1Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl:2Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení.3Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati.4Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.5Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.6Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.7Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job.8Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job.9A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův.10Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně.11A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu.12A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic.13Měl také sedm synů a tři dcery,14Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch.15Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich.16Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení.17I umřel Job, stár jsa a pln dnů.
1 Jób na to Hospodinu odpověděl: 2 „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. 3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží ? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. 4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě. 5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. 6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“
Dohra - JÓBOVA MODLITBA ZA PŘÁTELE
7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal.10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
JÓBŮV POŽEHNANÝ KONEC
11 I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku.12A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.13 Měl také sedm synů a tři dcery.14 Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk.15 Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům. 16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.17 I zemřel Jób stár a sytý dnů.
1Job na to Hospodinu řekl:2„Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly.3Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?‘[1] Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.4Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘[2]5Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji.6Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím pokání!“
Epilog
7Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job.8Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job.“9Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel.10Když se Job modlil za své přátele, Hospodin obrátil jeho úděl a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív.11Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal kousek stříbra a jednu zlatou náušnici.12Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6000 velbloudů, 1000 párů dobytka a 1000 oslic.13Měl také sedm synů a tři dcery.14Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch.[3]15V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.16Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení.17Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.
1Da antwortete Ijob dem HERRN und sprach:2Ich habe erkannt, dass du alles vermagst. / Kein Vorhaben ist dir verwehrt. (Jb 11,2; Jb 12,7; Jb 22,12; Jb 26,5; Jb 36,22)3Wer ist es, der ohne Einsicht den Rat verdunkelt? - / Fürwahr, ich habe geredet, ohne zu verstehen, über Dinge, / die zu wunderbar für mich und unbegreiflich sind.4Hör doch, ich will nun reden, / ich will dich fragen, du belehre mich! (Jb 38,3; Jb 40,7)5Vom Hörensagen nur hatte ich von dir gehört, / jetzt aber hat mein Auge dich geschaut. (Gn 32,31; Ex 24,10; Ex 33,20; Jb 19,26; Ž 42,3; Mt 5,8; 1K 13,12; 1J 3,2; Zj 22,4)6Darum widerrufe ich. / Ich bereue in Staub und Asche.[1]
RAHMENERZÄHLUNG
Ijobs Rechtfertigung durch Gott
7Als der HERR diese Worte zu Ijob gesprochen hatte, sagte der HERR zu Elifas von Teman: Mein Zorn ist entbrannt gegen dich und deine beiden Freunde, denn ihr habt nicht recht von mir geredet wie mein Knecht Ijob.[2]8So nehmt nun sieben Jungstiere und sieben Widder, geht hin zu meinem Knecht Ijob und bringt ein Brandopfer für euch dar! Mein Knecht Ijob aber soll für euch Fürbitte einlegen, denn auf ihn nehme ich Rücksicht, sodass ich euch nichts Schlimmes antue, denn ihr habt nicht recht von mir geredet wie mein Knecht Ijob. (Jk 5,16)9Da gingen Elifas von Teman, Bildad von Schuach und Zofar von Naama hin und taten, was der HERR ihnen gesagt hatte. Und der HERR nahm Rücksicht auf Ijob.
Ijobs neues Glück
10Der HERR wendete das Geschick Ijobs, als er für seinen Freund Fürbitte einlegte, und der HERR mehrte den Besitz Ijobs auf das Doppelte. (Jk 5,11)11Da kamen zu ihm alle seine Brüder, alle seine Schwestern und alle seine früheren Bekannten und speisten mit ihm in seinem Haus. Sie bezeigten ihm ihr Mitleid und trösteten ihn wegen all des Unglücks, das der HERR über ihn gebracht hatte. Ein jeder schenkte ihm eine Kesita und einen goldenen Ring.[3] (Gn 32,31; Iz 25,8; Zj 21,4)12Der HERR aber segnete die spätere Lebenszeit Ijobs mehr als seine frühere. Er besaß vierzehntausend Schafe, sechstausend Kamele, tausend Joch Rinder und tausend Eselinnen.13Auch bekam er sieben Söhne und drei Töchter.14Die erste nannte er Jemima, Turteltaube, die zweite Kezia, Zimtblüte, und die dritte Keren-Happuch, Schminkhörnchen.15Man fand im ganzen Land keine schöneren Frauen als die Töchter Ijobs. Ihr Vater gab ihnen Erbbesitz unter ihren Brüdern. (Ž 144,12)16Ijob lebte danach noch hundertvierzig Jahre und er sah seine Kinder und Kindeskinder, vier Generationen. (Ž 90,10; Ž 128,6)17Dann starb Ijob, hochbetagt und satt an Lebenstagen. (Gn 25,8; Ž 16,8; Ž 73,23)
1Then Job answered the Lord and said:2“I know that you can do all things, and that no purpose of yours can be thwarted. (Gn 18,14; Mt 19,26)3‘Who is this that hides counsel without knowledge?’ Therefore I have uttered what I did not understand, things too wonderful for me, which I did not know. (Jb 38,2; Ž 40,5; Ž 131,1; Ž 139,6)4‘Hear, and I will speak; I will question you, and you make it known to me.’ (Jb 38,3; Jb 40,7)5I had heard of you by the hearing of the ear, but now my eye sees you;6therefore I despise myself, and repent[1] in dust and ashes.” (Gn 18,27; Jb 2,8; Jb 30,19)
The Lord Rebukes Job’s Friends
7After the Lord had spoken these words to Job, the Lord said to Eliphaz the Temanite: “My anger burns against you and against your two friends, for you have not spoken of me what is right, as my servant Job has. (1Pa 1,45; Jb 2,11)8Now therefore take seven bulls and seven rams and go to my servant Job and offer up a burnt offering for yourselves. And my servant Job shall pray for you, for I will accept his prayer not to deal with you according to your folly. For you have not spoken of me what is right, as my servant Job has.” (Gn 20,7; Nu 23,1; 1S 12,23; 1Pa 15,26; Jb 1,5; Jk 5,16; 1J 5,16)9So Eliphaz the Temanite and Bildad the Shuhite and Zophar the Naamathite went and did what the Lord had told them, and the Lord accepted Job’s prayer. (Jb 2,11)
The Lord Restores Job’s Fortunes
10And the Lord restored the fortunes of Job, when he had prayed for his friends. And the Lord gave Job twice as much as he had before. (Ž 14,7; Iz 40,2; Iz 61,7)11Then came to him all his brothers and sisters and all who had known him before, and ate bread with him in his house. And they showed him sympathy and comforted him for all the evil[2] that the Lord had brought upon him. And each of them gave him a piece of money[3] and a ring of gold. (Gn 24,22; Gn 33,19; Jz 24,32; Jb 2,11; Jb 19,13)12And the Lord blessed the latter days of Job more than his beginning. And he had 14,000 sheep, 6,000 camels, 1,000 yoke of oxen, and 1,000 female donkeys. (Jb 1,3; Jb 8,7; Jb 42,10)13He had also seven sons and three daughters. (Jb 1,2)14And he called the name of the first daughter Jemimah, and the name of the second Keziah, and the name of the third Keren-happuch.15And in all the land there were no women so beautiful as Job’s daughters. And their father gave them an inheritance among their brothers. (Nu 27,1)16And after this Job lived 140 years, and saw his sons, and his sons’ sons, four generations. (Gn 50,23; Ž 128,6; Iz 53,10)17And Job died, an old man, and full of days. (Jb 5,26)
Jób 42
King James Version
1Then Job answered the LORD, and said,2I know that thou canst do every thing , and that no thought can be withholden from thee.3Who is he that hideth counsel without knowledge? therefore have I uttered that I understood not; things too wonderful for me, which I knew not.4Hear, I beseech thee, and I will speak: I will demand of thee, and declare thou unto me.5I have heard of thee by the hearing of the ear: but now mine eye seeth thee.6Wherefore I abhor myself , and repent in dust and ashes.7And it was so , that after the LORD had spoken these words unto Job, the LORD said to Eliphaz the Temanite, My wrath is kindled against thee, and against thy two friends: for ye have not spoken of me the thing that is right, as my servant Job hath .8Therefore take unto you now seven bullocks and seven rams, and go to my servant Job, and offer up for yourselves a burnt offering; and my servant Job shall pray for you: for him will I accept: lest I deal with you after your folly, in that ye have not spoken of me the thing which is right, like my servant Job.9So Eliphaz the Temanite and Bildad the Shuhite and Zophar the Naamathite went, and did according as the LORD commanded them: the LORD also accepted Job.10And the LORD turned the captivity of Job, when he prayed for his friends: also the LORD gave Job twice as much as he had before.11Then came there unto him all his brethren, and all his sisters, and all they that had been of his acquaintance before, and did eat bread with him in his house: and they bemoaned him, and comforted him over all the evil that the LORD had brought upon him: every man also gave him a piece of money, and every one an earring of gold.12So the LORD blessed the latter end of Job more than his beginning: for he had fourteen thousand sheep, and six thousand camels, and a thousand yoke of oxen, and a thousand she asses.13He had also seven sons and three daughters.14And he called the name of the first, Jemima; and the name of the second, Kezia; and the name of the third, Kerenhappuch.15And in all the land were no women found so fair as the daughters of Job: and their father gave them inheritance among their brethren.16After this lived Job an hundred and forty years, and saw his sons, and his sons'sons, even four generations.17So Job died, being old and full of days.