Jób 41 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou? 2 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest. 3 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho. 4 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí? 5 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza. 6 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze. 7 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně. 8 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se. 9 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání. 10 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují. 11 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce. 12 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází. 13 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost. 14 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje. 15 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu. 16 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují. 17 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř. 18 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé. 19 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové. 20 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím. 21 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě. 22 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři. 23 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny. 24 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu. 25 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1 Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí. 2 Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou? 3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé. 4 Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla. 5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými? 6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů. 7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí, 8 dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne; 9 jeden přiléhá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit. 10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky, 11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry, 12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným, 13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen, 14 v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje, 15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se, 16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov. 17 Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy, 18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu. 19 Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo, 20 šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy, 21 kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp. 22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí, 23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti, 24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla. 25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu. 26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Nikdo proti němu nemá žádnou naději, pouhý pohled na něj člověka porazí. 2 Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil – kdo by se tedy proti mně postavil? 3 Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím? Všechno pod nebem je mým vlastnictvím! 4 Nechci pomlčet o jeho údech, o jeho síle a skvělé postavě: 5 Kdo ho z jeho pláště vysvlékne? Kdo pronikne jeho dvojité pancíře?^[1] 6 Vrata jeho tlamy kdopak rozevře? Jeho zuby všude kolem šíří děs! 7 Řady šupin si nese na hřbetě, jako pečetí jsou pevně spojené. 8 Jedna přiléhá ke druhé, ani vzduch mezi nimi neprojde. 9 Jsou k sobě navzájem těsně semknuté, drží pohromadě, nic nerozdělí je. 10 Když si odfrkne, jako když třeskne blesk, úsvit se rozzáří pod jeho pohledem. 11 Z jeho tlamy září pochodeň, roj jisker létá kolem něj. 12 Dým se mu valí od nozder, jako když rákos hoří pod kotlem. 13 Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé, jeho tlama šlehá plamenem! 14 Síly je plná jeho šíje a předchází ho děs. 15 Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak slitina – nezachvějí se. 16 Srdce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je. 17 Když se zvedne, bojí se i bohové, když sebou trhne, jsou strachy bez sebe. 18 Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem. 19 Železo je pro něj slámě podobné, bronz považuje za dřevo trouchnivé. 20 Šípy ho nezaženou na útěk, kamenů z praku si všímá jako plev. 21 Za stébla slámy považuje kyje, mávání šavlí směje se. 22 Ostré střepy mu rostou na břiše, stopu nechává jak brány blátem vláčené. 23 Hlubina kvůli němu jako v kotli vře, moře pění jak voňavkářův kelímek. 24 Ve vodě za ním brázda třpytí se, jako by šediny narostly hlubině. 25 Nikdo na zemi mu není podoben – je stvořen zcela bez bázně.^[2] 26 Na všechno povýšené svrchu dívá se, všem pyšným šelmám kraluje!“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Sieh, das Hoffen darauf wird enttäuscht; / sein bloßer Anblick bringt zu Fall. 2 So kühn ist keiner, es zu reizen; / wer könnte mir wohl trotzen? 3 Wer ist mir je entgegengetreten, dass ich ihm etwas zurückgeben müsste? / Alles unter dem Himmel ist mein. 4 Ich will nicht schweigen von seinen Gliedern, / von seiner Kraft und Größe, von seiner gefälligen Gestalt. 5 Wer hat die Hülle seines Kleides aufgedeckt, / wer ist eingedrungen in seinen Doppelpanzer? 6 Wer hat die Tore seines Gesichts geöffnet? / Rings um seine Zähne lagert Schrecken. 7 Sein schützender Panzer ist sein Stolz, / verschlossen mit Siegel aus Kieselstein. 8 Einer reiht sich an den andern, / kein Lufthauch dringt zwischen ihnen durch. 9 Fest haftet jeder an dem andern, / sie sind verklammert, lösen sich nicht. 10 Sein Niesen lässt Licht aufleuchten; / seine Augen sind wie die Lider der Morgenröte. 11 Aus seinem Maul fahren brennende Fackeln, / feurige Funken schießen hervor. 12 Rauch dampft aus seinen Nüstern / wie aus kochendem, heißem Topf. 13 Sein Atem entflammt glühende Kohlen, / eine Flamme schlägt aus seinem Maul hervor. 14 Stärke wohnt in seinem Nacken, / vor ihm tanzt die bange Furcht. 15 Straff liegt seines Wanstes Fleisch, / wie angegossen, unbewegt. 16 Sein Herz ist fest wie Stein, / fest wie der untere Mühlstein. 17 Erhebt es sich, erschrecken selbst die Göttlichen; / vor Schrecken wissen sie nicht aus noch ein. 18 Trifft man es, kein Schwert hält stand, / nicht Lanze noch Geschoss und Pfeil. 19 Eisen achtet es wie Stroh, / Bronze wie morsch gewordenes Holz. 20 Kein Bogenpfeil wird es verjagen, / in Stoppeln verwandeln sich ihm / die Steine der Schleuder. 21 Wie Stoppeln dünkt ihm die Keule, / es lacht nur über das Gerassel des Sichelschwerts. 22 Sein Unteres sind Scherbenspitzen; / einen Dreschschlitten zieht es über den Schlamm. 23 Die Tiefe lässt es brodeln wie den Kessel, / macht das Meer zu einem Salbentopf. 24 Es hinterlässt eine leuchtende Spur; / man meint, die Flut sei graues Haar. 25 Auf Erden gibt es seinesgleichen nicht, / gemacht, um sich nie zu fürchten. 26 Alles Hohe blickt es an, / König ist es über alle Stolzen.

English Standard Version

od Crossway

1 ^[1] “Can you draw out Leviathan^[2] with a fishhook or press down his tongue with a cord? (Jb 3,8; Ž 74,14; Ž 104,26; Iz 27,1)

Jb 3,8Ž 74,14Ž 104,26Iz 27,1

2 Can you put a rope in his nose or pierce his jaw with a hook? (2Kr 19,28; Iz 37,29) 3 Will he make many pleas to you? Will he speak to you soft words? 4 Will he make a covenant with you to take him for your servant forever? (Ex 21,6; Dt 15,17) 5 Will you play with him as with a bird, or will you put him on a leash for your girls? 6 Will traders bargain over him? Will they divide him up among the merchants? 7 Can you fill his skin with harpoons or his head with fishing spears? 8 Lay your hands on him; remember the battle—you will not do it again! 9 ^[3] Behold, the hope of a man is false; he is laid low even at the sight of him. 10 No one is so fierce that he dares to stir him up. Who then is he who can stand before me? 11 Who has first given to me, that I should repay him? Whatever is under the whole heaven is mine. (Jb 35,7; Ž 24,1; Ř 11,35) 12 “I will not keep silence concerning his limbs, or his mighty strength, or his goodly frame. 13 Who can strip off his outer garment? Who would come near him with a bridle? 14 Who can open the doors of his face? Around his teeth is terror. 15 His back is made of^[4] rows of shields, shut up closely as with a seal. 16 One is so near to another that no air can come between them. 17 They are joined one to another; they clasp each other and cannot be separated. (Jb 41,23) 18 His sneezings flash forth light, and his eyes are like the eyelids of the dawn. (Jb 3,9) 19 Out of his mouth go flaming torches; sparks of fire leap forth. 20 Out of his nostrils comes forth smoke, as from a boiling pot and burning rushes. 21 His breath kindles coals, and a flame comes forth from his mouth. (2S 22,13; Ž 18,8) 22 In his neck abides strength, and terror dances before him. 23 The folds of his flesh stick together, firmly cast on him and immovable. (Jb 41,17) 24 His heart is hard as a stone, hard as the lower millstone. 25 When he raises himself up, the mighty^[5] are afraid; at the crashing they are beside themselves. 26 Though the sword reaches him, it does not avail, nor the spear, the dart, or the javelin. 27 He counts iron as straw, and bronze as rotten wood. 28 The arrow cannot make him flee; for him, sling stones are turned to stubble. 29 Clubs are counted as stubble; he laughs at the rattle of javelins. 30 His underparts are like sharp potsherds; he spreads himself like a threshing sledge on the mire. (Jb 2,8; Iz 28,27; Iz 41,15) 31 He makes the deep boil like a pot; he makes the sea like a pot of ointment. 32 Behind him he leaves a shining wake; one would think the deep to be white-haired. 33 On earth there is not his like, a creature without fear. (Jb 19,25) 34 He sees everything that is high; he is king over all the sons of pride.” (Jb 28,8)

King James Version

1 Canst thou draw out leviathan with an hook? or his tongue with a cord which thou lettest down? 2 Canst thou put an hook into his nose? or bore his jaw through with a thorn? 3 Will he make many supplications unto thee? will he speak soft words unto thee? 4 Will he make a covenant with thee? wilt thou take him for a servant for ever? 5 Wilt thou play with him as with a bird? or wilt thou bind him for thy maidens? 6 Shall the companions make a banquet of him? shall they part him among the merchants? 7 Canst thou fill his skin with barbed irons? or his head with fish spears? 8 Lay thine hand upon him, remember the battle, do no more. 9 Behold, the hope of him is in vain: shall not one be cast down even at the sight of him? 10 None is so fierce that dare stir him up: who then is able to stand before me? 11 Who hath prevented me, that I should repay him? whatsoever is under the whole heaven is mine. 12 I will not conceal his parts, nor his power, nor his comely proportion. 13 Who can discover the face of his garment? or who can come to him with his double bridle? 14 Who can open the doors of his face? his teeth are terrible round about. 15 His scales are his pride, shut up together as with a close seal. 16 One is so near to another, that no air can come between them. 17 They are joined one to another, they stick together, that they cannot be sundered. 18 By his neesings a light doth shine, and his eyes are like the eyelids of the morning. 19 Out of his mouth go burning lamps, and sparks of fire leap out. 20 Out of his nostrils goeth smoke, as out of a seething pot or caldron. 21 His breath kindleth coals, and a flame goeth out of his mouth. 22 In his neck remaineth strength, and sorrow is turned into joy before him. 23 The flakes of his flesh are joined together: they are firm in themselves; they cannot be moved. 24 His heart is as firm as a stone; yea, as hard as a piece of the nether millstone . 25 When he raiseth up himself, the mighty are afraid: by reason of breakings they purify themselves. 26 The sword of him that layeth at him cannot hold: the spear, the dart, nor the habergeon. 27 He esteemeth iron as straw, and brass as rotten wood. 28 The arrow cannot make him flee: slingstones are turned with him into stubble. 29 Darts are counted as stubble: he laugheth at the shaking of a spear. 30 Sharp stones are under him: he spreadeth sharp pointed things upon the mire. 31 He maketh the deep to boil like a pot: he maketh the sea like a pot of ointment. 32 He maketh a path to shine after him; one would think the deep to be hoary. 33 Upon earth there is not his like, who is made without fear. 34 He beholdeth all high things : he is a king over all the children of pride.