1Odpovídaje pak Job, řekl:2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
1Jób na to odpověděl: 2 „Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo! 3 Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou, 4 neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží. 5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící? 6 Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek? 7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo. 8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám, 9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene. 10 Bylo by to pro mne ještě potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil. 11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel? 12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu? 13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
— Jób odmítá útěchu přátel
14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného. 15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí, 16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje, 17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa, 18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají. 19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby, 20 za své doufání však museli se stydět, přišli k nim a zklamali se. 21 I vy jste teď, jako byste nebyli, při tom děsném pohledu vás jala bázeň. 22 Řekl jsem snad: ‚Dejte mi‘ či: ‚Plaťte za mne vlastním zbožím‘ 23 nebo: ‚Zachraňte mě z rukou protivníka‘ či snad: ‚Vykupte mě z rukou ukrutníků?‘ 24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil. 25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte? 26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá? 27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat. 28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát? 29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, je tady ještě moje spravedlnost! 30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
1Job na to řekl:2„Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!3Byla by těžší, než je písek v moři – to proto slovy se téměř zalykám.4Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.5Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?6Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?7Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!8Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději –9že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit.10Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel.11Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě?12Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové?13Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil?14Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští.15Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí.16Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,17v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.18Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.19Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,20jejich důvěra je ale zamrzí – když k nim dorazí, čeká je zklamání.21Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.22Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘ nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘?23‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘ nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘?24Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.25Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?26To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?27Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali!28Pohleďte na mě, prosím vás – copak bych vám do očí lhal?29Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu!30Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?
1Da antwortete Ijob und sprach:2Ach, würde doch mein Gram gewogen, / legte man auf die Waage auch mein Leid!3Denn nun ist es schwerer als der Sand des Meeres, / darum waren meine Worte unbedacht.4Die Pfeile des Allmächtigen stecken in mir, / mein Geist hat ihr Gift getrunken, / Gottes Schrecken stellen sich gegen mich. (Ž 38,3; Ž 88,16)5Schreit denn der Wildesel, wenn er Gras hat, / oder brüllt das Rind, wenn es sein Futter hat?6Isst man denn ungesalzene Speise? / Wer hat Geschmack an fadem Schleim?7Ich sträube mich, daran zu rühren, / das alles ist mir wie verdorbenes Brot.[1]8Käme doch, was ich begehre, / und gäbe Gott, was ich erhoffe.9Und wollte Gott mich doch zermalmen, / seine Hand erheben, um mich abzuschneiden;10das wäre noch ein Trost für mich; / ich hüpfte auf im Leid, mit dem er mich nicht schont. / Denn ich habe die Worte des Heiligen nicht verleugnet.11Was ist meine Kraft, dass ich aushalten könnte, / wann kommt mein Ende, dass ich mich gedulde?12Ist meine Kraft denn Felsenkraft, / ist mein Fleisch denn aus Erz?13Gibt es keine Hilfe mehr für mich, / ist mir jede Rettung entschwunden?
Enttäuschung über die Freunde
14Des Freundes Liebe gehört dem Verzagten,/ auch wenn er den Allmächtigen nicht mehr fürchtet. (Jb 15,4)15Meine Brüder sind trügerisch wie ein Bach, / wie Wasserläufe, die verrinnen; (Jr 15,18)16trüb sind sie vom Eis, / wenn über ihnen der Schnee schmilzt.[2]17Zur Zeit der Hitze versiegen sie; / wenn es heiß wird, verdunsten sie in ihrem Bett.18Sie biegen ab von ihrem Weg, / laufen in die Wüste und kommen um.19Nach ihnen spähten Karawanen aus Tema, / auf sie hofften Handelszüge aus Saba. (Iz 21,14)20Sie wurden zuschanden, weil sie vertrauten, / sie kamen an und waren enttäuscht.21So seid ihr jetzt ein Nein geworden: / Ihr schaut das Entsetzliche und schaudert.22Habe ich denn gesagt: Gebt mir etwas, / von eurem Vermögen zahlt für mich23und rettet mich aus dem Griff des Bedrängers / und kauft mich los aus der Hand der Tyrannen!?24Belehrt mich, so werde ich schweigen, / worin ich fehlte, macht mir klar!25Wie können redliche Worte kränken, / was kann euer Tadel rügen?26Gedenkt ihr, Worte zu tadeln? / Spricht der Verzweifelte in den Wind?27Selbst um ein Waisenkind würdet ihr würfeln, / sogar euren Freund verschachern.28Habt endlich die Güte, wendet euch mir zu, / ich lüge euch nicht ins Gesicht.29Kehrt um, kein Unrecht soll geschehen, / kehrt um, noch bin ich im Recht.30Ist denn Unrecht auf meiner Zunge / oder schmeckt mein Gaumen das Schlechte nicht?
1Then Job answered and said:2“Oh that my vexation were weighed, and all my calamity laid in the balances!3For then it would be heavier than the sand of the sea; therefore my words have been rash. (Př 27,3)4For the arrows of the Almighty are in me; my spirit drinks their poison; the terrors of God are arrayed against me. (Ž 38,2)5Does the wild donkey bray when he has grass, or the ox low over his fodder?6Can that which is tasteless be eaten without salt, or is there any taste in the juice of the mallow?[1]7My appetite refuses to touch them; they are as food that is loathsome to me.[2]8“Oh that I might have my request, and that God would fulfill my hope,9that it would please God to crush me, that he would let loose his hand and cut me off! (Nu 11,15; 1Kr 19,4)10This would be my comfort; I would even exult[3] in pain unsparing, for I have not denied the words of the Holy One. (Lv 19,2; Iz 30,14; Iz 57,15; Oz 11,9)11What is my strength, that I should wait? And what is my end, that I should be patient?12Is my strength the strength of stones, or is my flesh bronze?13Have I any help in me, when resource is driven from me?14“He who withholds[4] kindness from a friend forsakes the fear of the Almighty. (Př 11,24; Př 17,17)15My brothers are treacherous as a torrent-bed, as torrential streams that pass away, (1S 14,33; Ž 38,11; Ž 41,9; Jr 15,18)16which are dark with ice, and where the snow hides itself.17When they melt, they disappear; when it is hot, they vanish from their place.18The caravans turn aside from their course; they go up into the waste and perish. (Gn 1,2; Jr 4,23)19The caravans of Tema look, the travelers of Sheba hope. (Gn 25,15; 1Kr 10,1; 1Pa 1,30; Iz 21,14; Jr 25,23)20They are ashamed because they were confident; they come there and are disappointed. (Iz 1,29; Jr 14,3)21For you have now become nothing; you see my calamity and are afraid.22Have I said, ‘Make me a gift’? Or, ‘From your wealth offer a bribe for me’?23Or, ‘Deliver me from the adversary’s hand’? Or, ‘Redeem me from the hand of the ruthless’? (Jb 15,20; Jb 27,13)24“Teach me, and I will be silent; make me understand how I have gone astray.25How forceful are upright words! But what does reproof from you reprove?26Do you think that you can reprove words, when the speech of a despairing man is wind? (Jb 7,7; Iz 41,29)27You would even cast lots over the fatherless, and bargain over your friend. (Jl 3,3; Na 3,10)28“But now, be pleased to look at me, for I will not lie to your face.29Please turn; let no injustice be done. Turn now; my vindication is at stake. (Jb 17,10)30Is there any injustice on my tongue? Cannot my palate discern the cause of calamity?
Jób 6
King James Version
1But Job answered and said,2Oh that my grief were throughly weighed, and my calamity laid in the balances together!3For now it would be heavier than the sand of the sea: therefore my words are swallowed up.4For the arrows of the Almighty are within me, the poison whereof drinketh up my spirit: the terrors of God do set themselves in array against me.5Doth the wild ass bray when he hath grass? or loweth the ox over his fodder?6Can that which is unsavoury be eaten without salt? or is there any taste in the white of an egg?7The things that my soul refused to touch are as my sorrowful meat.8Oh that I might have my request; and that God would grant me the thing that I long for!9Even that it would please God to destroy me; that he would let loose his hand, and cut me off!10Then should I yet have comfort; yea, I would harden myself in sorrow: let him not spare; for I have not concealed the words of the Holy One.11What is my strength, that I should hope? and what is mine end, that I should prolong my life?12Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brass?13Is not my help in me? and is wisdom driven quite from me?14To him that is afflicted pity should be shewed from his friend; but he forsaketh the fear of the Almighty.15My brethren have dealt deceitfully as a brook, and as the stream of brooks they pass away;16Which are blackish by reason of the ice, and wherein the snow is hid:17What time they wax warm, they vanish: when it is hot, they are consumed out of their place.18The paths of their way are turned aside; they go to nothing, and perish.19The troops of Tema looked, the companies of Sheba waited for them.20They were confounded because they had hoped; they came thither, and were ashamed.21For now ye are nothing; ye see my casting down, and are afraid.22Did I say, Bring unto me? or, Give a reward for me of your substance?23Or, Deliver me from the enemy' hand? or, Redeem me from the hand of the mighty?24Teach me, and I will hold my tongue: and cause me to understand wherein I have erred.25How forcible are right words! but what doth your arguing reprove?26Do ye imagine to reprove words, and the speeches of one that is desperate, which are as wind?27Yea, ye overwhelm the fatherless, and ye dig a pit for your friend.28Now therefore be content, look upon me; for it is evident unto you if I lie.29Return, I pray you, let it not be iniquity; yea, return again, my righteousness is in it.30Is there iniquity in my tongue? cannot my taste discern perverse things?