoupili onoho dne ti muži před Mojžíše – a Árona – 7 a řekli mu: „My jsme se poskvrnili při mrtvém člověku. Proč máme být vyloučeni a nesmíme přinést dar Hospodinu ve stanovený čas spolu s ostatními Izraelci?“ 8 Mojžíš jim odpověděl: „Zůstaňte tu, dokud neuslyším, co vám přikáže Hospodin.“ 9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 10 „Mluv k Izraelcům: Když se někdo z vás nebo z vašich budoucích pokolení poskvrní při mrtvém anebo bude na daleké cestě, bude také slavit hod beránka Hospodinu. 11 Budou jej slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer. Budou ho jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. 12 Neponechají z něho nic do rána a nezlámou mu žádnou kost. Budou slavit hod beránka podle všech nařízení o něm. 13 Ale kdo by byl čistý a nebyl na cestě a zanedbá slavení hodu beránka, bude vyobcován ze svého lidu, protože nepřinesl Hospodinu dar ve stanovený čas. Takový člověk ponese následky svého hříchu. 14 Host, který s vámi bude pobývat, může slavit hod beránka Hospodinu, ale bude jej slavit podle nařízení o hodu beránka, jak je určeno. Stejné nařízení jako pro vás bude platit i pro hosta a domorodce v zemi.“

— Čas pro pochod a táboření - Pohyb nebo zastavení oblaku nad stanem setkávání je pro lid Hospodinovým rozkazem k dalšímu putování anebo k postavení tábora.

15 V den, kdy byl postaven příbytek, přikryl jej oblak a zahalil stan svědectví; od večera do rána se jevil nad příbytkem jako ohnivá zář. 16 Tak tomu bylo každodenně. Přikrýval jej oblak a v noci měl vzhled ohnivé záře. 17 Kdykoli se oblak od stanu vznesl, hned táhli Izraelci dál. Kde se oblak pozdržel, tam se Izraelci utábořili. 18 Na Hospodinův rozkaz táhli Izraelci dál a na Hospodinův rozkaz tábořili. Tábořili po celou dobu, pokud se zdržoval oblak nad příbytkem. 19 Když oblak setrvával nad příbytkem po mnoho dní, drželi Izraelci Hospodinovu stráž a netáhli dál. 20 Někdy však byl oblak nad příbytkem jen několik dní. Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. 21 Někdy tu byl oblak jen od večera do rána; když se oblak ráno vznesl, i oni táhli dál. Ať to bylo ve dne nebo v noci, jakmile se oblak vznesl, táhli dál. 22 Ať setrvával oblak nad příbytkem třeba dva dny nebo měsíc nebo rok, dokud nad ním setrvával, Izraelci tábořili a netáhli dál. Když se vznesl, táhli dál. 23 Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. Drželi Hospodinovu stráž na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Slavení Hodu beránka

1 V prvním měsíci druhého roku po vyjití z Egypta promluvil Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinaj: 2 „Ať synové Izraele v určený čas slaví Hod beránka. 3 Slavte jej v určený čas, čtrnáctého dne tohoto měsíce za soumraku. Budete jej slavit podle všech jeho ustanovení a podle všech jeho pravidel.“^[1] 4 Mojžíš řekl synům Izraele, ať slaví Hod beránka, 5 a tak za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce slavili Hod beránka na poušti Sinaj. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 6 Vyskytli se však muži, kteří nemohli v onen den slavit Hod beránka, neboť se poskvrnili při mrtvému člověku. Proto přišli toho dne před Mojžíše a Árona. 7 Řekli: „Poskvrnili jsme se při mrtvému člověku. Proč bychom ale nemohli v určený čas přinést dar Hospodinu spolu se syny Izraele?“ 8 Mojžíš jim odpověděl: „Počkejte, než vyslechnu, co o vás přikáže Hospodin.“ 9 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 10 „Mluv k synům Izraele: Kdokoli z vás nebo z vašich potomků by se poskvrnil při mrtvém nebo byl na daleké cestě, ať přesto Hospodinu slaví Hod beránka. 11 Ať jej slaví za soumraku čtrnáctého dne druhého měsíce. Ať jí beránka s nekvašenými chleby a s trpkými bylinami. 12 Ať z něj nenechají nic do rána a nezlámou v něm jedinou kost. Ať slaví Hod beránka podle všech jeho ustanovení. 13 Kdokoli je ovšem čistý a není na cestách, avšak zanedbá slavení Hodu beránka, ať je vyobcován ze svého lidu, neboť v určený čas nepřinesl dar Hospodinu. Takový člověk ponese hřích. 14 Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u vás, ať jej slaví podle ustanovení a pravidel pro Hod beránka. Pro domácího i hosta žijícího u vás budou platit stejná pravidla.“

Pod Božím vedením

15 V den, kdy byl Příbytek postaven, přikryl Příbytek při Stanu svědectví oblak. Od večera do rána pak spočíval nad Příbytkem v podobě ohně.^[2] 16 Tak tomu bylo stále: Příbytek přikrýval oblak a v noci měl podobu ohně. 17 Kdykoli se oblak od Stanu vznesl, synové Izraele hned vyráželi na cestu. Kdekoli oblak spočinul, tam synové Izraele tábořili. 18 Podle Hospodinova rozkazu vyráželi synové Izraele na cestu a podle Hospodinova rozkazu tábořili. Tábořili tak dlouho, dokud oblak spočíval nad Příbytkem. 19 Někdy oblak prodléval nad Příbytkem mnoho dní; tehdy synové Izraele drželi Hospodinovu stráž a netáhli dál. 20 Jindy se oblak nad Příbytkem zdržel jen několik dní; tehdy tábořili podle Hospodinova rozkazu a podle Hospodinova rozkazu pak táhli dál. 21 Když oblak zůstal jen od večera do rána a ráno se opět vznesl, hned táhli dál. Ať se oblak vznesl ve dne nebo v noci, hned táhli dál. 22 Ať už oblak prodléval nad Příbytkem dva dny, měsíc nebo rok, dokud nad ním přebýval, synové Izraele tábořili a nevydávali se na cestu. Jakmile se však vznesl, táhli dál. 23 Podle Hospodinova rozkazu tábořili a podle Hospodinova rozkazu táhli dál. Podle Hospodinova rozkazu skrze Mojžíše drželi Hospodinovu stráž.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Das Pessach vor dem Aufbruch und das Pessach im zweiten Monat

1 Im ersten Monat des zweiten Jahres nach ihrem Auszug aus Ägypten sprach der HERR in der Wüste Sinai zu Mose: (Ex 40,17; Nu 1,1) 2 Die Israeliten sollen zur festgesetzten Zeit das Pessachfest feiern. (Ex 12,1) 3 Am vierzehnten Tag dieses Monats sollt ihr es in der Abenddämmerung zur festgesetzten Zeit feiern. Entsprechend aller betreffenden Satzungen und Rechtsentscheide sollt ihr es feiern. 4 Da sagte Mose zu den Israeliten, sie sollten das Pessachfest feiern. 5 So feierten sie am vierzehnten Tag des ersten Monats in der Abenddämmerung das Pessachfest in der Wüste Sinai. Genauso, wie der HERR es Mose geboten hatte, machten es die Israeliten. 6 Es gab Männer, die unrein waren, weil sie einen toten Menschen berührt hatten, und die deshalb an jenem Tag das Pessachfest nicht feiern konnten. Die Männer kamen noch am selben Tag zu Mose und Aaron (Nu 5,2; Nu 19,11) 7 und sagten zu ihm: Wir sind unrein, weil wir einen toten Menschen berührt haben. Warum soll es uns verwehrt sein, zur festgesetzten Zeit wie die anderen Israeliten dem HERRN unsere Opfergabe darzubringen? 8 Mose antwortete ihnen: Bleibt da; ich will hören, was euch der HERR gebietet. 9 Der HERR sprach zu Mose: 10 Sag den Israeliten: Wenn irgendeiner unrein wurde durch Berührung eines Toten oder auf einer weiten Reise ist, sei es unter euch oder in den kommenden Generationen, er aber das Pessach für den HERRN feiern will, 11 dann dürfen sie es im zweiten Monat am vierzehnten Tag in der Abenddämmerung feiern; zu ungesäuerten Broten und Bitterkräutern sollen sie es essen. 12 Sie sollen davon nichts bis zum nächsten Morgen übrig lassen und sollen an ihm keinen Knochen zerbrechen. Entsprechend der Pessachsatzung sollen sie es feiern. 13 Wer jedoch rein ist und sich nicht auf einer Reise befindet, es aber trotzdem unterlässt, das Pessachfest zu feiern, der soll aus seinen Stammesgenossen ausgemerzt werden, denn er hat dem HERRN seine Opfergabe nicht zur festgesetzten Zeit dargebracht; ein solcher Mensch muss die Folgen seiner Sünde tragen. 14 Wenn ein Fremder sich bei euch aufhält und das Pessachfest für den HERRN feiern will, dann soll er es nach der Pessachsatzung und ihren Rechtsentscheiden feiern. Für den Fremden und für den Einheimischen soll bei euch dieselbe Satzung gelten.

Unter Führung der Wolkensäule

15 An dem Tag, als man die Wohnung aufstellte, bedeckte die Wolke die Wohnung, das Zelt des Bundeszeugnisses. Am Abend war über der Wohnung etwas wie ein Feuerschein bis zum Morgen. (Ex 40,34) 16 So war es die ganze Zeit: Die Wolke bedeckte sie und bei Nacht der Feuerschein. 17 Jedes Mal, wenn sich die Wolke über dem Zelt erhob, brachen die Israeliten daraufhin auf, und wo sich die Wolke niederließ, dort schlugen die Israeliten ihr Lager auf. 18 Auf Befehl des HERRN brachen die Israeliten auf und auf Befehl des HERRN schlugen sie ihr Lager auf. Solange die Wolke über der Wohnung lag, blieben sie im Lager. 19 Auch wenn die Wolke längere Zeit über der Wohnung verweilte, taten die Israeliten den Dienst des HERRN und brachen nicht auf. 20 Und wenn es vorkam, dass die Wolke nur wenige Tage über der Wohnung war, blieben sie auf Befehl des HERRN im Lager und brachen auf Befehl des HERRN auf. 21 Und wenn es vorkam, dass die Wolke nur vom Abend bis zum Morgen blieb und sich am Morgen erhob, dann brachen sie am nächsten Morgen auf. Ob es bei Tag oder bei Nacht war: Wenn die Wolke sich erhob, brachen sie auf. 22 Ob es zwei Tage dauerte oder einen Monat oder noch länger: Wenn die Wolke über der Wohnung anhielt und blieb, dann schlugen die Israeliten ihr Lager auf und brachen nicht auf; erst wenn sie sich erhob, brachen sie auf. 23 Auf Befehl des HERRN schlugen sie das Lager auf und auf Befehl des HERRN brachen sie auf. Sie taten den Dienst des HERRN gemäß dem durch Mose gegebenen Befehl des HERRN.

English Standard Version

od Crossway

The Passover Celebrated

1 And the Lord spoke to Moses in the wilderness of Sinai, in the first month of the second year after they had come out of the land of Egypt, saying, (Nu 1,1) 2 “Let the people of Israel keep the Passover at its appointed time. 3 On the fourteenth day of this month, at twilight, you shall keep it at its appointed time; according to all its statutes and all its rules you shall keep it.” (Lv 23,5) 4 So Moses told the people of Israel that they should keep the Passover. 5 And they kept the Passover in the first month, on the fourteenth day of the month, at twilight, in the wilderness of Sinai; according to all that the Lord commanded Moses, so the people of Israel did. 6 And there were certain men who were unclean through touching a dead body, so that they could not keep the Passover on that day, and they came before Moses and Aaron on that day. (Ex 18,15; Ex 18,19; Ex 18,26; Nu 5,2; Nu 19,11; Nu 19,16; Nu 27,2; J 18,28)

Ex 18,15Ex 18,19Ex 18,26Nu 5,2Nu 19,11Nu 19,16Nu 27,2J 18,28

7 And those men said to him, “We are unclean through touching a dead body. Why are we kept from bringing the Lord’s offering at its appointed time among the people of Israel?” (Nu 9,13) 8 And Moses said to them, “Wait, that I may hear what the Lord will command concerning you.” (Nu 27,5) 9 The Lord spoke to Moses, saying, 10 “Speak to the people of Israel, saying, If any one of you or of your descendants is unclean through touching a dead body, or is on a long journey, he shall still keep the Passover to the Lord. 11 In the second month on the fourteenth day at twilight they shall keep it. They shall eat it with unleavened bread and bitter herbs. (Ex 12,6; Ex 12,8; Dt 16,3; 2Pa 30,2)

Ex 12,6Ex 12,8Dt 16,32Pa 30,2

12 They shall leave none of it until the morning, nor break any of its bones; according to all the statute for the Passover they shall keep it. (Ex 12,10; Ex 12,43; Ex 12,46; Ex 12,49; J 19,36)

Ex 12,10Ex 12,43Ex 12,46Ex 12,49J 19,36

13 But if anyone who is clean and is not on a journey fails to keep the Passover, that person shall be cut off from his people because he did not bring the Lord’s offering at its appointed time; that man shall bear his sin. (Gn 17,14; Ex 12,15; Nu 9,7) 14 And if a stranger sojourns among you and would keep the Passover to the Lord, according to the statute of the Passover and according to its rule, so shall he do. You shall have one statute, both for the sojourner and for the native.” (Ex 12,48)

The Cloud Covering the Tabernacle

15 On the day that the tabernacle was set up, the cloud covered the tabernacle, the tent of the testimony. And at evening it was over the tabernacle like the appearance of fire until morning. (Ex 13,21; Ex 40,17; Ex 40,34) 16 So it was always: the cloud covered it by day^[1] and the appearance of fire by night. 17 And whenever the cloud lifted from over the tent, after that the people of Israel set out, and in the place where the cloud settled down, there the people of Israel camped. (Ex 40,36; Nu 10,11; Nu 10,33) 18 At the command of the Lord the people of Israel set out, and at the command of the Lord they camped. As long as the cloud rested over the tabernacle, they remained in camp. (1K 10,1) 19 Even when the cloud continued over the tabernacle many days, the people of Israel kept the charge of the Lord and did not set out. (Nu 1,53) 20 Sometimes the cloud was a few days over the tabernacle, and according to the command of the Lord they remained in camp; then according to the command of the Lord they set out. 21 And sometimes the cloud remained from evening until morning. And when the cloud lifted in the morning, they set out, or if it continued for a day and a night, when the cloud lifted they set out. 22 Whether it was two days, or a month, or a longer time, that the cloud continued over the tabernacle, abiding there, the people of Israel remained in camp and did not set out, but when it lifted they set out. (Ex 40,36) 23 At the command of the Lord they camped, and at the command of the Lord they set out. They kept the charge of the Lord, at the command of the Lord by Moses. (Nu 9,19)

King James Version

1 And the LORD spake unto Moses in the wilderness of Sinai, in the first month of the second year after they were come out of the land of Egypt, saying, 2 Let the children of Israel also keep the passover at his appointed season. 3 In the fourteenth day of this month, at even, ye shall keep it in his appointed season: according to all the rites of it, and according to all the ceremonies thereof, shall ye keep it. 4 And Moses spake unto the children of Israel, that they should keep the passover. 5 And they kept the passover on the fourteenth day of the first month at even in the wilderness of Sinai: according to all that the LORD commanded Moses, so did the children of Israel. 6 And there were certain men, who were defiled by the dead body of a man, that they could not keep the passover on that day: and they came before Moses and before Aaron on that day: 7 And those men said unto him, We are defiled by the dead body of a man: wherefore are we kept back, that we may not offer an offering of the LORD in his appointed season among the children of Israel? 8 And Moses said unto them, Stand still, and I will hear what the LORD will command concerning you. 9 And the LORD spake unto Moses, saying, 10 Speak unto the children of Israel, saying, If any man of you or of your posterity shall be unclean by reason of a dead body, or be in a journey afar off, yet he shall keep the passover unto the LORD. 11 The fourteenth day of the second month at even they shall keep it, and eat it with unleavened bread and bitter herbs . 12 They shall leave none of it unto the morning, nor break any bone of it: according to all the ordinances of the passover they shall keep it. 13 But the man that is clean, and is not in a journey, and forbeareth to keep the passover, even the same soul shall be cut off from among his people: because he brought not the offering of the LORD in his appointed season, that man shall bear his sin. 14 And if a stranger shall sojourn among you, and will keep the passover unto the LORD; according to the ordinance of the passover, and according to the manner thereof, so shall he do: ye shall have one ordinance, both for the stranger, and for him that was born in the land. 15 And on the day that the tabernacle was reared up the cloud covered the tabernacle, namely , the tent of the testimony: and at even there was upon the tabernacle as it were the appearance of fire, until the morning. 16 So it was alway: the cloud covered it by day , and the appearance of fire by night. 17 And when the cloud was taken up from the tabernacle, then after that the children of Israel journeyed: and in the place where the cloud abode, there the children of Israel pitched their tents. 18 At the commandment of the LORD the children of Israel journeyed, and at the commandment of the LORD they pitched: as long as the cloud abode upon the tabernacle they rested in their tents. 19 And when the cloud tarried long upon the tabernacle many days, then the children of Israel kept the charge of the LORD, and journeyed not. 20 And so it was, when the cloud was a few days upon the tabernacle; according to the commandment of the LORD they abode in their tents, and according to the commandment of the LORD they journeyed. 21 And so it was, when the cloud abode from even unto the morning, and that the cloud was taken up in the morning, then they journeyed: whether it was by day or by night that the cloud was taken up, they journeyed. 22 Or whether it were two days, or a month, or a year, that the cloud tarried upon the tabernacle, remaining thereon, the children of Israel abode in their tents, and journeyed not: but when it was taken up, they journeyed. 23 At the commandment of the LORD they rested in the tents, and at the commandment of the LORD they journeyed: they kept the charge of the LORD, at the commandment of the LORD by the hand of Moses.